Subsistující forma? Proč ne? (1. část)
Cílem série článků je znovu kriticky zhodnotit odmítnutí tradičního aristotelského pojetí lidské duše jako svébytné (subsistující) substanciální formy, které ve své knize Filosofie, 5. Problém duše učinil český filosof Jiří Fuchs. K tomu budeme užívat především textu Článku 11 zmíněné publikace, který se nachází na straně 98 – 116. S prvním problémem se setkáváme překvapivě velmi záhy. Hned na straně 98 Fuchs přestavuje aristotelké učení o látce a formě a činí tak velmi nepřesně. Dočítáme se:
Podstatná forma je konstitutivní princip hmotné substance a představuje její esenciální určení. Základní kosmologický výklad také zdůrazňuje vzájemnou odkázanost látky a formy, která mimo jiné znamená i to, že tyto spoluprincipy samy o sobě neexistují – existuje jen jimi ustavená hmotná substance.
Toto tvrzení není pravdivé. V čem se Fuchs mýlí? V omezení substanciální formy na princip hmotných jsoucen. Ani Aristoteles ani sv. Tomáš však učení o formě na hmotný svět neomezovali. Kdyby Fuchs zalistoval nějakou učebnicí filosofie, které tak rád kritizuje, všiml by si, že kategorie substance se dělí na dva základní druhy – tělesnou (hmotnou) a netělesnou (nehmotnou). To, co je pro substanci konstitutivní je její podstatná forma, v případě hmotných jsoucen se tato spojuje s látkou, v případě nehmotných je tato forma zároveň sama o sobě substancí. Aristoteles se nehmotnými podstatami zabývá ve 12. knize metafyziky, sv Tomáš ve spise De ente et essentia. Cituji:
Unde in anima vel in intelligentia nullo modo est compositio ex materia et forma, ut hoc modo accipiatur essentia in eis sicut in substantiis corporalibus, sed est ibi compositio formae et esse. Unde in commento IX propositionis libri de causis dicitur quod intelligentia est habens formam et esse, et accipitur ibi forma pro ipsa quiditate vel natura simplici. (Tomáš Akvinský, De ente et essentia, Cap. 3)
K tomu říká filosof Tomáš Machula:
Většina aristoteliků v dějinách uznává alespoň možnost existence separovaných forem. (Tomáš Machula, Problémy hylemorfismu, Studia Neoaristotelica, 2005, č. 1, str. 36)
Prvním Fuchsovým prohřeškem je tedy desinterpretace hylemorfismu, podle níž je forma konstitutivním činitelem hmotných jsoucen, což – jak jsme viděli – není pravda.
Jiří J. Stodola
No, možná čtu něco nepozorně, ale zdá se mi, jestli se naopak ty (a většina tomistů) nedopouštíš přesně té záměny, která je vytýkána Fuchsovi: nerozlišení esence a formy. Jistě, že existují i nehmotné substance. Ovšem ty jsou složeny „pouze“ z esence a existence, v tom smyslu, že u hmotných jsoucen je esence „složena“ z látky a formy. Takže jako první bych se zeptal, jak rozlišuješ substanciální formu od esence
Ještě doplněk:
„sed est ibi compositio formae et esse“ – proč bych se měl domnívat, že zde Tomáš formou myslí něco jiného než esenci? Jediný důvod, který mě napadá je ten (ale to je má čirá spekulace, založená na nedostatečných znalostech), že oddělené intelekty (v křesťanské terminologii andělé) musí mít nějakou kapacitu k jim vlastnímu způsobu poznávání, ale vůbec by mi nepřišlo logické tlačit toto právě do formy. Předpokládám totiž, že nazvat duši formou všech forem lze pouze v jakémsi metaforickém smyslu. Ale hlavně – to je v podstatě jen rozvedení mého dotazu – jak zařadit formu jakožto třetí princip mezi esenci a existenci.
V tomismu je esence hmotné substance složená z první materie a podstatné formy. U nehmotné substance je esence totožná s podstatnou formou.
Ale esence s formou splývá právě u Fuchse, protože on na hylemorfismus nepřistupuje.
Musel bych si to pravda přečíst znova (ad Fuchsovo nepřistoupení na hylemorfismus).
Ale hlavní jádro argumentu, čili že duše nemůže být současně principem a principiátem, jinak vzniká nekonečný regres, se mi zdá stále neprůstřelné.
Hele, tak zatím jsem dokázal ho jen vzít za slovíčko. Fuchsova argumentace je pravděpodobně neprůstřelná z hlediska Fuchsova pojetí principu a esence. Toho on dosahuje kritikou jiných přístupů. Jediná možnost je – zkritizovat Fuchsovu kritiku. To nikoho z obhájců subsistentní formy nenapadlo, všichni hájili subsistentní formu místo, aby napadali Fuchsovu kritiku.
Tož, do toho
Máš pravdu, že Tomáš u „inteligence“ myslel vlastně esenci. U těch nehmotných substancí je esence s formou totožná.
Mimochodem, kdy vyjde další díl?
Budu se snažit, aby to bylo tento týden.
Dobry den pane Stodolo,
nemam ted prave Fuchsovu knihu po ruce, abych mohl presneji kontrovat, ale nemylite se spise Vy v tom, ze Fuchsovi podsouvate vic (respektive mene) nez skutecne tvrdi? On prece ve Vami uvedenem textu netvrdi, ze by snad nehmotna jsoucna nemela formu! On zde prece diskutuje hmotna jsoucna, viz „zakladni kosmologicky vyklad“, ktery v tomto uryvku Fuchs zminuje. Ale opakuji, bez textu v ruce nemohu argumentovat presneji.
Vas efektni zaver tohoto prispevku je pak uplne vedle. Cituji: „Prvním Fuchsovým prohřeškem je tedy desinterpretace hylemorfismu, podle níž je forma konstitutivním činitelem hmotných jsoucen, což – jak jsme viděli – není pravda.“
Prectete si prosim Vas vlastni zaver znovu a pozorne. Opravdu neni soucasti nauky o hylemorfismu take tvrzeni, ze forma je konstitutivnim cinitelem hmotnych jsoucen? Fuchs prece v uvedenem prispevku netvrdi nic vice nez prave toto.
Nepodsouvejte proto prosim Fuchsovi neco, co by nikdy v zivote netvrdil. Je-li to z Vasi strany nepozornost, pak prosim budte v argumentaci pozornejsi. Je-li to snad umysl…
Podstatny rozdil mezi Fuchsovym pristupem a vetsinou jeho kritiku je v tom, ze Fuchs metafyzicka tema od zacatku samostatne a kriticky promysli, zatimco jeho kritici spise srovnavaji to, co rekli k tematu jini autori, pricemz za kriterium pravdy pak pouziji shodu vetsiny z tech, ktera povazuji za dostatecne autoritativni. Proto se Fuchs casto s touto autoritativni vetsinou neshoduje. Znamena to ale, ze jsou tim jeho tvrzeni take skutecne prokazana jako mylna?
Mozna byste mohl zkusit oslovit Fuchse primo na strankach Distance. Takova diskuse by jiste byla obohacenim. Musel byste ale argumentovat presne a nedopoustet se podobnych chyb jako v tomto prispevku.
S pozdravem,
P.P.
Ne, pane P.P., Fuchs sice diskutuje hmotná jsoucna, ale tím, že zcela vynechal jsoucna nehmotná, si argumentaci velice ulehčuje! Protože vůbec nezmiňuje nehmotná jsoucna, jejichž esence je nesložená, tj. je pouze formou! Tím má cestu pro absurdizaci tvrzení, že by jeden z hylemorfistických principů mohl mít bytí bez toho druhého, otevřenou. Kdyby byl poctivý, tak by učení o existenci separovaných forem (inteligence, andělé) zmínil, a to v textu neučinil ani jednou!
Toto samozřejmě není žádný stěžejní argument proti Fuchsovi, je to jen, jak jsem řekl – kritika kritiky. Fuchs by se rád viděl, jako objektivní kritik, proč ale připravuje si půdu takovým podstatným opomenutím?
Tomu tedy říkám supercalifragilisticexpialidociosní ukázka filozofického žargonu.
Buďte rád, že Vám takové věci neleží v hlavě!
Druhá část se nám nějak ztratila z dohledu …
Dej mi chvíli, budu to řešit, až se k tomu prokoušu. Zatím si přečti článek o legračním polyhistorovi.;-)
Jaký je zatím stav prokousávání?
Zítra.
Možná by nebylo od věci zmínit, že Fuchs jednak v předposlední Distanci a pak také již dříve v přednáškách (viz https://www.youtube.com/watch?v=uGaNBRw4FuI + asi 3-4 následující videa) reagoval na knihu Davida Peroutky „Tomistická filosofická antropologie“, v níž karmelitán argumentuje proti Fuchsovým tezím o rozpornosti subsistující formy. Dle mého názoru Fuchs svou pozici přesvědčivě obhájil. Ale Jirka Stodola to třeba bude vidět jinak …