Někdy se zvěsti o naší Matce točí pouze kolem radostné a pokojné stránky Jejího života, ale zapomíná se na to, že tato veliká žena byla také trpitelkou a mučednicí. Následující slova Bohuslava Reynka nám pomohou znovu si  uvědmit, kolik tíže a zármutku musela  Královna andělů nést, a jak  ochotně a odevzdaně to činila pro lásku Boží.

Pietà

Vlní se křehounké osení v dubnu, dme se a hučí zelený okeán a na skále Finisterru sedí tmavá Maria na klíně s mrtvým Kristem, kamenně modrá na klíně s Ukřižovaným, který je pln černě hlubokých ran a trhlin mezi žebry a na zápěstí má přikován veliký, plazivý řetěz. Maria má v čele krajky vlasů jako vlnu vody na oblázku, a má teskný úsměv, jej rackové marně napodobí rozpjatými křídly, a Syn jest kamenný a siný, duší přitahován do pekel mezi patriarchy a ještě potom hluboko v Gehennu Satanovu, jest těžký, až by jí kolena rozdrtil, jí, která neklesla, ani když nejdivěji lkal na kříži. Peklo přitahuje Ježíše jako magické zrcadlo, žíhané ohnivou mříží, aby ji prorazil a sestoupil k vodám našich muk a shlédl v nich svoje, aby spatřil, že Otec mu neuložil více než dost…

Ó Maria, Ježíš jest těžký, já to vím, ale ještě jej chvilku pochovej na klíně, více toho potřebuje než umíme pochopiti, rány mu oblož fialkami svých truchlivých pohledů, skloň nad ním svá prsa, hrad a pramen pokoje, a připomeň mu, že ještě dnes bude v ráji…

Hodina dvanáctá

Zhaslo slunce, nastala tma po vší zemi, ale na nebi se ukázalo ohnivé kolo: nikoli měsíc, ale stočený Had.

Ještě chtěl prve trápiti Pána v agonii, připlazil se ke kříži, ale Maria ho nepustila. Pán skonal v pokoji, ale Had zůstal živ.

Pobíhá Beránek po holé Golgotě, úzkostně bečí, nemaje pastvy; na nebi svítí svinutý Had a z kamení hory se noří štírové hříchův a zakusují se do vlny Beránkovy.

Kříže jsou již prázdny, a hle: tmami zářící Had se střemhlav spustil na Kristův kříž a bleskem se na něm rozepjal. Visí tam Lucifer v nesmírné nádheře své pekelné moci, maje roztažena dračí křídla, která duhově měňavějí jako nejta­jemnější motýl Sahary, a odestřela se z omamného, androgynního těla Pokušení.

A na rouhavý paskvil visí nad ním ještě nápis o Králi, který tam zavěsil Pilát a jehož nedopustil sníti.

Běda zemi, běda kráse, běda člověku!

*

Zdroj: REYNEK, Bohuslav. Rybí šupiny. Literární čajovna Suzanne Renaud, Havlíčkův Brod: 2003.