V básních dnešního poetického koutku, jenž připadá na třetí neděli adventní, zaujímá stěžejní roli Panna Maria, která přijala andělovo poselství a uzavřela mocí Ducha svatého ve své lůno našeho Spasitele Ježíše Krista. Vzývejme ji ve všech úzkostech a potřebách, aby nás ke svému Dítěti bezpečně dovedla. Texty jsou dílem Berty Mühlsteinové a Bohuslava Reynka.

Hvězdinka

Hvězdinka těká po nebi

jak dumka blouznivá,

hvězdinka v modré roucho se

jak věrnosť odívá.

Hvězdinka bydlí daleko,

jen z dálí těšívá:

hvězdinka bydlí v nebesích,

jak ty, ó Marie má!

Zvěstování

Jest jasné březnové jitro, slunce vyšlo před hodinou, vody jsou ještě přikryty škraloupem ledu, ale ten se do poledne rozpustí. Skřivánci zpívají nad Nazaretem a Maria je slyší, ač má okno zavřeno, aby si v jizbě uchovala krapet milého tepla od snídaně.

V onu chvíli k ní vchází Archanděl a vyřizuje Vzkaz a Maria svoluje a podrobuje se. Jestiť děvčátko pokorné a přitom sama Moudrost. A hned Izaiáš v lůně Abrahamově v svrchovaném vytržení pěje „Aj Panna počne“, jako ohnivý kohout ve tři hodiny ráno tleskaje křídly kokrhá a ohlašuje červánky a veškeren statek nato s nadějí se vzbouzí. A andělé spouštějí z nebes žebř z nejčistšího světla a po tom žebři nejsvětější Trojice sestupuje k Marii, která ihned se sama stává Nebem, příbytkem Božím, Archou úmluvy, Domem zlatým a Věží ze slonové kosti. A jest potřebí, aby byla takto veliká a těžká, jinak by nebyla s to rozdrtiti hlavu Hada, která jest nesmírná a tvrdá jako skalina plná jeskyň a v tlamě má prameny všeho zlého.

Tedy od té chvíle Bůh se vtělil v Marii a Maria v Boha a stal se div tak veliký, že nikdy ho nepochopíme. A jest večer po jasném jarním dnu, Maria v šeré světničce čeká na Josefa a dívá se na růžový odlesk západu v okně, který za chvíli zesiná a potom zmodrá, zahoří tam hvězda, a tehdy již také Josef se vrátí.

*

Zdroj: Mühlsteinová, Berta. Praha: 1872.

Reynek, Bohuslav. Básnické spisy. Archa, Zlín: 1995.