Monthly Archives: Září 2010
Chvojka v klášterní zahradě
V článku Dětské kostřičky u ženských klášterů jsem psal o nesmyslných pomluvách snovaných na základě nálezů dětských kostřiček u ženských klášterů, kdy se z tohoto důkazu obětavé charitativní činnosti sester dělá pozůstatek údajných brutálních zločinů. Něco podobného se děje i kolem neslavně proslulé chvojky klášterské.
Hlas revoluce
V době, kdy SNB v Československu slaví 30 let od svého založení, objevuje se na obrazovkách seriál 30 případů majora Zemana, který mapuje třicetiletou záslužnou práci příslušníků Sboru národní bezpečnosti. Dne 20.7. 2008 předkládá senátorka Václava Domšová návrh zákona „o důstojné smrti“ a dne 22.7. Liberální reformní strana zveřejňuje Petici na podporu projednání návrhu zákona o důstojné smrti. Tentýž den vysílá druhý program České televize film „Hlas moře“ vyprávějící životní příběh člověka, který se ve Španělsku dovolával svého práva na „důstojnou smrt“. To, že se „major Zeman“ a „Hlas moře“ objevují na obrazovce právě, když je k tomu ta správná příležitost, není jediné, co tato dvě díla spojuje. Ač se to na první pohled nezdá, obě se navzájem velmi podobají ideologickým podtextem i prostředky, kterými jej vyjadřují.
Katolická cesta J. Durycha XIX. – Co s pravoslavnými?
Nepokouším se proniknout k počátkům velehradské historie unionistického hnutí. Tato historie je pravděpodobně stejně stará, jako sám Velehrad. Záhy po vzniku Československa byly připomenuty velehradské unionistické tradice XIX. století. Ty ovšem byly od samého počátku pro Vídeň nepřijatelné a byly jí odsouzeny k živoření. Je tedy zcela zákonité, že teprve po převratu roku 1918 se dá o skutečném unionistickém hnutí na Velehradě mluvit. Toto hnutí je pak úzce spojeno s úřadem olomouckého arcibiskupa Stojana, který tomuto dílu věnoval mnoho svých sil a kdyby mu byl Bůh dopřál ještě aspoň tucet let putování tímto slzavým údolím, stal by se unionismus významnou složkou náboženského života celé československé republiky.
Malý slovníček tradice
Na Facebooku se odehrála zajímavá diskuse, která mi připomněla, jak v zoufalé situaci je církev pokud jde o vzdělání věřících i kléru a tu absurdní nenávist proti tradiční liturgii, kterou věřícím i kněžím naočkovali liberální ideologové. V tomto případě se obojí profláklo do takové míry, že to už zahrnuje i určitou porci absurdní komiky.
Na počátku bylo jedno video, které kolovalo po Facebooku, konkrétně tohle:
[youtube=http://www.youtube.com/watch?v=oUNfbgRJOe8]
a komentář k němu:
FSSP transform a modernistic free-standing altar into a very beautiful High Altar. The church that this took place in is in France and is now operated by the Fraternity of St. Peter. The complete time for this „Altar-ation“ was just about 15 minutes!
Rozhlédnutí 6/9/2010
Zažili jsme týden poměrně nabitý událostmi, mezi nimiž vyniká otevření katolické univerzity v Uppsale a poprázdninové obnovení slavení tridentské mše v Českých Budějovicích (ano, uhodli jste, autor žije v Č. B.). V tom nastupujícím nás čeká především Svátek Narození Panny Marie, který budeme slavit 8. září.
Modlit se nestačí
Na Gloria.tv jsem pod jedním příspěvkem (odstrašující ukázkou videa pro sexuální výchovu) zaznamenal smutnou stížnost jedné přispěvatelky na to, že odpor proti sexuální výchově slábne, že rezignují i věřící…
Nesexperimentujte s našimi dětmi
Ladislav Bátora zahajuje svým proslovem demonstraci
Nesexperimentujte s našimi dětmi. Transparent s tímto heslem jsem včera vpodvečer nesl během protestní manifestace rodičů, nesouhlasících se způsobem, jakým má být na českých základních školách vyučována sexuální „výchova“. I ostatní transparenty, které bylo možné vidět nad hlavami asi 500 demonstrantů, se nesly v podobném duchu – Děti patří rodičům, Chceme se školou spolupracovat, ne bojovat, Věci veřejné proti rodičům…
Při příchodu před budovu ministerstva musela policie v Karmelitské ulici zastavit dopravu, tolik se nás tam sešlo. Skandováním „Už jsme tady“ jsme se snažili přivolat pana ministra, ten se však ukryl v budově a netroufl si před nás předstoupit. Přesunuli jsme se proto na druhou stranu před chrám Panny Marie Vítězné, kde vystoupila se svými stanovisky celá řada známých osobností, z jejichž projevů bych rád ocitoval alespoň několik myšlenek.
Katolická cesta J. Durycha XVIII. – Běda těm, skrze něž pohoršení přichází
Tak nějak by se mohla jmenovat kapitola, ve které Jaroslav Durych vzpomíná na svého dávno již zemřelého katechetu, kterému měl za zlé netoliko nepřátelský vztah k studentům, ale zejména neúctu k Tělu Páně.
Pornografie a „katolický kýč“
Ve své knize Oslovit Zachea v homilii ke čtení z Evangelia sv. Jana o tom, jak Pán Ježíš vyhnal kupce z chrámu, Tomáš Halík píše:
„Přiznám se vám, že i já jsem si ve fantazii mnohokrát představoval tuto scénu, když jsem viděl davy turistů v chrámech nebo když na poutních místech vidím stánky s tím strašlivým katolickým kýčem, s příšernými nasládlými soškami, s pobožnými časopisy a brožurkami, které obsahují třaskavé koktejly z naivity, hloupé pověrčivosti a zapšklé bigotnosti. […] Jsem přesvědčen, že nemáme žádné právo kázat proti pornografii, pokud takové pobožné nestydatosti strpíme ve stínu našich chrámů.“
Zdá se vám tento argument intuitivně nepřijatelný? Mně také. Ale při hlubším zamyšlení dává smysl, ne? Pornografie je kýč. Některé náboženské předměty jsou kýč. Dokud katolíci strpí svůj kýč, nemají právo horlit proti jinému kýči. Nejprve by si měli zamést před vlastním prahem. Logické, že?
