In propria venit!

V posledních poetických koutcích jsme věnovali zvýšenou pozornost naší Nebeské Matce, protože se nacházíme v růžencovém měsíci, který nám Ji připomíná a zdůrazňuje důležitost Jejího přání ohledně modlitby. Ovšem naším prvním a posledním cílem, krásným Synem této rajské květiny, je Pán Ježíš Kristus. Básně o Jeho primátu v našich životech napsali Jan Vinař a Nea Marie Brkičová.

IN PROPRIA VENIT!


Kdo v noci propastech to zpívá hvězdami

a z nekonečna dálek dýchá na mne?

kdo přesladký se sklání nad námi

a odhaluje marnost cesty klamné?

 

Kdo v jitřních mlhách kráčí nad horami

a srdce zve svou krásou nejtišší?

kdo mluví, zpívá, trpí, pláče s námi

a koho srdce naše neslyší?

 

Ač ke svým přišel, přijali ho málo,

kdo přijal však, mu světlo dáno darem

a nyní hoří sám a chce by všechno vzplálo

jen jediným a nejsvětějším žárem…

Veliké věci


S pochybností rozvedený úhel chůze

jde stále výš, z minut chvojí chystá

aby našel ústí pramene

 

Věci k přežití

veliké věci

osvobození kamene

 

Zdroj básně: VINAŘ, Jan. In DEML, Jakub. Zapomenuté světlo. Hynek: Praha, 1998. ISBN 80–85906–78–3.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *