Monthly Archives: Únor 2011
Poznání – postižení – umění. II.1.1 Rozum
William Hogarth, Blázinec, 1732-33
II.
V této části se budeme zabývat rozumovým poznáním, půjde nám o to ukázat, že rozumové poznání není totožné s poznáním smyslovým a že rozumová snaživost – vůle je svobodná. Na teze, které popírají odlišnost smyslového a rozumového poznání a svobodu vůle se pokusíme odpovědět.
Dále představíme umění jako habitus lidského rozumu ke specifické činnosti – k tvorbě. Stručně si přiblížíme aristotelsko-tomistické stanovisko ve filosofii a psychologii umění a budeme hájit následující dvě teze:
1. umění není médium, kterým hovoří nadpřirozené síly, ani jeden z projevů světa jako celku, ani svébytný sebeorganizující se systém, ale jde o vlastnost, schopnost náležící konkrétnímu jedinci,
2. jedincem, který má umění, může být v tomto hmotném světě pouze člověk, umění je tedy doména specificky lidská, a to z toho důvodu, že umění je rozumový habitus a jediným zatím známým živočichem rozumným je člověk.[1]
Dále ukážeme, jakým způsobem umožňuje rozumový habitus kompenzaci smyslového defektu.
Kdo je to? (5)
Přichází páté kolo naší soutěže. Pokud jste na ni narazili až teď, tak se klidně můžete zařadit, pořád máte ještě slušnou šanci se zapojit do boje o oceněná místa. V této chvíli po čtvrtém kole vede pan Kučera se 6,5 body, po něm následují pan Hoffmann se 3 body a pan Šebera s 1,75 bodu. Na odpovědi máte čas do soboty 12. 2. 2011 do 23:59, zasílají se na e-mailovou adresu duseahvezdy@centrum.cz. Tři nejúspěšnější účastníci prvních deseti kol budou odměněni (kdo ale chce soutěžit o odměnu, musí uvést v mailu adresu, na kterou je možné ji poslat). Redaktoři soutěžit nemohou.
Katolická cesta J. Durycha XXIV. – Krise českého umění
Zdá se být nadmíru předčasným hovořit o krisi českého umění, která údajně zachvátila českou literaturu u ž v roce 1928. Tak jako se zdálo nedočkavému Milíči z Kroměříže, že v osobě všemocného císaře a krále Karla IV. nalezl Antikrista, tak se stalo i Jaroslavu Durychovi již v roce 10. výročí vzniku samostatného československého státu, v roce bouřlivého rozvoje netoliko literatury, nýbrž i řady jiných druhů umění.
Poznání – postižení – umění. Příloha II. ke kapitole I.3.8. Smyslová žádostivost a literatura
Edgar Degas, Melancholie, 1874
Slunění v dešti (G. Lewisová)
Stalo se to, čeho jsem se nevíc bála: deprese mě rozložila na součástky a udělala ze mě invalidu. Bylo pokořující ztratit všechno, čeho jsem si na sobě tak cenila – svůj humor, svůj zvláštní pohled na svět, dokonce i svůj obvyklý pach….
V temnotě ve mně se cosi důležitého měnilo. Letargie není opakem energie, ale jejím předchůdcem. Cítila jsem se jako počítač, který se snaží srovnat krok sám se sebou – polyká nové informace a zároveň vyřazuje staré.
Lidé v nejhlubší fázi deprese jsou bytosti, které po určitou dobu musí žít bez příběhu a právě proto v nich vzniká pocit, že ztratili duši. Tohle období je ale taková temná komora, v níž se vyvíjí další kapitola vašeho života, předtím, než ji začnete žít. …
Katolická víra jako cesta Lásky
Následující zamyšlení se pokusí v několika jednoduchých postřezích ukázat, jak dokonale katolická víra odráží a zprostředkovává Lásku s velkým L – nikoli chabé a vrtkavé projevy lidské pomíjivé náklonnosti nebo prchavé emocionální uspokojení, ale skutečně ryzí a nezlomnou lásku – silnější než celý svět i peklo, plné Božích nepřátel s jejich úklady.
