Myšlenky Nicoláse Gómeze Dávily
Nicolás Gómez Dávila (1913-1994) byl kolumbijský spisovatel a filosof. Těžiště jeho filosofického díla, které se vyznačuje obdivem ke katolické kultuře a nesmiřitelným odporem k modernímu světu, spočívá v Poznámkách, psaných ve formě aforismů. Nabízíme ukázku několika z nich.
Lidé mění své názory méně, než názory mění svůj převlek.—V průběhu staletí hovoří tytéž hlasy.
Rozmary nekompetentního davu se nazývají názorem veřejnosti, soukromý názor se nazývá posudkem odborníka.
První krok k moudrosti spočívá v tom, abychom v dobré náladě pochopili, že naše ideje nemají proč koho
zajímat.
Literatura nezaniká protože nikdo nepíše, ale protože píšou všichni.
V ponuré a dusivé stavbě světa je klášter prostorem otevřeným slunci a vzduchu.
Zralost ducha začíná tehdy, když přestaneme sympatizovat s vůdci světa.
Moudrost se omezuje na to, abychom Boha neučili, jak se mají věci dělat.
Svoboda není cíl, ale prostředek. Kdo ji bere za cíl, neví, co dělat, když ji získá.
Jakýkoliv cíl odlišný od Boha nás otupuje.
Člověk věří, že jeho neschopnost je mírou věcí.
Dav obdivuje více konfúzní, než složité.
Zdráhat se obdivovat značí bestii.
Mít pravdu je důvod navíc, proč nedosáhnout žádného úspěchu.
Dokonalosti, pro které milujeme, nejsou fikcí lásky. Milovat naopak znamená privilegium postřehnout si dokonalosti neviditelné pro ostatní oči.
Jediná osoba ti může stačit. Ale nikdy ať ti nestačí Člověk.
Individualismus degeneruje na blahoslavení choutek.
V mlčenlivé samotě se zúrodňuje duše schopná obstát v nejveřejnějších zápasech. Slabý prosí hřmotně.
Má víra roste s léty jako listí s tichým jarem.
Dospět neznamená zříci se svých tužeb, ale přijmout, že svět není povinen je naplnit.
Milovat je hlídat bez odpočinku v okolí neproniknutelnosti jistého člověka.
Myslet jako naši současníci je recept na prosperitu a zblbnutí.
Chudoba je jediná bariéra proti chumlu vulgarit, které řehtají v duši.
Vzdělat člověka je zabránit mu ve „svobodném vyjádření osobnosti.“
Bůh je podstatou toho, co milujeme.
Přeložil hama
Kolumbijec Dávila je velmi pozoruhodný myslitel. Je to jeden z nejradikálnějších kritiků demokracie, liberalismu, socialismu, 2. Vatikánu a ničení liturgie. Stejně jako J. D. Cortés věřil, že všechny politické chyby pramení z chyb teologických…
Já jsem si poznamenal ještě tyto jeho výroky, které mne zaujaly:
– Demokracie je kult šakalů, hlásaný osly.
– Levice ne vždycky vraždí, ale vždycky lže.
Nemám ovšem zdroj (citaci), takže to není ověřené.
Kéž by vyšly jeho spisy i v češtině!
Ano, je vynikající, mě též velmi oslovuje a jsem ráda, že hama jeho Poznámky překládá a dal mi k dispozici těchto několik. Pravděpodobně bude možné, aby po čase zase několik z nich bylo zde uveřejněno, ale musím se zeptat.
Jeho myšlenky vedou k hlubokému vnitřnímu pokoji a poznání, jaké věci skutečně zasluhují naši pozornost, a jaké ne.
Dobrý spisovatel a myslitel se holt pozná tak, že po přečtení si člověk uvědomí, že to vlastně zná, ale neumí to tak perfektně formulovat.
Hama toho přeložil mnohem víc a já mu děkuju, že jsem si mohl obohatit můj myšlenkový svět.
Kdyby někdo měl zájem o další myšlenky Nicoláse Gómeze Dávily v češtině, tak mohu zaslat na e-mail. Pokud by se tu našel španělštinář ochotný se zapojit do překládání, budu velice rád!
Já bych zájem měl. Ale španělštinář nejsem. Díky.
georg.lukas@seznam.cz
Překlad byste měl již mít na e-mailu.
maftik@seznam.cz díky
Odesláno.
Již předem mnohokráte děkuji.
xvasox@centrum.cz
byl bych vděčný…. Děkuji,
Vit.Pelc@seznam.cz