Básně o velkých milovnicích Pána Ježíše napsal Jakub Deml a Nea Marie Brkičová.

Smrt svaté Dympny

A po levici mu stojí dub, a po pravici lilije:

kdo balsám toho kalichu na rány Krista vylije?

A jak tu stáli: z trávy had

se k nohoum Krále tiše krad´

a od nohou k ruce se vypial v ráz –

ó střas ho, Králi, střas, střas, střas!

A jak tu stáli – hrůza! strach!

syčící čepele prudký vzmach,

jako když kovář řeřavou

do vody noří ocel svou.

Nebyla ocel jen, byl to meč:

ty muži stůj, ty dívko kleč;

svoboda dražší než řetězy,

uvidíme, kdo zvítězí.

Probůh, co činíš, přece věz,

toť Gerebern, toť Kristův kněz,

a Pravda-li tě rozvzteká,

marně zabíjíš člověka.

Však neslyší vrah tu svatou řeč;

„Sem s mečem! chci nový meč,

nelze mi užít prvého,

já do dřeva sekal tvrdého!“

Otče, co činíš? co řekne Bůh?

(Ten šílenec je slep a hluch.)

Otče, co činíš? co řekne svět?

„Svět, nesvět – já chci ten květ!“

Ale já věnec uvila

a Kristu jsem ho slíbila!

„Znej se jen k slibu, znej se, znej:

a věneček ten odevzdej!“

A jak to řekl, zavelel,

by kat ten kvítek utnout šel.

I poznalo se, že ten kat

jest otcem toho, kdo byl sťat.