Holandský katechismus
Stává se, že se lidé, kteří chtějí dokázat změnu pohledu Církve na sexualitu, odvolávají na tzv. Holandský katechismus. Holandský katechismus si pochvalují především okrajové skupiny v Církvi, které jsou proslulé svou heterodoxností: kupříkladu časopis Getsemany (http://www.getsemany.cz/node/1712), který se velmi kriticky a neuctivě vyjadřuje o papeži, dokumentech Kongregace pro nauku víry a je velmi blízko hnutí Wir sind Kirche. Dále Holandský katechismus chválí hnutí homosexuálních křesťanů Logos, protože se v něm nehovoří o homosexuálním chování jako o nezřízeném, autor jednoho článku (http://logos.gl.cz/ls-dokumenty/holkate.phtml) staví do opozice Holandský katechismus a Katechismus katolické církve.
Podstatu Holandského katechismu shrnuje výstiženě Mgr. Pavel Majerák, předseda Církví uznávaného hnutí Una voce v České republice:
V Holandsku byl již v roce 1967 vydán tzv. Holandský katechismus pro dospělé, který lze považovat za programový manifest cílů hlubinně skeptického a relativistického postoje, jenž po zkušenostech a diskreditaci myšlenkových proudů a režimů devatenáctého a dvacátého století vystřídal optimismus modernismu a zasáhl i do oblasti katolické teologie tím, že stejným způsobem hodnotil dějiny křesťanství a Církve. V této myšlenkové pozici přestává mít hodnotu obsah víry jako takový a v protikladu k hodnotě obsahu nabývá hodnoty vnitřní postoj člověka a to, jak ten který obsah své víry přijímá. Nositelem a zdrojem hodnoty se stává tedy člověk sám, resp. jeho postoj. Tento přehnaný důraz na subjektivitu aktu víry vede nejen k novému chápání Církve jako takové, o čemž nejmarkantněji svědčí pokleslá ekumenická praxe, která již téměř pozbyla misijního charakteru, ale logicky také vede k hluboké praktické relativizaci morálního učení Církve, což se projevuje nerespektováním morálního učení Církve organizacemi katolíků. (http://www.tedeum.cz/3_2006/tanec_za_hranou_32006.htm)
O Holanském katechismu hovoří také církví schválený časopis Světlo při příležitosti 40 výročí encykliky Humanae vitae:
30. června 1968 uveřejnil papež Pavel VI. encykliku Humanae vitae. Stalo se tak několik týdnů po závěru „Roku víry“. Encyklika vyšla v roce, který svou „sexuální revolucí“ negativně poznamenal celou tzv. generaci ’68. Další dokument, který vyšel v té době, bylo tzv. „Krédo Božího lidu“, které uzavíralo Rok víry ke cti apoštolů Petra a Pavla. Autorem textu byl francouzský filozof Jacques Maritain. Krédo bylo uveřejněno oficiálně ve zvláštním Motu proprio Pavla VI. a dostalo tak závazný charakter. Byla to reakce na alarmující stav víry v období vnitrocírkevní pokoncilní krize. Na otázku papeže, jaký je stav Církve, odpověděl kardinál Charles Journet: „Tragický.“ Symbolem tohoto tragického stavu byl tzv. Holandský katechismus, který „tradiční pravověrnost vyměnil za zcela novou, moderní“. Hlavními bludy bylo: popírání dědičného hříchu, obětního charakteru mše svaté, skutečné přítomnosti Krista v Eucharistii, stvoření světa z ničeho, papežského primátu, a všech dogmat týkajících se Panny Marie. Tyto bludy na mnoha místech dodnes prakticky přetrvávají a také osvětlují vzpouru tehdejšího německého episkopátu proti encyklice Humanae vitae.
Dovolávat se Holandského katechismu, jako by on nejlépe reprezentoval „nový pohled“ na sexualitu, k němuž údajně v Církvi došlo, je krajně zavádějící. Čtyři roky po vydání Holandského katechismu vychází dokument Kongregace pro nauku víry Persona Humana, který zcela jednoznačně potvrzuje tradiční učení Církve o sexualitě a jejím primárním cíli. Mimo jiné se v něm píše:
Jsou zde principy a normy, které církev bez nejmenší pochybnosti vždy předávala jako součást své nauky, jakkoliv by s nimi byly názory a mravy světa v rozporu. Tyto principy a normy nikterak nevyšly z nějakého druhu kultury, ale z poznání Božího zákona a lidské přirozenosti; a proto nemohou být zpochybňovány nebo považovány za překonané, jen proto, že nastala nová kulturní situace.
Těmito principy jsou inspirovány odpovídající rady a normy 2. vatikánského koncilu, aby byl ustanoven a zřízen takový společenský život, v němž se bude brát oprávněný zřetel na stejnou důstojnost muže a ženy při zachování jejich rozdílnosti[8].
Když byla tedy řeč o sexuální povaze člověka a lidské schopnosti plození, koncil si povšiml, že „podivuhodně vyniká nad to, co se vyskytuje na nižších stupních života“[9]. A potom jednotlivě probral principy a měřítka, která se týkají lidské sexuality v manželství a která mají svůj základ ve finalitě jeho vlastní funkce.
Koncil v této věci prohlašuje, že počestnost úkonů manželského života, pokud zachovávají pravou důstojnost člověka, nezávisejí „jen na upřímném úmyslu a zhodnocení pohnutek, ale musí se určovat objektivními měřítky, vzatými z přirozenosti lidské osoby a jejích činů; tato měřítka uchovávají celý smysl vzájemného darování i lidského plození v ovzduší pravé lásky“[10].
Tato poslední slova souhrnně vyjadřují nauku koncilu, rozvinutou šířeji v téže konstituci o něco dříve[11], o finalitě sexuálního úkonu a o hlavním měřítku jeho mravnosti: počestnost tohoto úkonu tedy jistě spočívá v zachování jeho finality.
Finalitou (konečným cílem) sexuality je míněno předávání života.
Přečetl jsem si článek z Getseman a nerozumím, proč je zde zmíněn, tedy kromě možnosti na Getsemany plivnout. Getsemany hovoří o FORMĚ, zatímco článek je zaměřený na OBSAH Zvěstování Víry.
Nezajímavý článek o zajímavém předmětu. Holandský katechismus byl do Československa pašován za komunismu v masovém nákladu. Ti, o kterých vím, že jej pašovali, byli kněží. Holandský katechismus zřejmě ještě mnohde leží buď v krabicích, nebo, pokud vím je v dosti farních knihovnách. Co píší Getsemany, mě nezajímá. Světlo je sice církevně schválené, ale za oficiální není příliš pokládáno. Pokud někdo chce psát o Holandském katechismu, měl by, dle mého, napsat něco úplně jiného, než o čem pojednává článek. A to:
1. Exerpci toho, co o něm napsal Vatikán (jeho úřqady a jeho rozhlas).
2. Exerpci toho, co o něm napsala ČBK, příp. jednotliví čeští a moravští biskupové, i když názory jdnotlivých bisupů v tomto ohledu zas tak moc zajímavé nejsou (a la: biskup v Clevelandu se vajářil o homosexuálech); důležitý je názor biskupské konference, a to do té doby, pokud bude názor biskupské konference důležitý (zatím nic nenasvědčuje tomu, že by biskupské konference oslabovaly nějak svou ohromnou moc).
3. Exerpci toho, co o HK napsal Katolický týdeník (je oficiálním periodikem ČBK).
4. Nakolik možno, pohled do nitra far, ohledně výskutu, počtů a uložení HK.
5. Exerpci citací z HK v církví schálených publikacích, zejm. učebnicíc – a to nejen v současných, ale zejm. těch před 10, 20 lety.
***
Toto si myslím, že by měla dělat média, katolická média. Ne svévolně rozebírat pr.y (pane pospíšile, promiňte) HK, neboť to přísluší právě těm zdrojů, které by měl, jak výše uvedeno, novinář zkoumat.
Ještě doplňuji:
6. Kdo překládal.
7. Exerpce v Teologických textech, zejm. samizdatových, a v ostatním samizdatu – v Sursum, ve Via – autoři.
Biskupská konference formálně žádnou moc, kromě té reprezentativní, prostě nemá, protože zcela postrádá výkonnou moc. Kterýkoliv český či moravský diecézní biskup se může rozhodnout, že v jeho diecézi nebudou rady a doporučení ČBK realizovány, a celá ČBK může akorát tak nadávat, pohnout s tím nepohne.
Bohužel, cinicusi, ale nemáš pravdu. V některých věcech je biskupská konference v pokoncilní době nadřazena diecízním biskupům, např. stanovení zasvěcených svátků (současné pouhé dva zasv. svátky v ČR jsou velkou ostudou nejmenovaných, nota bene když v některé dny je dokonce státní svátek).
Já nerozumím jedné věci. Proč, když se něco ukáže jako jasné, zřetelné, se za čas, někdy za den, někdy za rok, znvou ukáže ta chyba, která se jasně a zřetelně ukázala jako chyba? Pane Pospíšile, zrovna u Vás bych to nečekal. Ačkoliv … Vaše psaní kolem dokola o lidovcích by tomu odpovídalo. Tak se podívejte: Ptám se. Četl jste toto, nebo ne? http://vendee.cz/texty/ciny_mluvi.html
A když jste to četl a snad pochopil, jak můžete takhle smýšlet o biskupských konferencích? Tomu fakt nerozumím, jak je ten „věřný návrat“ nějaké mentální chyby možný. Přece když pochopím, zapracuji pochopené do svého poznání a jsem zas o kousek „výš“. Ne? A tu starou chybu už nikdy neudělám. Ne?
Zase trochu jinak. Na RC se právě objevila tato věta: „Česká biskupská konference vydává v těchto dnech překlad doktrinální instrukce francouzských biskupů „O uzdravování rodových kořenů skrze eucharistii.“ Biskupské konference …
Kdyby nezprasili křestní obřady, nemuseli by teď uzdravovat rodové kořeny, žabožrouti.
Myslíte si že na některých farách skrývají hromady holandských katechismů a věřící se perou o pořadník aby si je mohli přečíst a naučit se je zpaměti ? Myslím si že tomu tak není. Většina věřících neví že existuje. Předpokládám že by to pro Vás mohla být dobrá zpráva a že nemáte chuť přispět k tomu aby se s ním seznámili a dělat mu reklamu. Jestliže chcete aby někdo něco posuzoval a dělal z toho nějaké závěry tak ho tím zároveň motivujete k tomu aby to blíže poznal. Podle mého názoru není katechismus jako takový nejvhodnější způsob jak poprvé oslovit člověka který nezná Krista a hlásat mu radostnou zvěst. Úspěšný misionář musí na Krista ukazovat svým vlastním příkladem. S pomocí Svatého Ducha. Jako to například dělal svatý František z Javieru nebo Matka Tereza. Láska a nezištná pomoc jsou slyšet dál než slova.
Text je slátanina několika citátů, v níž se autor pokouší kritizovat něco, co zřejmě sám vůbec nezná.
Jen namátkou:
Poznámka v Getsemanech je volný překlad článku, který vyšel ve zpravodaji ekumenického institutu v Bensheimu. Ten zřejmě autor z neznalosti považuje za „okrajovou skupinu v Církvi“. Je zajímavé, že představitele Una Voce naopak za představitele „okrajové skupiny v Církvi“ zřejmě nepovažuje.
Už bylo poukázáno na to, že v textu z Getseman je oceněna především forma holandského katechismu.
Holandský katechismus vyšel v roce 1966, tedy nikoliv v roce 1967, jak tvrdí v citátu Majerák, ani „čtyři roky“ před vydáním dokumentu Persona humana z roku 1975.
Je zajímavé, že výtky vůči holandskému katechismu se příliš netýkaly problému homosexuality. Např. kritika katechismu, která vyšla pod záštitou Una Voce v roce 1967, mezi „hlavní hříchy“ katechismu pasáže o homosexualitě vůbec nepočítá.
Když už autor řeší problém homosexuality (proč toto téma, je zřejmě jeho osobní věc) tak třeba mohl porovnat, jak se o homosexualitě píše v různých katechismech s církevním schválením, tj. kromě holandského třeba v belgickém, německém, také KKC (všechny jsou dostupné v českých překladech). Jen je třeba číst pozorně a uvědomit si, že např. pasáž o homosexualitě patří mezi ty, které byly v českém vydání holandského katechismu přepracovány.
Vaňáče už jsme tu dlouho něměli.:-)
No jo, podle toho to tady taky vypadá ;-).
Já jsem nevěděl, že jste na tom už tak špatně, že tady musíte „recyklovat“ přes rok starý článek, navíc se stejnými elementárními chybami http://bovepul.blog.cz/0907/holansky-katechismus
Vždyť stačí slušně požádat a já bych Vám před uveřejněním na to kouknul a opravil alespoň takové faktografické nesmysly jako že katechismus vyšel v roce 1966 a Persona humana v roce 1975, takže rozdíl nejsou 4 roky.
Kritiku katechismu, „kopnutí“ do Getseman a další voloviny bych Vám tam klidně nechal, když máte takové potřeby, tak si je klidně uspokojujte, ale ty základní údaje by alespoň seděly. Jedna věc jsou Vaše názory a interpretace, druhou věcí jsou prostě fakta.
No a kdybyste chtěl, aby to mělo alespoň základní parametry smysluplného textu, tak bych Vám doporučil ocitovat pasáže o homosexualitě z různých katechismů atd. Chápu však, že to už by vyžadovalo chvilku času a námahy.
Tak to zvažte, zda by se Vám sem tam nějaká ta pomoc nehodila, ať tu panu Pospíšilovi neděláte takovými texty ostudu.
Přeji Vám vše dobré!
Sranda musí bejt, vo tom žádná!:-)
Jestliže se časopis Getsemany neuctivě vyjadřuje o svatém otci tak Bohu žel není jediný kdo tak činí.
Dovoluji si upozornit, že jinak bigotní tzv. „Václav“ neuctivě píše svatý otec s malým s i s malým o. Ach ti lidovci … Klesají stále hlouběji.
Děkuji za poklonu leč členem KDU-ČSL nejsem. Patřím jen k tzv.skalním voličům a některé její členy mám upřímně rád.