80 let encykliky Casti connubii
Pius XI. ve své pracovně
Dnes je tomu přesně 80 let, co velký papež Pius XI. vydal jednu ze svých nejdůležitějších encyklik, encykliku Casti connubii, v níž shrnuje a vysvětluje katolickou nauku o manželství, předávání života a kontrole porodnosti a velice ostře odmítá umělý potrat a eugeniku. Zároveň jasně definuje práva a povinnosti státu v těchto otázkách, obhajuje autoritu Církve na poli morálky, a výslovně stanoví, že umělý potrat je vždy vraždou a že stát je povinnen jej zákonem zakazovat a přiměřeně trestat.
Zasadíme-li encykliku do kontextu své doby, můžeme vidět dva jasné motivy pro její vydání. Tím prvním je potvrzení tradiční katolické nauky o manželství a definování závazného postoje k útokům a potížím, kterým tato svátost v první polovině 20. století čelila – zavádění rozvodů, soužití na hromádce, civilních sňatků, prudkému nárůstu smíšených manželství…
Tím druhým je postoj Církve k vysoce morálním otázkám o smyslu a pravidlech manželského soužití, manželského aktu a předávání života. V době, kdy protestanté s „obdivuhodnou“ lehkostí a rychlostí dezertovali od křesťanského postoje k umělým metodám kontroly porodnosti, řekl papež Pius XI. jasně a zřetelně, že Katolická církev zůstane věrná.
Doporučuji encykliku přečíst, dnes je ještě aktuálnější, než v době, kdy byla napsána. A není to těžké, je psána překvapivě přímým jazykem, používajícím termíny jasné a na nic si nehrající. Toto je koneckonců charakteristické pro mnoho textů a promluv Pia XI., muže hluboce vzdělaného, ale zároveň též přímého a praktického, který se nebál mluvit jasně, zřetelně a srozumitelně ani poté, co oblékl bílou. Což je schopnost, která, obávám se, současnému papeži dosti zřetelně chybí.
Český překlad encykliky naleznete ZDE.
Ignác Pospíšil
K diskusím níže:
Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány.
Větší degradaci, ponížení a urážení žen než jsou některé body této encykliky (nemyslím teď ty týkající se potratů) jsem již dlouho, ale doopravdy dlouho nečetl. Odmítání seberealizace žen v oblasti ekonomické, popř. sociální a tím pádem jejich degradace na maželovi slouhy, nebo utíračky z….c (nic na tom nemění to, že se v jiném místě lživě píše, že žena nemá být služkou, ale společnicí, když na jiných místech se píše že se žena má až otrocky podřizovat manželovi, pokud on nesouhlasí s tím, aby si našla seberealizaci i mimo domov) a vydávání to za něco chválihodného, podle mě je toto známka spíše zvrácenosti, než ušlechtilosti. Omlouvám se pokud tento můj slint (jak to pravděpodobně někteří nazvou) urazil, ale doopravdy min. tato část svědčí o přezíravém až urážlivém postoji k ženám.
Žena má v průměru ze své podstaty mnohem větší předpoklady k péči o domov a o děti, než muž. Je to její primární úkol. Naprosto nechápu, co je na tom přezíravého – jednak je to fakt, jednak je to pocta – děti jsou to nejcennější, co máme, co po nás zbyde. Tvrdit, že starost o ně je nějak méněcenná, žy by tím měly být ženy uraženy, je naprosto absurdní popření logiky.
Proti seberealizaci mimo domov nic nemám a nemá ani Církev, ale má-li žena rodinu, musí dbát na to, aby její seberealizace rodině neškodila. To platí samozřejmě i pro muže, ovšem tomu jeho role přisuzuje, minimálně v určitých fázích rodiny, primárně méně práce uvnitř rodiny a více ve vnějším světě. U ženy je to obráceně, což je samozřejmě omezující.
Skutečnoist je taková, že snaha nacpat ženy do práce za každou cenu rodinu poškozuje.
Navíc si troufám tvrdit, že v encyklice se nikde žádná otrocká podřízenost nevyžaduje. Pokud máte jiný pocit, tak upřesněte, kde se to říká.
Nejdřív bych se rád omluvil za to co jsem tu dnes ráno vyplodil, protože po té co jsem si to přečetl a podíval se na to střízlivě (nemyslím tím to, že jsem předchozí reakci psal pod vlivem), tak jsem se doopravdy zastyděl. Encykliku jsem si znova přečetl a i když jsou tam pasáže, jejichž důvod nechápu (např. ona určitá spodřízenost ženy, muži), nebo s nimi nesouhlasím, tak s ní nakonec žádný větší problém nemám a ještě jednou bych se rád omluvil za ten svůj ranní výplod.
„Proti seberealizaci mimo domov nic nemám a nemá ani Církev, ale má-li žena rodinu, musí dbát na to, aby její seberealizace rodině neškodila. To platí samozřejmě i pro muže, ovšem tomu jeho role přisuzuje, minimálně v určitých fázích rodiny, primárně méně práce uvnitř rodiny a více ve vnějším světě. U ženy je to obráceně, což je samozřejmě omezující.“
Mě by spíš zajímalo, kde je ta hranice, za kterou už by žena neměla vkročit ?
vojta: Je důležité a správné ptát se na hranice? Nevystačíme si s vlastním svědomí? Nebo je tak otupělé a nepěstované, že potřebuje ploché poučky?
Papo: Mě spíš jde o to, že svědomí máme každý jiné a co by jinému působilo velké starosti, tak s jiným ani nehne. Proto jsem se také ptal, kde podle učení KC existuje ona hranice.
@Vojta:
Omluva přijata, i když je otázka, zda vůbec mám právo ji přijímat… 🙂
K Vaší otázce… Nezdá se Vám, že kdybychom na ni dokázali předem přesným a vyčerpávajícím způsobem odpovědět, byl by život až příliš nudný? Šedivá je teorie a zelený je strom života… 🙂
Víte s tou podřízeností je to složité, říká se, že žena má muže ctít a muž ženu milovat. Samozřejmě to není myšleno absolutně, ale pouze to zdůrazňuje některé aspekty plynoucí z lidské přirozenosti a role pohlaví v rodině – i žena má muže milovat a i muž má ženu ctít…
Odpovědnost muže k rodině, kdy on je z hlediska přirozených rolí tím více pracujícím venku a v nebezpečí a tudíž je přirozenějším reprezentantem rodiny, je takového rázu, že je pro něj jeho vládnutí v rodině „přirozené a praktické“.
Jeho vůdcovství ale není neomezené, je spoutané jeho láskou k ženě a povinností vůči ní. Cena, kterou za to platí, je opravdu veliká. On je tím, kdo má primárně živit rodinu – aby se manželka mohla věnovat v dostatečné míře dětem. On má rodinu nejen reprezentovat, ale i chránit – i za cenu vlastního života.
V našich současných klidných podmínkách to, díky Bohu, tolik a tak často neoceníme, nicméně faktem je, že od ženy se neočekává, že zemře při ochraně svého muže, ale naopak u muže je případné sebeobětování součástí povinností jeho mužské role.
On má chodit do války, ne žena (snaha o „emancipaci žen“ v této oblasti je jedna z nejzvrhlejších a nejšílenějších věcí, s jakou feministky přišly). Když se loď potápí a ve člunech není dost místa, tak on má povinnost dát přednost ženám a dětem.
Jak to chcete právně vynutit. Když ženy nebudou mít srovnatelnou politickou a ekonomickou moc, muži si z nich udělají buřtguláš, kdykoli budou chtít. Musejí mít sílu se bránit, kdykoli je někdo chce zneužít. To bez vysokých funkcí, zastoupení v mocenských orgánech a firmách nepůjde. Když z těchto organizací vyloučíme třeba Slováky v Československu nebo Tutsijce v Burundi, budou jim Češi/Hutuové na zádech dříví štípat, tak to dopadne vždycky. Se ženami je to stejné.
To přirovnání je naprosto neadekvátní a nesmyslné. Muži a ženy nejsou smrtelně znepřátelená etnika.
Nezapomínjme, že za africkými genocidami stojí dva elementy: kmenová příslušnost a na ni roubovaná levice evropského původu. Čili to, po čem voláte, není řešením, ale právě charakteristickou součástí problému.
Takže požadavek osobní svobody a práva na takové podmínky nějaké skupiny obyvatel, aby nebyly vydání libovůli druhých,ba požadavek možnosti sebeobrany členů té skupiny obyvatel proti ostatním je levice? To by byly vzpoury otroků, katolíků ve Vendée, nevolníků, Židů v Sobiboru, Židů za Mojžíše, domorodců v koloniích, Sumerů proti Akkadům shodně levice. K označení za levici nestačí tvrzení, že utiskovaní obyvatelé se mohou bránit. Tam jsou i další nezbytné znaky. Například budování ráje, podřízení jednotlivce celku, státní zásahy do nejmenších detailů nejen do ekonomiky a výchovy dětí a spousta dalšího.
Takže utiskovaní obyvatelé mají leda tak právo říci „ponížen a uctivě prosím, jemnostpane, přidejte mi halíř na týden, a já Vám políbím podrážky bot a budu se za Vaši Jemnost modlit“ a nechat se lokajem skopnout se schodiště? Je nemravné tvrdit, že se nesmí bránit. A bránění ve studiu, zastávání státních úřadů, politických právech ostatních a osobní svobody, která je opakem vězení, například domácího, je možné jen u někoho, kdo se provinil nebo je nepříčetný nebo nezletilý, ne u pohlaví, vyznání, národa. Práva a povinnosti člověka soudím podle jeho morálky, vzdělání, rozumu a zdravotní způsobilosti, ne podle stavu, kam se narodil. Nebo si myslíte, že by Alexandr Rodrigo Borgiáš měl mít větší právo učit mravy a víru než Zdeňka Cecília Schelingová, protože ženy mají méně červených krvinek a více hříchu?
Mimochodem, neschvalují sodomii, smilstvo, a potraty mi působí bolest. Ale představa, že někdo může vládnout druhému na základě toho, jak se narodil, je rovněž mylná. Potrat je vlastně principiálně podobný vládě muže, i když trilionkrát horší. Oboje totiž předpokládá nezadatelné právo někoho ublížit druhému (potratář dítě zavraždí, nadřízený muž ženu vězní doma a nařizuje jí všechno a izoluje ji, osobujíce si práva, která ženě nepřiznává, podobně jako potratář samozřejmě sobě přiznává právo žít). Je to srovnání troufalé, srovnání slona s chvostoskokem, ale tento aspekt je stejný. Nereaguje ihned a nechte zchladnout prudké emoce. Je to jako srovnání řasy rozsivky a baobabu co do toho, že jsou rostliny.
„Takže požadavek osobní svobody a práva na takové podmínky nějaké skupiny obyvatel, aby nebyly vydání libovůli druhých,ba požadavek možnosti sebeobrany členů té skupiny obyvatel proti ostatním je levice?“
Není, to bysme žili v krásné době. O moderním blouznění vyšla taková kniha:
https://www.databazeknih.cz/knihy/levicove-smysleni-od-de-sada-a-marxe-k-hitlerovi-a-pol-potovi-179170
Co se stane, když toto exportujete do prostředí afrických kmenů, je nabíledni.
Tolik slov, přitom stačilo napsat, že to nemáte v hlavě v pořádku. Žena je muži podřízena, více netřeba psát.
Ad Anthracit:
Proč se vyjadřujete vůči tomu pánovi tak netaktně? „Tolik slov, přitom stačilo napsat, že to nemáte v hlavě v pořádku.“ Pochopil jsem, že pán je nejspíše bezvěrec (a pokud ne, pak se mu omlouvám) a je vcelku pozoruhodné, že uznává i některé (lidské žádostivosti nepříliš příjemné) body přirozené etiky, s kterými si průměrný ateista neláme hlavu. To si zajisté zaslouží určité uznání, jakkoli k tomu přezdívka dotyčného moc nepodněcuje.
Ad Potkaní mašlička
Otázky, které kladete, si vyžadují podrobnější a komplexnější výklady, jestli na ně skutečně upřímně chcete znát odpověď (třebas jen z upřímné touhy po vědění). Už jiní, pokud jste to tedy stále Vy, Vám ale řekli, že je kladete na dosti nevhodném místě. Nejste samozřejmě první a jediný, kdo podobné otázky vznáší. Stejně tak však z katolické strany odedávna bylo a je na tyto otázky reagováno – v knihách, článcích, přednáškách a jinde. Jen musí člověk jaksi hledat; nelze čekat od každého prostého věřícího fundovanou odpověď. Pokud trochu rozumíte polštině, doporučil bych např. i tento tradičně-katolický youtubový kanál, který se dlouhodobě o (populárnější) debatu s ateisty pokouší: https://www.youtube.com/watch?v=BazP3vrS0Sc&list=PLXcCuj8o5CgrTXCFXAAGiwP_2Li9FNiqY
Ano, podle katolické nauky je skutečně v manželství a rodině muž „hlavou ženy“, jak píše i sv. Pavel. To je řád ustanovený Bohem pro dobro celku, nikoliv pro ukájení touhy ovládat jiné, což ostatně platí i o jakékoli světské či církevní autoritě. Koneckonců už sv. Tomáš píše, že králové jsou pro království a nikoli naopak. A každá ustanovená autorita má také své jasné meze, které nesmí překročit. A pokud je nespravedlivě překračuje, může se postižený člověk dovolenými prostředky bránit. Žena tedy opravdu není vydána libovůli muže (jistě realita někdy bohužel i v křesťanském prostředí mohla být či je odlišná, v důsledku dědičného hříchu; to ale na tom nic nemění).
Stejně tak katolík věří, že muž a žena mají v lidské společnosti odlišné, vzájemně se doplňující úkoly, které ostatně odpovídají tělesným a psychickým rozdílům mezi pohlavími (pro současný pokus o tradičně-katolický výklad důstojnosti a poslání ženy viz např. zde https://knightlibrary.files.wordpress.com/2018/01/dignity_of_woman_en.pdf). Nejde tady o žádnou morální inferioritu, jak zmiňujete. Také platí, že toto rozdělení není absolutní, jinak by Církev nikdy nekanonizovala sv. Janu z Arku…
Děkuji Vám za odpověď. Ale s autoritou nebo podřízeností, do které se člověk rodí, ať je to pohlaví, nebo šlechtictví, je takový problém: Nositel autority se nemusí bát postihu a podřízený má velmi omezené prostředky se bránit, protože nositel autority se nemůže stát členem podřízené skupiny a podřízený nikdy nezíská moc. Jednoduše řečeno, pokud to necháte na dobré vůli šlechticů/mužů, nedopadne to dobře, protože kapři sami sobě rybník nevypustí. I v katolických dobách bylo více lidí ostentativně hřešících než těch, kteří mravy dodržovali ze strachu z pekla, na který tudíž nelze spoléhat, že lidi napraví.
Mě se líbí lidé jako soudkyně Amy Cody Barettová. Je první za desítky let, kdo nevystudoval Yale, Harvard ani Princeton a je soudcem Nejvyššího soudu USA. Bývalá univerzitní profesorka. A vychovala sedm dětí.
Cinicius: díky za velmi vyčerpávající odpověď osvětlující katolický pohled na danou problematiku.
Vojta: To je Cinikovo pohled.. nemusí nutně znamenat to stejné jako „katolický“
Spíš bych to formuloval tak, že takto já chápu základní křesťanský (a pochopitelně též katolický) pohled na rodinu.
Papo: to je sice pravda, ale pokud si uvědomuji (ač za něj nechci mluvit), tak se cinik řídí závazným učením ŘKC a tudíž lze říct, že jeho pohled na tuto problematiku je v souladu s tímto učením a tudíž je katolický.
vojta: Komu není rady, tomu není pomoci.. a já se skutečně snažil..
Papo: za to Vám děkuji, i když se příznám, že jsem Vaši reakci nepochopil :(.
Papo, co považujte na Cinikově pohledu pro křesťana nepřijatelného?
Hamish: Zřejmě došlo k mýlce – jen jsem upozorňoval na fakt, že Cinikův výklad není nutně totožný s výkladem katolické církve..
Například – snad i Vy tvrdíte (pokud ne, omlouvám se z nařčení), že staré katechismy (a nemusí být ani moc staré, hádám, že pro příklad postačí Tomáškův katechismus) nevyjadřují vše stejně jako „modrá cihla“. Tedy pokud budu citovat nějaký sporný bod z „modré cihly“ nebude se Vám to líbit a přeci jen budu citovat katolické (nebo chcete-li oficielní) zdroje..
Jo tak.
Asi jde o to, ze oficialni, respektive vetsinove nemusi byt nutne katolicke.
Ovsem Ignacuv pohled je prijatelny jak pro tradicniho, tak pro novus. Progresivnejsi vyklady se mijeji i se soucasnymi nazory Vatikanu.
Takze Ignac skutecne reprezentuje katolicky pohled na vec.
Hamish: V tomto okamžiku asi ano. Jen bych z toho nedělal pravidlo s vysvětlením „cinik řídí závazným učením ŘKC a tudíž lze říct, že jeho pohled na tuto problematiku je v souladu s tímto učením a tudíž je katolický.“
To je vše o co mi šlo.. A zoufale se vyhýbám diskuzi na téma „oficielní vs. katolické“.. Sám víte, že je to slepá ulička, která vede k emocím, bylo to tady nesčetně krát. Jistě to dokážete respektovat.
Papo: Já jsem z toho pravidlo nedělal, pouze jsem vysvětloval proč si myslím, že cinikův názor je v tomto konkrétním případem názorem katolickým a ne třeba …
Já tady obča
Jo panáčku, předpokládám, že jsi dosud svobodný, a jistě si mezi těmi iniciativními kariéristickými sufražetkami zabezpečenými pilulí vybereš. Nebudou otročit svým dětem (včas je nechají odložit a pak děti jednou odloží je), nebudou otročit machovi, udělají svou kariéru a plně se zrealizují. Jak svobodné a živé. Jen škoda, že tu není jistý smajlík.
Máte pravdu jsem dosud svobodný, mladý atd., ale i přesto Vámi zmíněný typ žen považuji max. za dobré kamarádky, nikoliv za osoby se kterými bych chtěl strávit zbytek života. Na druhou stranu ovšem nepovažuji za ideání stav ani to, když žena obětuje všechny své zájmy, rodině a ochotně poslouchá většinu manželových příkazů.
Tak nelze než Vojtovi popřát nějakou tu uvědomělou, průbojnou ženu se zápalem pro SEBErealizaci. Realizovat a prosazovat vlastní ego bylo odjakživa projevem pokory, která napomáhá útulnosti domácího krbu. Není nic horšího než žena, která se stará o domácnost!
Ach jo 🙁
21V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: 22ženy svým mužům jako Pánu, 23protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. 24Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům. 25Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, 26aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; 27tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. 28Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo.
Martin R. Čejka: Tak to vám pěkně děkuju, z takové ženy jakou popisujete by mě asi brzo kleplo. Kariérismus jako takový nepovažuji z principu za správny a to jak u mužů, tak i u žen a s někým takovým, bych doopravdy nechtěl strávit zbytek života.
„Není nic horšího než žena, která se stará o domácnost!“
To jsem pokud si uvědomuji nikde nenapsal, ani nenaznačil. Já nemám nic proti ženám, které se starají o domácnost, ale toto rozhodnutí svobodné, nikoliv státem, nebo společností vnucené.
To že žena místo, aby jenom seděla doma a vařila/prala/uklízela atd. chodí do práce přece není nic zavrženíhodného ani moc egoistického, tedy za předpokladu, že nepřekročí určitou hranici.
Hamish: tento citát znám, ale vzhledem k tomu, že nejsem křesťan, tak pro mě spíš představuje zajímavý příklad vývoje vztahů mezi muži a ženami.
Hamish: „25Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval,“ nejsem si jistý, jestli jsem schopný takové lásky do krajnosti. Pokud ty verše čtu ve světle tohoto verše, pak chlapi dnešní doby ostudně zklamali, alespoň já mám ten pocit.
J8 Vám, Vojto, rozumím, ani nezpochybňuji svobodné rozhodnutí žen, jenom kromě svobodného rozhodování je zde také povinnost. Matka má povinnost starat se o dítě, byť by třebas raději vysedávala s kamarádkami po kavárnách. Stejně tak i muž má povinnost postarat se o rodinu, třebaže by se mnohdy raději viděl na fotbale nebo v hospodě. Jisté povinnosti jsou nadřazeny našim soukromým tužbám. A že nás společnost tlačí je plnit, není nic ošklivého, jak naznačujete. Konec konců i opice žijí v jisté „společnosti“, kde se doržují jistá pravidla, my bychom neměli být horší.
Papo: souhlas. Však se podívejme kolem sebe.
Netlačí nás všechno, nebo aspoň většina okolních vlivů k vyklízení pozic?
Martin R. Čejka: Samozřejmě matka má mimo práv i povinnosti a mezi nejdůležitější z nich patří právě péče o dítě, ovšem ani toto nevylučuje, aby např. pravda od určitého věku dítěte chodila do zaměstnání s tím, že dítě bude mezi tím buď ve školce, nebo když je starší v družině. Stejně tak to přece nevylučuje, aby si muž nemohl zajít jednou týdně do hospody, popř.na ten fotbal, tedy samozřejmě za předpokladu, že to nedělá v pracovní době. Tlak společnosti na plnění povinností není sám o sobě špatný, ale já to zmiňoval především proto, že tento tlak bývá často nepřiměřený situaci, proto jsem ho také ve své reakci zmiňoval.
Zaměstnanost vdaných žen s nedospělými dětmi může být v určité situaci nutným zlem z důvodu značného vykořisťování manžela tzv. zaměstnavatelem, ale vždy zůstane zlem.
Odložit děti dobrovolně do školek a družin prakticky představuje rezignaci na jejich náboženskou a mravní výchovu a vydání je napospas demoliberální degeneraci a kulturní bastardizaci. Tato je na jedné straně spontánní, kdy se deklasovaná masa snaží vnutit nám svou pakulturu a jednak řízená MŠMT. Z psychologie víme, že prepubertální školní mládež je velice náchylná utvářet si charakter podle party a je neskutečně konformní, což demoliberální škůdci vědí. Již Onkel Adolf preferoval povinnou školní docházku, aby si jeho říše mládež dokonale přisvojila a zdebilizovala ji.
Cílem moderních krysařů je deklasovaná, bezbožná, ovladatelná a konzumní lůza a je třeba neustále plavat proti proudu, abychom se aspoň trochu nezačali tomu všemu podobat.
Žena, které není nucena a dobrovolně odevzdá děti modernímu školskému systému a pakulturní formaci pravděpodobně těžce hřeší a to v míře, v jaké je výchova závažným způsobem ohrožena.
Kromě toho je zaměstnání zdroj časté nevěry a odcizení v rodině.
Pane Contras, nevěděl jsem že ve školkách ovlivňují děti vrstevnické party… Ono i ve škole je to také na rodičích, zda dětem dovolí se s partičkami toulat po sídlištích.
Ad nevěra: To tak málo věříte své ženě, že se ji bojíte pustit do práce? A co na nákupech? Tam Vám zahnout nemůže? A co když sloužíte na směny a máte zrovna noční? Jste si jist, že Vaše děti jsou opravdu „vaše“?
Je pochopitlně dost podstatný rozdíl mezi výchovou a domácí výukou početného potomstva a mezi fangličkařením lidí, kteří mají plná ústa tradice (Krista zpravidla nějak upozaďují za panem Lothringenem), ale nejde ani tak o katolickou tradici jako spíše nostalgii po režimu, který se roku 1967 deklaroval jako kdysi katolický a poněkud utonul v chlorových zvěrstvech, ke kterým se rouhavě pokoušel brát Boží Jméno.
Normální rodinný život katolické rodiny s 5 dětma je totiž dřina a starosti a to nejen s obživou, ale především se zajištěním skutečně katolického vzdělání, svátostí katolicky udělovaných a eliminace špatné společnosti, kterou zejména na 1. stupni ZŠ představuje školní kolektiv a celý systém demoliberálního školství. S pomocí Amtskirche a jejího dle názvu Církevního školství nelze vůbec počítat. S indultem také ne, a to nejen pro kompromisního ducha s nekatolickým a zvráceným NOM, ale především pro tzv. konzervativní mentalitu která je skutečné katolické tradici vzdálena podobně jako modernismus. To tady nakonec předvádíte. Je pochopitelně pohodlnější snít o starých časech a flintách, které by většina nevojáků z vašich kruhů snad ani neuzvedla.
K Vašemu urážení mojí manželky zde trpěnému adminem si dovolím konstatovat, že jste zbabělejší než Rath, a nemáte odvahu se vyloupnout z webové anonymity, inu víte proč.
Pánové, prosím, zaprvé se začněte krotit – oba, byť není pochyb o tom, že tentokrát je hlavní viník pan Paul Max. Za druhé musím pana Contrase opravit: Paul Max jeho manželku nijak neurazil. I když text, na který reaguje, lze chápat jako dosti urážlivě formulovanou polemiku s názorem pana Contrase, urážky dle mého soudu směřují pouze na pana Contrase samotného.
Faktem je, že pokud příspěvek obsahuje diskutovatelný názor, bývám k ostrým a útořným vyjádřením tolerantnější. Nicméně už toho začínám mít opravdu dost, takže se prosím kroťte.
Pane Contras, pokud jsem se snad vyjádřil obhrouble v souvislosti s Vašimi názory na nevěru žen kvůli návštěvám zaměstnání, pak se omlouvám, pokud se Vás to nějak dotklo, nebylo to myšleno na Vaši ženu, ani na Vás osobně. Šlo mi jen o polemiku s Vaším názorem, který se v jistých ohledech může zdát paranoidním podezříváním. Život člověka nemůžete vytěsnit jen do zdí domova, resp.manželku zamknout i s dětmi doma do sklepa a pak jim předčítat katechismus (byť je to chvályhodné) a myslet si, že je tím nejlépe ochráníte před zkaženým světem či mravně zpustlými vrstevníky.
Nemohu posoudit Vaši anonymitu na webu, protože Vás neznám, avšak dle četnosti Vašich příspěvků na webu soudím, že spíše klepete do klávesnice místo abyste se věnoval svým ratolestem.
Nepovažuji za zdravé, pokud se někteří katolící nazývají „tradiční“ a přitom se dle tradice neřídí. Slušný katolík má milovat svou vlast a být ji věrný, nikoliv kolaborovat s bolševizujícími nacionálními republikány. Nelze oddělit víru od života mimo kostel.
Když už házíte do jednoho pytle všechny lidi co nemohou z jakýchkoliv příčin procestovat stovky kilometrů každou neděli jen proto, aby se rozplývali nad krásou tridentské liturgie (sloužené FSSPX) někde v nějakém kutlochu či kulturáku, či globálně pohrdáte všemi lidmi zúčastněnými při NOM, uvědomte si laskavě i to, že Bůh jistě neposuzuje jen podle toho, zda někdo jezdí nebo nejezdí na trident vysluhovaný pouze kněžími FSSPX. Celá řada vyloučených kněží z FSSPX svědčí mimo jiné i tom, že ne vždy a všude je FSSPX v pořádku, tak jak bysme si to možná všichni přáli.
A co se Vámi zmíněné Amtskirche týče, i přes všemožné problémy s modernismem se stále ještě najdou svatí kněží, kterým bych důvěřoval. V důsledku totiž nezáleží ani tak na tom, zda je či není někdo napojen na FSSPX, nýbrž zda je skutečně napojen na pravý vinný kmen a nese ovoce svatosti.
„Větší degradaci, ponížení a urážení žen než jsou některé body této encykliky (nemyslím teď ty týkající se potratů) jsem již dlouho“
Vy jste ale veselá kopa! Fakt vtipné!
Vím přátelé mi to také říkají. Ovšem pokud by jste se podíval na předchozí vlákna tak by jste si všiml, že jsem se za tento „slint“ omluvil.
„V době, kdy protestanté s „obdivuhodnou“ lehkostí a rychlostí dezertovali od křesťanského postoje k umělým metodám kontroly porodnosti, řekl papež Pius XI. jasně a zřetelně, že Katolická církev zůstane věrná.“
No, pokud 31.12.2010 je to 80 let, pak musela být katolická církev silně proaktivní vůči všem proteastantským církvím.. „Teprve v roce 1930 anglikánská církev na konferenci v Lambeth jako první „povolila“ antikoncepci ve vážných případech. V praxi to ale znamenalo, že se antikoncepci dostalo všeobecného rozšíření.“
Připomeňme si také, co že to anglikánská církev (v roce 1930 POUZE a VÝHRADNĚ) řekla, když ještě v roce 1920 byla striktně proti?
„Where there is clearly felt moral obligation to limit or avoid parenthood, the method must be decided on Christian principles. The primary and obvious method is complete abstinence from intercourse (as far as may be necessary) in a life of discipline and self-control lived in the power of the Holy Spirit. Nevertheless in those cases where there is such a clearly felt moral obligation to limit or avoid parenthood, and where there is a morally sound reason for avoiding complete abstinence, the Conference agrees that other methods may be used, provided that this is done in the light of the same Christian principles. The Conference records its strong condemnation of the use of any methods of conception control from motives of selfishness, luxury, or mere convenience.“
Ostatní protestanté pak svůj postoj měli až PO Casti Connubii, ale to jen tak pro pořádek, že zase tak hrdinná katolická církev nebyla..
Tady je třeba zohlednit dvě věci:
a) přestože masová dezerce protestantů od křesťanského učení o antikoncepci nastala až po Casti connubii, v tuto chvíli byla již očekávatelná – mnozí ji halasně připravovali a u mnohých již bylo jasné, že ve svých denominacích uspějí.
b) anglikánská církev si dala velkou práci, aby svou totální kapitulaci dobře zabalila. Proč byla striktně proti v roce 1920? Protože tehdy ještě uznávala, že antikoncepce je špatná sama o sobě. A zde jasně říká přesný opak. A to je to podstatné – veškerá ta omáčka okolo nemá smysl. Proto také je licoměrné se divit, že se po tak „slabém povolení“ dostalo antikoncepci všeobecného rozšíření. Povolení bylo přesně takové, že se podobný výsledek dal logicky očekávat.
ad. a) Oh, jak je katolická církev moudrá a předvídavá! Ono to zabralo asi 30 let (Campbell, Flann (Nov., 1960). „Birth Control and the Christian Churches“) a do dnešního dne to některé církve nemají srovnané.. mohu poprosit zdroj pro tu „halasnou přípravu“? Nebo je to jen taková propaganda?
b) To je Tvé hodnocení, nepovažoval bych jej za směrodatné.
„The Conference, while declining to lay down rules which will meet the needs of every abnormal case, regards with grave concern the spread in modern society of theories and practices hostile to the family. We utter an emphatic warning against the use of unnatural means for the avoidance of conception, together with the grave dangers – physical, moral and religious – thereby incurred, and against the evils with which the extension of such use threatens the race. In opposition to the teaching which, under the name of science and religion, encourages married people in the deliberate cultivation of sexual union as an end in itself, we steadfastly uphold what must always be regarded as the governing considerations of Christian marriage. One is the primary purpose for which marriage exists, namely the continuation of the race through the gift and heritage of children; the other is the paramount importance in married life of deliberate and thoughtful self-control.“
Obávám se, že podrobnější a dostatečně kvalitní odpověď Papovi vyžaduje víc času, než jsem v nejbližších dnech schopen obětovat. Připomeň se mi někdy na počátku února, prosím.
Vážená redakce a čtenáři webu Duše a hvězdy,
Chtěl bych Vám všem popřát do nového roku především nový elán a svěžest v duchovním životě resp.opravdovou zbožnost, samozřejmě zdraví a také více střízlivosti v diskusích. Rád navštěvuji tento web přestože zde píší i mně jinak příliš nesympatičtí čeští neonacionalisté či čeští sionisté. Ignáci Pán Bůh zaplať za Vaší práci.
A taky sem píšou mimozemšťani, umělci i jiní fašisti a další nepřátelé, se kterými si jistě sjednocená Nová Evropa poradí.
Je rozhodně škoda, že cinic nezveřejňuje texty Paulových oblíbených osobností, např. Mons. Halíka nebo Věrky Tydlitátové. Úroveň webu by díky jejich antineonacionalistickýcm postřehům rozhodně vzrostla.
Pane Martin R. Čejka, ocenil bych pokud byste zde veřejně nelhal. Vaše tvrzení se totiž nezakládají na pravdě.
Příště prosím: MartinE. R. ČejkO! Wie, die Tschechen, dekliniert! Verstehen Sie, Herr Max?
Z Maxova webu: „K problematickým pouličním akcím DOST se rovněž vyjádřil i PhDr Tomáš Halík, známý kněz a křesťanský filozof: „Domnívám se, že jde o slet převážně takových aktivistů a takových organizací, s nimiž by se slušný člověk opravdu nikdy neměl ukazovat na veřejnosti!““
Abych řekl pravdu, tak moc nestojím o to „být slušným člověkem podle Halíka“. V rámci postmoderní plurality vidím podmínku „slušnosti“ jinde. Slušný člověk by třeba neměl číst Halíkovy knihy. Podle mě. Ale můžete na to mít jiný názor.
jjstodola: Tak teď už nám jen, Jiří, prozraďte, zda jste člověk neslušný, nebo Halíkovy knihy kritizujete, aniž byste je četl. Víc možností vám vaše teze neposkytuje. Jsem zvědav, co si vyberete 🙂
Jiří je známý sprosťák, to je stará známá pravda. Vždyť proto byl vyhozen ze Signálů.
Tsss
Pane Martin R. Čejka, žádám Vás opakovaně abyste se zdržel pomluv a lží. To co zde předvádíte není ani pravdivé ani slušné. Nejen Vás, ale ani pí Tydlitátovu či Prof.Halíka neznám a nijak s nimi nespolupracuji. Rovněž žádný web neprovozuji. Nejspíš se pletete. Nebo víte všechno nejlíp, stejně jako pánové Hamisch a Contras?
Jsem člověk neslušný, ale Halíkovy knihy nečtu, proto je ani nekritizuji. Kritizuji jen to, co mi sem tam padne od Halíka na webu do oka.
No to je komedie 😀
Málokdy se na DaH najde takhle vtipná diskuse pod nějakým článkem. Tyhle příspěvky pod Casti connubii jsou ultimátní…
V prvom rade ďakujem pánu Pospíšilovi za sprístupnenie encykliky Casti connubii čitateľom. Je to zaiste chvályhodný počin, za ktorý patrí pánovi Pospíšilovi úprimná vďaka nielen mňa, ale aj mnohých iných. Čo sa týka textu encykliky, musím hneď vypichnúť problematiku zmiešaných manželstiev. Ja naopak tvrdím, že práve vďaka zmiešaným manželstvám rastie Katolícka cirkev na úkor protestantských. Nemôžem toto tvrdenie doložiť oficiálnymi štatistikami, len mojimi súkromnými. Sformulujem to takto: osobne nepoznám jediný prípad zmiešaného manželstva, z ktorého deti by inklinovali k protestantizmu. Naopak, osobne poznám niekoľko zmiešaných manželstiev, z ktorých deti sa stali katolíkmi. Jeden môj priateľ sa stal rehoľníkom v Mexiku a pritom jeho matka bola evanjelička a otec katolík. Moja bývalá spolužiačka, horlivá katolíčka, má syna, ktorý si zobral za ženu evanjeličku, ale ich deti sú prísne vychovávané v katolíckej viere. Moja spolužiačka sa dokonca vyjadrila, že ak by syn nevychovával svoje deti v katolíckej viere, nemal by v jej dome miesto. V Nemecku som poznal manželstvo evanjelika s katolíčkou, ktorých deti sa stali katolíkmi, dokonca miništrovali v kostole. Takýchto prípadov by som mohol menovať viac. Tá časť encykliky, ktorá je namierená proti zmiešaným manželstvám, je teda historicky prekonaná. Naopak, práve zmiešané môže sa stať šikovnou stratégiou zvyšovania počtu konverzií protestantov do Katolíckej cirkvi. Je len potrebné prísne dodržiavať Kódex kánonického práva, ktorý pre takéto prípady stanovuje podmienky. Zaiste ich všetci poznáme, takže nebude potrené ich explicitne vymenovať. Ide predovšetkým o to, aby boli deti z tohto manželstva za každú cenu vychovávané v katolíckej viere. A potom aj svedectvo príkladného života katolíckeho manželského partnera.
Je normální, aby děti vyrůstali s myšlenkou, že jeden jejich rodiče je špatný člověk a ten druhý je mu nadřízený a že mají jednoho poslouchat víc a upřednostňovat před druhým? Neměli by rodiče mít stejné pravomoci ve výchově dítěte? Teď si představte, že jeden z rodičů nesmí dětem sdělit svůj názor, i když se jej budou ptát, že jeden z rodičů neformuje postoje dětí. To je, jako by tam nebyl.
Mimochodem varují, že podle judikatury Ústavního soudu je možné spáchat trestný čin omezování svobody vyznání i proti vlastnímu nezletilému dítěti. Jeho definice zní:
㤠176
Omezování svobody vyznání
(1) Kdo násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné újmy
a) nutí jiného k účasti na náboženském úkonu,
b) zdržuje jiného bez oprávnění od takové účasti, nebo
c) jinému v užívání svobody vyznání jinak brání,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) na nejméně třech osobách, nebo
b) se zbraní.“
A je velmi nechutné, pokud by matka vybočovala z rodiny své dítě, protože přestoupí na jiné náboženství. Matka by měla dítě odvrhnout tehdy, kdyby to byl feťák, gangster, vrah nebo pedofil či jiný takový zločinec, nebo kdyby se i ní choval velmi ošklivě.