Monthly Archives: Prosinec 2010

Vánoční rozhovor Marty Kubišové pro Katolický týdeník

Katolický týdeník je mimo jiné známý poskytováním prostoru populárním osobnostem zcela podle světských měřítek bez ohledu na duchovní rozměr.  Ve snaze získat co největší okruh čtenářů vyhledává různé, veřejnosti dobře známé osobnosti.

Vánoční výzva: POSTAVME SE TERORU PROTI KŘESŤANŮM!

Mladí křesťanští demokraté, občanské sdružení Res Claritatis a časopis Duše a hvězdy společně vyhlašují a organizují Petici na podporu pronásledovaných křesťanů. Zde si můžete přečíst důvody pro sepsání petice i základní informace o ní.

Poznání – postižení – umění. I.3.3 Smyslový handicap

Helena Kellerová

Helena Kellerová

Smyslový handicap je privace[1] vzniklá privací funkce smylového orgánu, tedy částečnou či úplnou privací činnosti smyslové poznávací mohutnosti. Privace je stav, kdy chybí něco, co od přirozenosti nemá chybět, jde o nedostatek něčeho, co za normálních okolností dané jsoucno má. Tím se privace liší od prosté negace, která je nedostatkem něčeho, co se od přirozenosti na daném jsoucnu nevyskytuje. Tak slepota je u člověka privací, protože pro lidský rod je normální mít funkční zrakovou mohutnost, zatímco pro rostlinu je její nevidění pouhou negací. Privace smyslové mohutnosti se nazývá defekt,[2] privace činností, které na základě defektu nelze vykonávat se nazývá v obecné rovině disaptibilita.[3] Disaptibilita je pak zdrojem handicapu,[4] což je omezení činností konkrétního člověka vznikající na základě defektu.

Rozhlédnutí 2010/12/20

Předposlední letošní Rozhlédnutí je nabité událostmi. Všímám si tentokráte ještě relativně dobrého rozhodování Evropského soudu pro lidská práva, cynického postoje Europarlamentu a Švédska k osudu pronásledovaných iráckých křesťanů i policejní šikany pro-life aktivistů v Liberci. A samozřejmě přeji Veselé Vánoce.

Ticho

Ve čtvrté adventní neděli se společně s básněmi Ney Marie Brkičové a Václava Renče zamyslíme nad tím, zda jsme během adventní doby svá srdce dokázali udržet u Boha a Jeho záležitostí, nebo spíše u lpění na tomto světe a ve vězení jeho osidel.

Ateismus ano, pravověrnost ne?

Vzácný rakouský kněz Gerhard Wagner, designovaný světící biskup v Linci, jenž byl nucen pod mediálním tlakem na tuto funkci a biskupské svěcení rezignovat, si nedávno povzdechl: „V Katolické církvi už není dovoleno říkat to, co je katolické.“ Měl plnou pravdu. Církev ve vyspělých západních zemích je neomodernistickými herezemi doslova „prožrána“ jako rakovinou, což naneštěstí proniká i k nám. Kdo vyučuje a brání autentickou katolickou nauku, musí počítat přímo uvnitř Církve s odmítáním a dokonce i perzekucí. Když ale někdo na církevní půdě obhajuje a prosazuje ateismus, je to podle všeho zcela legální. Tak se stalo v Innsbrucku, kde jezuita Roger Lenaers seznamoval kněze a věřící na přednášce se svými „moderními“ pastoračními přístupy.

Poznání – postižení – umění. I.3.2 Námitky

Francisco Goya, Dvůr blázince, 1794

Francisco Goya, Dvůr blázince, 1794

To, že je počátkem lidského poznání poznání smyslové, popírá teorie o vrozených idejích a jiné formy idealismu. Jednou z variant je kupříkladu Platónova teorie anamnese a Descartesovo pojetí vrozených idejí.

Platónova teorie anamnese vyplývá z jeho učení o preexistenci duše. Ve svém dialogu Faidros[1]  přirovnává Platón duši k vozu taženému dvěma okřídlenými koni a řízenému vozatajem. Vozataj je metafora pro rozum a vůli, které řídí dobrého a špatného koně – dobré a špatné žádosti.

Vyhýbejte se těm, co po vás mnoho nechtějí…

Když jsem chodil na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, dostávalo se mi společně s ostatními studenty od učitelů jednoho moudrého postřehu, jedné velmi dobré rady: „Vyhýbejte se těm, co po vás mnoho nechtějí. Protože ti to s vámi nemyslí dobře.“

Poznání – postižení – umění. I.3.1 Umělecké dílo jako smyslový výraz krásy

Albrecht Dürer, Melancholie, 1514

Albrecht Dürer, Melancholie, 1514

Lidské poznání začíná u smyslů, smyslové představy jsou základem pro tvorbu pojmů. [1] Tedy i vnímání krásy začíná u člověka u smyslů a představ, z nichž rozum abstrahuje. Rozlišujeme krásu fyzickou a duchovní[2] podle toho, jakému typu jsoucen (hmotné – nehmotné) krása náleží. Umění pak zprostředkovává fyzickou i duchovní krásu člověku přístupným způsobem – je smyslovým médiem krásy. [3]

Protože u člověka je rozumové poznání závislé na smyslech a doprovázené smyslovými představami, na jejichž základě vzniká, participují při vnímání krásy smyslových předmětů i vnější a vnitřní smysly, a to ty, které jsou nejvíce poznávací – tedy zrak, sluch a představivost. Svatý Tomáš hovoří přímo o zalíbení smyslů: „Tedy krásno spočívá v náležité úměrnosti, protože smysly těší věci náležitě úměrné jako jim podobné, protože i smysl i každá poznávací schopnost je jakýsi rozum.“ [4]

Rozhlédnutí 2010/12/12

Při ohlédnutí za uplynulým týdnem musíme připomenout úmrtí Jiřího Strejce a pronásledování křesťanů, připomenuté světu tento týden především Čínou a organizací Dokumentationsarchiv der Intoleranz gegen Christen. Švédsko se dočkalo svého prvního sebevražedného útoku.

Pokud jde o dny příští, vyzdvihl bych památky sv. Lucie a sv. Jana od Kříže a připomínám, že nás čeká čtvrtá neděle adventní. A za pozornost jistě stojí literární soutěž pro středoškolské studenty, kterou vyhlásila SPdgŠ a SZŠ sv. Anežky České.