Závrať

Proti každé úzkosti, proti všemu strachu a neklidu, vzývejme pokornou Pannu,  která tolik vytrpěla. V obrazu pevnonohé pláně, ke které se utíká hrdina básně Francise Jammese, můžeme vidět také obraz Matky Boží – utěšitelky zarmoucených. Druhý text je dílem Tomáše Hameta.

Závrať

To prázdno kolem mne na siných výšinách,

ty ovce rozběhlé, vše vzbouzí ve mně strach.

Chci do vsi schoulené u kaple v stínu túje,

kde pevnonohá pláň drží a uklidňuje.

Severák

Zháší mě severák jako svíčku

Spaluji loňskou nať na ohníčku

Ztrácím zvyk za zvykem blízko rána

A mrtvým jazykem prosím Pána


Zvuk plyne za zvukem, slova syčí

kovovým přízvukem, hlasy křičí

Ohnivá stvoření prošla polem

Mrtví a pohřbení všude kolem


Je konec radosti, země rodná

Svůj kalich hořkosti piju do dna

Než ke mně dorazí, ticho je ve mně

Kulka se odrazí od zmrzlé země


Zháší mě severák jako svíčku

Spálil jsem loňskou nať na ohníčku

Tak jako ostatní podlehnu ráně

Ovce, co pásla se na polích Páně

*

Zdroj: JAMMES, Francis. Od rána do večera. Překlad Svatopluk Kadlec. Odeon: Praha, 1966.

http://thamet.ic.cz/index.htm

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *