Básně vedoucí k zamyšlení nad předmětem našeho usilování a touhy napsali Josef Hora a Zdeněk Rotrekl.

Kristus na rozcestí

Jdou semo tamo. Každý jde někam.

V každém je nějaké úsilí.

A já tu visím. Já v hloží tu čekám

na ty, kdo ke mně se uchýlí.

*

Všude a všude jsou trápení velká.

Shrbeni, podryti, jdou kolem mne:

dělník, obchodník, učitel, selka,

cizí si v bolesti vzájemné.

*

Přejdou, zajdou, nezastaví se.

Nepochopí člověk člověka.

Dávno už pokrm na jedné míse

u jednoho stolu jich nečeká.

*

Radosti, ani ty mi tu nepostojíš,

plachá, sobecká, prchavá?

Od kdy i ty se družnosti bojíš,

sama pro sebe šumící doubrava?

*

Lásko, alespoň ty, dítě boží,

pozdrž se pode mnou!

Neoděna projdeš mé hloží,

silna přitažlivostí tajemnou.

*

Zítra, dar tvůj, přemilé pacholátko

pod planou jabloní

tu u nohou mých snad si pohraje krátko

a mateřídouškou mi zavoní.

JE PROSTŘENO

Je prostřeno a čeká se host

s chvěním těch umrlých neboť

této chvíle přijde Pán a nebude chtít

krev ani soustrast dokonce ani usínání

Bdění však přece jen je ozvěnou

toho  pádu a toho zmrtvýchvstání

když nevěsta  krájí koláč a  ženich

přichází potmě nečekán

Uvadání uranového podzimu

sdělí  nečekaným

neuvěřivším

nesmířeným

nevytouženým

ale sladkým  pro  jedinou chvíli

šumotu  křídel nezřeného

tušeného

anděla

co?

*

Uvadají domy a krev

oblékla

slova do svištění větru

Větru?

Čeho vlastně?

*

Zdroj: HORA, Josef. Strom v květu. In Hora, Josef: Kořist  smyslů. Ed. Píša, Antonín Matěj. Československý spisovatel: Praha, 1957.

ROTREKL, Zdeněk. Stromy ptáci zvířata a podobní lidé. Archa: Zlín, 1994. ISBN 80-900249-7-1.