Pár výroků o potratech
Myslím, že neuškodí, když zde dám pár výroků o potratech, které mne zaujaly či které považuji za velmi dobré či extrémně důležité. Pokud vám na mysli přijdou nějaké další, na které jsem zapomněl, prosím, nestyďte se a klidně je hoďte do diskuse.
Ze života
„Pietro, jestli se bude rozhodovat mezi mnou a dítětem, neváhejte. Žádám, abyste vybrali dítě.“ (sv. Gianna Beretta Molla)
Bonmoty a proslovy
Lidský život není o nic méně posvátný nebo hodný respektu, protože je maličký, dosud nenarozený, chudý, nemocný, křehký nebo postižený. (kardinál Cooke)
Potrat je dnes největším ničitelem míru. (…) Vždyť může-li matka zabít své dítě, co zabrání vám zabít mne a mně zabíjet vás? (bl. Tereza z Kalkaty)
Všichni, kdo jsou pro potraty, se už narodili. (Ronald Reagan)
Nemůžeme pokrátit cenu jedné kategorie lidského života – nenarozených, aniž bychom zároveň pokrátili cenu lidského života vůbec. (Ronald Reagan, Potraty a svědomí národa)
Církevní dokumenty
Pokud se týče „indikace lékařské, terapeutické“ – abychom užívali jejich výrazů – již jsme řekli, ctihodní bratří, jak je nám líto matky, které hrozí z vyplnění přirozené povinnosti těžká nebezpečí na zdraví, ba i na životě. Ale jaký důvod mohl by někdy nějak ospravedlniti přímou vraždu nevinného? Neboť zde běží o vraždu. Ať již je spáchána na matce nebo na dítěti, je proti Božímu přikázání a proti hlasu přírody: „Nezabiješ!“ (…) Proto řádní a zkušení lékaři – a zasluhují za to pochvaly – se přičiňují, aby chránili a zachovali život obou, i matčin i dítěte; naopak ukázali by se naprosto nehodnými vznešeného jména lékařů a úcty, která patří lékařům, kdo by pod rouškou léčení nebo špatně chápaného milosrdenství ukládali o život ať tomu nebo onomu z nich. (Pius XI., Casti connubii)
Nesmějí dále zapomínati vladaři a zákonodárci národů, že jest povinností státní moci chrániti přiměřenými zákony a tresty život nevinných, a to tím více, čím méně se sami dovedou brániti ti, jejichž život je nebezpečně ohrožován; mezi ně patří ovšem na prvém místě dítky v lůně mateřském. Když však veřejné úřady těchto maličkých nejen nechrání, nýbrž svými zákony a nařízeními dovolují a tudíž vydávají je lékařům a jiným osobám do rukou, aby je zabíjeli, ať pamatují, že Bůh je soudcem a mstitelem nevinné krve, která se země volá k nebi. (Pius XI., Casti connubii)
Jako důsledek respektu ochrany, jež má být zaručena dosud nenarozenému dítěti již od chvíle jeho početí, by měl zákon stanovit příslušné trestní opatření pro každé vědomé porušení jeho práv. Zákon nemá trpět, naopak má výslovně zakázat, aby se s lidskými bytostmi, třeba jen v zárodečném stavu, jednalo jako s pokusnými předměty, aby byly mrzačeny či přímo zničeny pod záminkou, že jsou nadpočetné nebo neschopné normálního vývoje. (Kongregace pro nauku víry, instrukce Donum vitae)
Je třeba vyhlásit, že nikdo a nic žádným způsobem nemůže dovolit, aby nevinná živá lidská bytost byla zabita, ať už plod nebo embryo, dítě nebo dospělý, stařec nebo člověk nevyléčitelně nemocný nebo umírající. Dále nikomu není dovoleno vyžadovat takový akt působící smrt ani pro sebe, ani pro někoho jiného, kdo je svěřen do jeho odpovědnosti, ani s ním nemůže souhlasit, ať už zjevně nebo skrytě. Žádná autorita nemůže takové jednání legitimně schválit nebo dovolit. (Jan Pavel II., Evangelium vitae)
Mezi všemi zločiny, které může člověk páchat proti životu, má právě úmyslný potrat zvláštní znaky, které z něho činí přestoupení zvláště závažné a opovrženíhodné. (…) Je zabíjen člověk, který sotva začal žít, a nemůže tedy existovat nikdo, kdo by byl více nevinný: není prostě možné označit jej za útočníka, natož útočníka nespravedlivého! Je slabý a bezbranný, dokonce tak, že je zbaven i té nejmenší možnosti obrany, kterou je prosebný nářek a pláč novorozence. Je zcela vydán ochraně a péči té, která jej nosí v lůně. A zatím ona sama, matka, se rozhodne a chce jeho zničení, ba dokonce ho sama uskuteční. (Jan Pavel II., Evangelium vitae)
Poznámka: Vyšlo i na iDnesáckém blogu.
Není lépe napsat „několik“ či „několik málo“? 🙂
Tam, odkud pocházím, se slovo pár používá i ve významu „několik“… 🙂
Hodně dobrým příspěvkem k tématu jsou Scripta bioethica, např č.4, 2002.
Neznám žádnou sestru Matku Terezu, ani žádného Svatého otce, ba ani žádného světce či světici, který by řekl toto:
„Moc se mluví o komunistických gulazích, ale nic se proti nim neudělalo. Moc se mluví o potratech, ale nic se proti nim nedělá. O nacistických koncentrácích se moc nemluví. Ale nacisté byli rozstříleni a byl od nich pokoj.“
Kdo by taky říkal takový nesmysl, že ano. O nacistech se mluví. A zkus říct Polákům či Litevcům, že proti komunistům nic nedělali. Ale než to uděláš, předem se objednej u zubaře…
Znáte nějakou statistku, jak dopadli kápové gulagů? Obávm se, že všichni klidně dožili. Co tedy Poláci či Litevci proti glagům udělali? Já jsem psal o gulazích a Vy si to – ano, mediálně – změníte na komunisty. Ale i ti komunisti. Jsou tu klidně dosud, proti nacistům nastupují těžkooděnci.
Ještě jsem si vzpomněl: Zvolili snad Češi za svého presidenta komunistu, jako byl Kwasniewski. Nebyli to zrovna Poláci? Ale to je jen okolí mého citátu – ten platí sám o sobě.
Pravdu díš bratře.Tento stav někomu úžasně vyhovuje.A všechno se schová za „lásku k bližnímu“.Jenom ti nacisté se s toho vyjímají.
Neznám taky žádného Svatého otce, ani světce či světici, kteří by řekli:
„Judaismus je náboženství, které klade počátek lidského života nejdříve do doby, kdy se objeví krev.“
Pan president Obama toto naopak dobře ví a podle toho jedná. Do Nejvyššího soudu USA navrhl konservastivní judaistku paní Kaganovou, velkou příznivkyni potratů jako je on sám. Naproti tomu je mnoho těch, kteří říkají, ne že Západ má „křesťanské“ kořeny, ale „židovskokřesťanské“; např. pan Buttiglione nebo kard. Erdö. Kard. Špidlík zase mluví o židokřesťanské teologii … Jak tento kočkopes vypadá?
President Obama je i pro potrat při narození a pro infanticidu dětí, co pokus o něj nějakým nedopatřením přežili. Evidentně je mu tedy pozice judaismu šumák.
Pane, dost škodí naivní lidi.
Židokřesťanská teologie – váš kočkopes – je historickým pojmem v posunu lidského uvažování. Ale nijak si neprotiřečí. Křesťanství jen tím, že říká potraty ne, říká vlastně to, co už se říká v desateru – totiž nezabiješ. Onen pojem se ale dá rozevřít do velkého spektra dalších podpojmů. Diskuse tedy pokračuje.
Dobrý den
rád bych požádal o vysvětlení této části jednoho z Vámi výše uvedených citátů: “ již jsme řekli, ctihodní bratří, jak je nám líto matky, které hrozí z vyplnění přirozené povinnosti těžká nebezpečí na zdraví, ba i na životě. Ale jaký důvod mohl by někdy nějak ospravedlniti přímou vraždu nevinného?“. Chápu to dobře, že církev odsuzuje i potrat, popř. nepřímé zabití plodu i v případě, že je vážně ohroženo zdraví (tím myslím např. doživotní odkázání na přístroje, ochrnutí na celé tělo atd.) a život matky, a tedy požaduje, aby obětovala svůj život za život nenarozeného dítěte?
Předem děkuji za odpověď
Nejlépe asi odpovím polopatickou parafrází toho, co chcete vysvětlit: přijde-li těhotná žena do nemocnice, má lékař dva plnoprávné pacienty (případně více, je-li těhotenství vícečetné) a nesmí se rozhodnout pro postup, který by to nebral řádně v potaz, nemůže říci „tak ty plody odkrouhnu, pořídí si později za vhodnější příležitosti jiné“.
Lékař A) musí měřit všem svým pacientům stejně a volit postup optimální pro všechny, B) nesmí přímo zabít žádného z nich. Na druhé straně v praxi může klást větší důraz na přežití matky z toho praktického důvodu, že smrt matky znamená i smrt plodu – takže přílišné ohledy na plod by vlastně nebyli v jeho zájmu..
Zkrátka lékaři tam, kde je ohrožen život matky i plodu, mohou použít léčebné postupy, které v nezamýšleném druhotném důsledku mohou vést ke smrti plodu (což v žádném případě nezahrnuje potrat, tj. přímé a úmyslné zabití plodu!), vždy je ale jejich povinností maximálně se snažit zachránit oba své pacienty, matku i nenarozeného.
Pokud vezme hypotetickou situaci, kdy matku lze zachránit od vážných komplikací jedině potratem, pak ne, takový postup správný není. Ne, protože by matka musela obětovat život pro své dítě, ale protože to dítě není možné zabít.
Děkuji Vám za velmi rozsáhlou odpověď, tato problematická otázka mě již dlouhou dobu vrtala hlavou stejně jako postoj ŘKC k ní.
Chápu tedy správně, že dle ŘKC lékař může může zvolit léčebný postup, kdy potrat bude jeho nechtěným důsledkem ovšem pouze v případě, neexistuje-li jiné řešení, které šetrnější řešení k životu nenarozeného dítěte?
Ještě k Vašemu poslednímu odstavci v hypotetické situaci, že žena je těhotenstvím ohrožena na životě a vzhledem k jejím stavu je velmi vysoká pravděpodobnost, že při porodu zemře, není přípustný potrat jako nutné zlo, které by vedlo k zachránění života matky ? Uvědomuji si, ale zároveň, že tato situace je velmi nepravděpodobná, ovšem za předpokladu, že by nastal, tak jaký je vhodný postup s ohledem na život matky a dítěte zde?
@Vojta:
Poslední odstavec: Ne, není, protože potrat je přímé zabití nevinného a to je vždy nepřípustné.
K Vašemu pochopení mé odpovědi: je povinností lékaře optimalizovat léčbu tak, aby poskytl co největší šance oběma pacientům. Ovšem pokud jsou šance plodu nulové v každém případě, může samozřejmě užít léčbu, která plod může zabít, i třeba s velkou jistotou – součástí té léčby ale nesmí být přímé zabití (nemůže mu prostě ufiknout hlavičku).
Může ale třeba plod předčasně vyjmout, i když šance na jeho přežití jsou naprosto minimální.
Obávám se, že přesněji a podrobněji (zejména pokud jde o zákrok, kdy plod nemá absolutně žádnou šanci) Vám už já neodpovím, to je hraniční věc, musel byste se zeptat nějakého skutečného experta, třeba profesora Šipra.
http://www.skins.cz/wiki/Kv%C4%9Btoslav_%C5%A0ipr
Sice jste odpověděl obšírně, ovšem za touto otázkou je něco jiného (možná u dotyčného ne, ale to by byla výjimka): Zastánci potratů hned rekurují ke znásilnění, k incestu, k případu život proti životu. To jsou dost výjimečné situace a potratářům to slouží k jedinému, zdůrazňji – k jedinému. Dostat protivníka na šikmou plochu. Napřed extrémní výjimka, pak zvláštní případy, pak ne všení případy a pak všecny případy. Tato metoda je velmi záludná. Pozorujte homosexuály. Steně tak: napřed ať si každý dělá co chce, pak registrované partnerství, pak adopce dětí a pak omezování nrmálních manželství, a pak státní podbora jen pro homosexuální svazky. A tak i jinde. Já si myslím, že taková deokracie, kdy každý si myslí, že má nárok na odpověď, není správná. Církev i dnes na dotazy odpovídá zřídka. A tak by tomu mělo být obecně. Metoda sluzavky, toboganu, by měla být věřícím jasná, a spíše než odpovídat by měli dát ránu pěstí. V povnné lásce, protože taková rána udělá více dobra, než podbízení se vysvětlováním akademických případů. Tazatel se totiž s takovmi případy nkdy nesetká, a ten, koho to postihne trpí – neboť toto není rajská zahrada, ale slzavé údolí. Vykašlal bych se na odpověď, na rozbory.
Dal bych jeden konkrétní příklad. Lékař například může ženě odejmout dělohu, pokud je to nutné, i když ví, že to jistě povede ke smrti plodu. V tomto okamžiku však nechce smrt plodu cíleně, ale vyplývá pouze jako druhotný účinek. Matka má právo na to, aby byla léčena a její život chráněn. Tato otázka zasahuje hlavně obecně do mravoučného tématu skutků s dvojím účinkem, které je samo o sobě dosti složité a zapeklité a dají se vymýšlet stále pikantnější a pikantnější příklady. Nicméně v reálném životě především skoro nikdy nemáme tak přesné informace o dané situaci jako v těchto myšlenkových experimentech. Např. nevíte s jistotou, že když plod zemře, matka to pak jistě přežije etc. Rozhodování pak může být velmi komplikované.
Nepřímé zabití plodu, pokud je ohroženo zdraví dítěte nebo matky? Tohle hodnotit mi nepřísluší – je to případ od případu, od názoru jednoho lékáře až po lékařské koncilium. V zásadě a z principu se mám myslet na dobrou obou.
cinicius:
Opět děkuji za vyčerpávající odpověď a zároveň i za odkaz Vámi poskytnutý.
Felix:
Doopravdy jsem se nesnažil nikoho dostat na šikmou plochu, pouze jsem zeptal na otázku, která mě velmi dlouho hlodala v hlavě. Mým cílem zde tedy doopravdy nebylo použít toto citlivé téma jako argumentaci pro přípustnost potratů a ani se zde o ní bavit, ale pouze si doplnit vzdělání ohledně postoje ŘKC, k této problematice a zároveň jak jsem již uvedl v mém prvním postu si nechat osvětlit cást jednoho z výše uvedených citátů, který mi přišel nejasný.
Dál bych se rád vyjádřil k Vašemu argumentu, že „Tazatel se totiž s takovmi případy nikdy nesetká“. Víte tento argument není zcela férový, protože setkat se s tím může kdokoliv, kdo bude mít dítě, a to i přesto, že se naštěstí jedná o velmi malé procento případu těhotenství, ovšem určitá pravděpodobnost, že se tak stane tu je.
Že můžete být výjimkou, jsem připustil.
Modelový příklad, jak by měl postupovat ten, kdo má takového brouka v hlavě, je ten, že se na to zeptá kněze, nejlépe ve zpovědi, kde vyznává i brouky.
Že se s tím lze setkat, jsem taky přpustil. Pak tím spíš je třeba hledat objasnění u kněze, nikoliv na knězi nezávisle u lékaře.
Konečně by měli lidé číst církevní dokumenty, chodit na výuku náboženství zejm. v dospělém věku (protože mnohé problémy jsou „dospělé“, přičemž to, že chodí – a výjimečně – jen děti, je svědectvím, že mnohé není v pořádku). Které dokumenty – to by měl taky doporučovat kněz – nemusí osobně, ale třeba při mši svaté.
To co říkáte je jistě důležité, ovšem pouze za předpokladu, že se jedná o katolíka, což v mém případě neplatí a proto jsem se zeptal na těchto stránkách a ne třeba u zpovědi, ke které přistupovat nemohu, popř. se tedy zeptat kněze, ovšem co jsem tak postupem času a postupným pročítáním příspěvků umístěných nejen zde, tak ani ten mi nemusí v současné době dát odpověď, která by se schodovala se stanoviskem ŘKC.
Ke zpovědi přistupovat můžete. Stačí se stát katolíkem – není to až zas tak velký problém.
Pokud jde o názor na kněze, který jste získal na těchto stránkách: Jednak to svědčí o tom, že není dobré psát o všem na internetu (to jsem nepokratě naznačil výše), jednak nemusíte mít obavy, neboť kněz tím, že Vás poučí, bere odpovědnost za poučení na sebe, a Vás to nemusí trápit.
Ale ve Vašem přpadě, spíš než na potraty, se ho napřed zeptejte na to, proč je člověk na zemi, dále na to, co Vám v odpovědi nebude jasné, a tak ve zvídavosti pilně pokračujte až ke křtu. Potraty bych nezačínal.
Počkejte já jsem nechtěl říct, že většina kněží je špatná a dá mi nevhodnou odpověď to v žádném případě, pokud to tak znělo tak se omlouvám a to nejen Vám, ale i všem kněžím, které jsem tím urazil.
A k tomu, že bych se měl stát katolíkem. V současné době to vzhledem k mým názorům není možné, protože se jednoznačně odchylují od učení ŘKC (teď nemluvím o potratech). Ale tak to bych v této diskuzi nerozpitvával, nechci se tu zbytečně odchylovat od tématu a „provozovat“ off topic
Pane Vojto, zkuste si opravdu najít časopis Scripta bioethica. Zjistíte tam informace, řekl bych, vyčerpávající, a postoje lékařů, právníků i filozofů k dané problematice.
V zásadě my katolíci zastáváme teologická hlediska – tedy myslíme na to nejlepší, co může člověku skutečně prospět, tedy ne jen tělu, ale hlavně duchu. Nehledíme proto na krátkodobé horizonty, ani na soudobé trendy myšlení. Opíráme se o Písmo svaté, tradici a celé je to opřeno o Zjevení v církvi, jež probíhá nepřetržitě již dva tisíce let.
Lidé, kteří nejsou z církve, většinou církev kritizují a sami přitom vytvářejí nové formy uvažování – sekulárně antropologické. Ty se také povětšinou odchylují od jakékoliv víry v Boha. Uvažte například celé dvacáté století a průběh, kdy lidstvo ve znamení tzv. poznání rozpoutalo největší války v dějinách, hladomory a rozpad tradičních hodnot. Sami tvůrci těchto forem poznání – novopozitivisté – se vyděsili ze stroje, jaký původně stvořilo osvícenství svou volnou myšlenkou.
‚celé je to opřeno o Zjevení v církvi, jež probíhá nepřetržitě již dva tisíce let‘
KKC 66: „Křesťanské dílo spásy tedy jako nová a konečná úmluva nikdy nepomine a nemůžeme už očekávat nové veřejné zjevení před slavným příchodem našeho Pána Ježíše Krista (srov. 1 Tim 6,14 a Tit 2,13).“ Nicméně, i když je zjevení dokončeno, není úplně rozvinuto; bude úkolem křesťanské víry postupně během staletí proniknout jeho celý dosah.
KCC 73: Bůh se plně zjevil tím, že poslal svého vlastního Syna, v němž navždy ustanovil svou smlouvu. Syn je definitivním Slovem Otce, takže po něm už nebude žádné jiné zjevení.
reakce:
Děkuji za radu, určitě se po nich podívám a prolistuji si je.
Podle mého názoru, to že ve 20. stol. proběhly největší války v dějinách lidstva, popř. i hladomory s tím bych si dovolil nesouhlasit. Je pravda, že počet obětí převyšuje jakýkoliv dosavadní konflikt/hladomor v dějinách, ovšem pokud se na to podíváme z hlediska procent, tak např. daleko větší dopad na populaci v Evropě měla válka 30letá, než např. II. světová válka. To za a), za b) daleko větší počet obětí byl způsoben prudkým nárůstem obyvatelstva v 18. a 19. století a zároveň také používáním moderních bojových prostředků. Ke škodlivosti rozpadu tradičních hodnot se vyjadřovat raději nebudu, protože to je otázka na které se neshodnem a nechci zde proto zbytečně vyvolávat flame war, popř. nikam nevedoucí diskuzi
Měl jsem na mysli spíše srovnání mezi válkou a lidským myšlením, nešlo mi jen o hrubou statistiku. Jestliže se ale lidé dovolávají pokroku, potom se ptám, kde je pokrok? Jistě ledničky, auta apod. jsou technickým výrazem pokroku, ale co člověk? Jaký učinil – a právě o to jde – pokrok v otázce etiky, například. Mně zdaleka nejde o flame war v diskusi, to se nebojte, a už vůbec si nemyslím, že tato diskuse nikam nevede. Jen jsem řekl, že lidstvo, které se dovolávalo lepších zítřků, nakonec selhalo a selhává.
Podle mě pokrok nastal například v postavení ženy ve společnosti, ovšem zde si nejsem jist, zda tento pokrok patří do oblasti etiky, nebo ne. Popř. vznik a kodifikace Charty lidských práv, sepsání Ženevských úmluv, nebo a to nepíšu jako provokaci, ale jako můj pohled na věc toleranci homosexuálního soužití. Toto například já osobně považuji za určitý pokrok právě v netechnické oblasti. Ovšem na druhou stranu máte pravdu v tom, že 20. století dalo vzniknout jedněm z nejkrutějších a nejbarbarštějích systémů lidstva a to nacismu a komunismu.
Postavení ženy ve společnosti je právě tak otázkou etiky jako morálky a teologie. Církev nikde výslovně neučí, že by žena například neměla duši – častý argument odpůrců církve. Takové názory sice v církvi byly, ale nikdy nebyly uznány ex cathedra /viz např. synoda v Mocanu – Radomír Malý, Církevní dějiny/. Archanděl Gabriel jako první zvěstoval o Kristu Marii, Kristus se jako první zjevil ženám. Jan Hus napsal spis O dcerce – dával ženy na jednu rovinu s muži. To je pokrok minulosti. Platy a volební právo je pokrokem dneška. Na druhé straně je ale žena degradována právem na potrat, například.
Pokud jde o homosexuály, odpověď může být dvojí a) libidózní homosexualita, b) oprávněná biologická potřeba. V obou případech nesmí být užito proti homosexuálům nasílí. Nikdo je nevylučuje z řádu života, ale homosexuálové si musí uvědomit, že jsou hranice, za něž jít nemohou. I když netvrdím, že by nebyli schopní vychovávat děti /viz adopce/. Určitě by jim poskytli – v té lepší formě – určité zázemí /svobodu, vlastní pokoj, jídlo a zdravý spánek/. Jenomže – a zde vidím onen rozpor – takováto forma adopce by byla jednostranná, protože plněhodnotná forma rodičovského vztahu je úplná rodina, tj. otec /racio/ i matka /emoce/. Takovou formu musí stát hledat a podporovat. Ostatní formy jsou jen alternativami.
Ja bych naopak ve shode s katolickou moralkou, praktikujici homosexualy trestal.
Jo a to volebni pravo rozhodne nepovazuji za vydobytek pozitivni. I kdyz, nejsa demokratem, jak bych taky mohl.
Jak byste řešil otázku homosexuálů? Co je špatného na volebním právu žen?
O homosexualech (praktikujicich) jsem se zde uz vyjadroval.
Dále, otazka nestoji, co je spatneho na volebnim pravu zen, ale co je spatneho na demokracii.
souhlasím, že demokracie má nedostatky.
To všichni vědí. Jde o to, zda a co je lepší.
V některé diskuzi na tomto webu někdo poznamenával něco o rozlišování spolupráce na formální a materiální, a to právě v souvislosti s potraty. Konkrétně šlo o otázku, kdy se jedná o spolupráci, jež je mravně nedovolená – jako příklad nedovolené spolupráce byla uvedena sestra, která by dokrotovi-potratářovi podávala vražedné nástroje – a kdy se naopak jedná o pouze materiální (vzdálenou) spolupráci, která mravně defektní není.
Zajímalo by mne:
1. Mohl bych poprosit, jestli by zde někdo mohl princip toho rozlišení srozumitelně a obecně uvést? Díky
2. Příklad – je formální (a tedy nedovolenou) spoluprací pracovat v továrně kde se vyrábějí kyrety, třeba přímo u stroje který se právě o jejich výrobu stará?
Tak co to je kyrety, to nevím, ale být u stroje, který vyrábí kytary, bych považoval za nedovolené nejen materiálně, ale i formálně – kytara totiž může být zneužita pro bohoslužebný prostor. Jedinou přijatelnou výjimkou by mohlo být, kdyby kytara byla předem určena na podpal – ovšem to výrobce většinou neví. Asi tolik.
Upřesnění dotazu:
Prosím o pokud možno věcnou a neironickou odpověď.
Jinak kyreta je nástroj který se používá při provádění potratu. A proti kytarám nic nemám.
Já bych se zeptal spíše zde:
http://www.signaly.cz/tob
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyreta
kyreta je nástroj jako každý jiný použít se dá všelijak
Jenomže, co dělat v případě, když člověk u stroje ví, k čemu kyreta slouží? Tady může být dvojí pohled.
1) na úmyslnou interrupci
2) klinicky nutnou interrupci
Může být výrobce pistolí obviněn také pouze z materiální spolupráce. Ano, může. Jestliže ale zbraň poskytne obránci na skutečnou ochranu, pak ji jistě poskytuje za dobrým účelem. Pokud ji vědomě poskytne zločinci, hřeší. A to i v případě, že o tom zločinci jen tuší. Je celkovou povinností člověka řídit se svědomím.
Co ale nakonec majitel pistole udělá, o tom už nic vědět nemusí. Majitel je vždycky tím, kdo koná.
kyretáž děložní dutiny není to samé co arteficiální potrat- pro méně chápavé- až bude vaše žena po porodu s kouskem placenty v děloze, oceníte výrobu kyrety- asi zachraní vaší paní život
Nikdo tady netvrdí, že kyreta slouží jen interrupcím. Ale diskusi vedeme právě a jen o interrupcích, takže myslete na to, že technické poznámky ke kyretám zde opravdu nejsou to hlavní.
je formální spoluprací pracovat v továrně na na kyrety? tak se ptal maftík
Hehe, you are being watched:
http://wikipedie.blogspot.com/2010/07/struktura-jednoho-druhu-katholickeho.html
Já vím. Ale jelikož nemám pocit, že bych měl zodpovídat za doučování Víta Zvánovce základům středoškolské biologie a základům logiky, tak mi je to celkem jedno.
Dva komentáře:
1. Dáte-li na těchto stránkách hledat „Kaganová“, „Kaganovou“, „judaistka“ či „judaitku“, tato stránka se nenajde. Podobně dopadnete, kdy v gúglu dáte to slovo + site:http://cirkev.wordpress.com/ Nemají v tom prsty sionisti?
2. Na českém webu sympatzujícím se sionisty původně bylo, že Kaganová je konservativní judaistka. Po zveřejnění této informace také na této stránce bylo toto konstatování z onoho českého webu vymazáno.
Zdá se tedy, že spojování Kaganové s judaisty nemá být známo. Nemá být tedy známo i stanovisko judaismů k potratům? – viz na této stránce výše. Navíc se domnívám, že pokud by na toto téma přece jen vznikla z jejich strany nevítaná diskuse, pak by výsledek byl asi tento: Je mnoho nejrůznějších rabínů, kteří hlásají nejrůznější věci. Sionisti by pa zřejmě vyhledali rabína, který potraty zakazuje a tím by se pokusili judaismus z tohoto hlediska zachraňovat.
Asi jsi netrefil příspěvek… Jinak s tou Kaganopvou to může být tím, že já zpravidla nepřechyluju a Kaganovou už vůbec ne.
PS: Nechceš se zúčastnit ankety o nejlepší příspěvek (viz výše, na liště). Docela by mne zajímalo, co bys vyzdvihl…
Nic bych nevyzdvihl. Dobré zboží se chválí samo. To je někdy strašně tvrdé. Pan Vorel to třeba nevydržel a oběsil se. Zkuste si udělat evidenci, který článek je na nejvíce webech. To je objektivní. Taky je objektiví čtenost. Ankety neuznávám. Některý článek anketně prohraje a za delší i dlouho dobu Vám řekne nějaký hierarcha nebo politk, že ten článek rozhdl o jeho tehdejší změně směru.
Jen bych doporučil dobrý zpsob archivace, aby články nenávratně nezapadaly jak do studny. Vím, že to je těžké.
Čtenost vypovídá spíše o kontroverznosti, než o kvalitě článku. Samozřejmě, když se pod článkem šest ní hádá dvacet lidí, je jeho čtenost lepší než sebelepší článek, který tuto hádku nevyvolá… 🙂
Třeba to nějak jde, že opakovaná čtení se už nezapočítávají … Ale ani na tom moc nezáleží.