Smrt diakona Františka

Smrt je venkoncem ošklivé slovo, které lidé obecně nemají příliš v lásce. Každý se diskusi o ní raději vyhýbá. Kdyby autor těchto řádků nebyl býval utěšoval slovy na dálku jedno nešťastné děvče, které hluboce prožívá odcházení jednoho z milovaných členů rodiny, asi by se k tomuto tématu také příliš nepřiblížil, ačkoliv ví, jak smrt (i smrt násilná) vypadá.

Smrt je v dnešní postkřesťanské společnosti tabuizovaným tématem, lidé o ní nechtějí slyšet, ani ji nechtějí nenaaranžovanou vidět. Smrt už je tak lidové „eklhaft“ téma, že lidé se odmítají držet tradice předků a pohřbívat své mrtvé s úctou, která jim naleží a která byla v indoevropské společnosti, nezávisle na víře, vždy dodržována.

Podívejme se na možné důvody, proč se s touto nevyhnutelnou součásti lidského (a nejen lidského) života tak neradi setkáváme.

Důvod první: Smrt je nezvratitelnou připomínkou konečnosti života. Je znamením funkce vyšší síly, již člověk, i kdyby se sebevíce snažil, není schopen překonat, natož pak chápat. A to se jaksi s „osvícenou“ společnosti neslučuje. Smrt zkrátka s „trvale udržitelným rozvojem“ odmítá spolupracovat.

Smrt sv. Simóna de Rojas

Důvod druhý: Smrt znamená zásadní zásah do postavení duše zemřelého i duší jeho příbuzných, přátel, spolupracovníků, sousedů. Pro „G´meinschaft“ je to zásadní událost, která tmelí komunitu stejně jako např. sňatek, či zrození nového člena společnosti. V dnešní postupně atomizované společnosti je smrt zkrátka „nežádoucím emočním problémem“, s nímž si (ne vlastní vinou) vykořenění jedinci nevědí rady.

Důvod třetí: Smrt je nepříjemnou připomínkou posledních věcí člověka, připomínkou oné události, na niž se má každý připravit dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Je připomínkou Soudu, nemilosrdného avšak spravedlivého, který nedbá na pozemské tituly a statky, který žádá předložit důkazy, důkazy nezpochynitelné, důkazy nakonec dodané samotným Bohem! Důkazy, které my sami budeme muset vidět, budeme se k nim muset vyjádřit, budeme za ně souzeni! Není divu, že je smrt, ona nedělitelná součást života pozemského, tak zoufale a hloupě přehlížená !

Co dodat? Katolíci, křesťané obecně vědí, že nás apoštol Pavel právem říká: „Smrti, kde je tvůj osten!?“ „Náš Pán Ježíš Kristus smrti odňal moc a nepomíjející život přivedl na světlo,“ jak si připomínáme na Bílou sobotu. Mezi povinnosti katolíků, což autor důrazně připomíná, by mělo patřit připomínat i tuto událost a utěšovat a připomínat, že je jen jediný Vládce nad smrtí, který ji pro nás podstoupil, sestoupil do podsvětí a dal nám Naději na spásu!

Měli bychom si připomínat tato slova modlitby : „Odřeknu-li se nyní bídného dědictví Adamova, to jest hříchu, a uvěřím-li pevně v Tebe, Vzkříšení a Život, jsem tím jist, že se stanu nesmrtelným skrze Tebe, můj Pane Ježíši Kriste.“

Amen!

Antonín Šalanský

Poznámka:

Rytina zobrazující úmrtí diakona Františka z Paříže pochází z 18. století. Autorská práva rovněž vypršela. Zdroj: Wikimedia Commons.

Obraz smrti sv. Simóna de Rojas namaloval Diego Velázques. Autorská práva vypršela. Zdroj: Wikimedia Commons.

K diskusím níže:

Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskusních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Off topic příspěvky a příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány, nicméně berte na vědomí, že diskuse má takový objem, že správci ji často nestíhají pročíst celou.