In propria venit!
V posledních poetických koutcích jsme věnovali zvýšenou pozornost naší Nebeské Matce, protože se nacházíme v růžencovém měsíci, který nám Ji připomíná a zdůrazňuje důležitost Jejího přání ohledně modlitby. Ovšem naším prvním a posledním cílem, krásným Synem této rajské květiny, je Pán Ježíš Kristus. Básně o Jeho primátu v našich životech napsali Jan Vinař a Nea Marie Brkičová.
IN PROPRIA VENIT!
Kdo v noci propastech to zpívá hvězdami
a z nekonečna dálek dýchá na mne?
kdo přesladký se sklání nad námi
a odhaluje marnost cesty klamné?
Kdo v jitřních mlhách kráčí nad horami
a srdce zve svou krásou nejtišší?
kdo mluví, zpívá, trpí, pláče s námi
a koho srdce naše neslyší?
Ač ke svým přišel, přijali ho málo,
kdo přijal však, mu světlo dáno darem
a nyní hoří sám a chce by všechno vzplálo
jen jediným a nejsvětějším žárem…
Veliké věci
S pochybností rozvedený úhel chůze
jde stále výš, z minut chvojí chystá
aby našel ústí pramene
Věci k přežití
veliké věci
osvobození kamene
Zdroj básně: VINAŘ, Jan. In DEML, Jakub. Zapomenuté světlo. Hynek: Praha, 1998. ISBN 80–85906–78–3.
