Monthly Archives: Únor 2011
Křesťané a nacismus dneška
V sobotu jsem přednášel ve vyšebrodském klášteře na téma „hnutí pro-life a jeho témata“. Byla to moje první přednáška vůbec, takže spousta přeřeknutí a vyplňovacích slov, nějaké věcné chyby, i když nijak zásadní, a několik opomenutí. Asi největší z nich je, že jsem sice mluvil o tom, co to hnutí pro-life je, jakými se zabývá tématy a co za hlavní činnosti provádí, ale dostatečně jsem se nezabýval tím, proč by nás to mělo zajímat. Pokud možno všechny.
Katolická cesta J. Durycha XXV. – Kapucínek
Výprask kněžím, kteří neodolali zpěvu lidoveckých Sirén, začíná Durych výčitkami pro jejich nezřízené lakomství. Nejprve o kněžských hříších mluví Durych velmi všeobecně:
„Hříchové kněžští bývají mnohdy přetěžcí a strach před věčným zatracením nebývá u všech hřešících zcela vyhlazen, ač i mezi starými preláty se občas vyskytne nejeden, který svým způsobem života krátce před smrtí, svou smrtí i svým testamentem hrdinsky dokazuje, že má pro strach uděláno. Ale ať už z opravdové lítosti, či jen proto, že je to starobylý a neporušitelný stavovský zvyk, všichni ti hříšníci chodí k zpovědi nebo si aspoň volají zpovědníka do bytu. Zda všichni z nich se při tom také zpovídají, to ovšem nelze zjistit, poněvadž tajemství zpovědní je neporušitelné. Zpovědník může býti zajisté zván také jen na černou kávu nebo kus řeči, a je-li některý starý prelát atheistou nejen ze zvyku, ale i z přesvědčení, chce-li dle svých zásad umříti mimo církev a nechce-li přece jen v zájmu svého stavu nebo svého rodu vzbuditi pohoršení, stačí, nechá-li si docházet občas do svého domu nějakého kněze, který je znám jako zpovědník. Lze ovšem bez ujmy svého přesvědčení vyhověti i formalitám zpovědním, vždyť to patří k stavovskému zařízení. Ale těchto případů jest asi méně. Těžcí hříšníci přece jen se snaží dle možnosti zpovídati se tak, jak nejlépe mohou. A jest známo dosti obecně, že těžcí hříšníci anebo lidé, kteří se za takové považují, obracejí se rádi ke kapucínům, jejichž úkolem jest slyšeti nejhroznější a nejbolestnější zpovědi.“
Rozhlédnutí 2011/2/14
Dnes z technických důvodů pouze superstručný přehled toho nejdůležitějšího.
Kalendárium
15. únor – před 400 lety pražská lůza vyvraždila františkány z kláštera u Panny Marie Sněžné
Probíhající a očekávané akce a události
Více průběžně aktualizovaných informací za delší období naleznete ZDE.
Do 31. března sbíráme podpisy pod Petici na podporu pronásledovaných křesťanů. Prosíme Vás o pomoc v tomto díle.
Do konce února můžete zasílat nominace na ocenění Rytíři života 2011. Znáte nějaké pro-life osobnosti či organizace, které byste chtěli ocenit? Sem s nimi.
Do soboty 12. února můžete posílat odpovědi do pátého kola naší soutěže Kdo je to? Neváhejte se zapojit.
Do 15. března 2011 je možno zasílat práce do literární soutěž pro středoškoláky Cena Sókratova bolehlavu. Práce má mít podobu tradičního sokratovského dialogu s vyústěním na téma Nečekané dopady asistované reprodukce . Více ZDE a ZDE.
17. únor – v Brně se uskuteční ples brněnských MKD a VKH. Zvací plakátek.
19. únor – v hotelu Skalka v Rajeckých Teplicích proběhne IX. reprezentačný ples Fóra života. Podrobnosti ZDE.
K diskusím níže:
Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskusních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Off topic příspěvky a příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány, nicméně berte na vědomí, že diskuse má takový objem, že správci ji často nestíhají pročíst celou.
Prostý život – prostá smrt
O tom, že krásná poezie si vystačí s obyčejnými motivy z prostého života pokorných lidí, nás v dnešním Koutku poesie přesvědčuje Jan Čarek.
Poznání – postižení – umění. II.1.3 Rozum a vůle jako mohutnosti recipující krásu
Francisco Goya, Blázinec, 1812-14
Krása, která je cílem uměleckého díla, se formálně dovršuje v rozumu a vůli poznávajícího subjektu.[1] Objektivní základ krásy poskytuje vnitřní dokonalost a dobrota jsoucna, věcně se dokonalost, dobrota a krása neliší.[2] Liší se však pojmově. Kritériem je vztah k subjektu. Dobro je přiměřené vůli a chceme je dosáhnout, krása se vztahuje k poznání a chceme ji nazírat.[3] Proto se také říká, že krása je jas pravdy (pulchritudo splendor veritatis).
Největší vítězství Ďábla?
Údajně největším vítězstvím Ďábla je skutečnost, že téměř nikdo už v něj nevěří. Ďábel není. Ďábel neexistuje. Ďábel navenek popírá sám sebe. Nikdo se Ďábla nebojí. Proto též víra v Boha se stává něčím nepatřičným. Něčím, co se nenosí, co není „IN“, co není „COOL“. Mnozí z nás, ať si to přiznáme, či nikoliv, tak sloužíme jedinému pánu, Ďáblu.
Poznání – postižení – umění. II.1.2 Vůle
H. Bosch, Sedm hlavních hříchů
Vůle je neorganická mohutnost, snaživost vycházející z rozumového poznání.[1] Formálním předmětem vůle je dobro, dobro jako takové, které není poznatelné smysly, ale rozumem. Vůle se nachází v rozumu jako ve svém subjektu.
Atributem vůle je svoboda, což je v nejširším slova smyslu indiferentnost, tj. negace určení. Indiferentnost se dělí na pasivní (indifferentia passiva), což je schopnost přijmout určité vymezení, a aktivní (indifferentia activa), což je schopnost být či nebýt činný či být či nebýt činný tak či onak. Aktivní indiferentnost je buď nepřítomnost vnější nutnosti, nebo nepřítomnost vnitřního nucení daného přirozeností. Právě tato poslední indiferentnost je svoboda ve vlastním slova smyslu (libertas arbitrii). Jde tedy o vnitřní aktivní nedeterminovanost, díky níž může vůle jednat či nejednat, jsou-li dány podmínky k jednání.
O smrti
Smrt diakona Františka
Smrt je venkoncem ošklivé slovo, které lidé obecně nemají příliš v lásce. Každý se diskusi o ní raději vyhýbá. Kdyby autor těchto řádků nebyl býval utěšoval slovy na dálku jedno nešťastné děvče, které hluboce prožívá odcházení jednoho z milovaných členů rodiny, asi by se k tomuto tématu také příliš nepřiblížil, ačkoliv ví, jak smrt (i smrt násilná) vypadá.
Smrt je v dnešní postkřesťanské společnosti tabuizovaným tématem, lidé o ní nechtějí slyšet, ani ji nechtějí nenaaranžovanou vidět. Smrt už je tak lidové „eklhaft“ téma, že lidé se odmítají držet tradice předků a pohřbívat své mrtvé s úctou, která jim naleží a která byla v indoevropské společnosti, nezávisle na víře, vždy dodržována.
Rozhlédnutí 2011/2/7
Vyšší Brod
Ani v dnešním přehledu zpráv se bohužel nevyhneme tématu pronásledování křesťanů. V této souvislosti si dovolím připomenout, že stále sbíráme podpisy pod Petici na podporu pronásledovaných křesťanů.
Z akcí příštího týdne bych vyzdvihl přednášku Jiřího Fuchse na téma Filosofické pozadí multikulturalismu, která proběhne ve čtvrtek 10. února v Českých Budějovicích. O dva dny později pak budu já přednášet ve Vyšším Brodě o hnutí pro-life a jeho tématech. Jste srdečně zváni.
Smrt svaté Dympny
Básně o velkých milovnicích Pána Ježíše napsal Jakub Deml a Nea Marie Brkičová.
