Dobré filmy, cenzura a křesťané
Snad každý z nás byl ovlivněn nějakým filmem, v dětství i v dospělosti, ať už kladně či negativně. Zamyslíme-li se trochu nad světem filmu z hlediska víry, pak zjišťujeme, jak velké množství filmů je určeno jen pro zábavu, komerci a jak málo je jich využíváno ke zvěstování Pravdy a zušlechťování duše člověka ve smyslu správných vzorů. Pokud bychom chtěli hloubat o otázce, proč tomu tak je, jistě bychom si uvědomili veliký paradox. Křesťanů je na tomto světě cca 1 miliarda z necelých 7 miliard celkového počtu obyvatel planety Země. To je ohromné číslo. Uvažujme dále, Hollywood reprezentuje produkci světové velmoci USA, tedy cca 303 miliónů obyvatel, z nichž je 80% křesťanů, „jen“ 14% bez vyznání a 1,6 % židů. Jak to, že existuje tak málo děl s křesťanským obsahem a tolik děl, která urážejí a zesměšňují náboženství, hlavně to křesťanské?
Nejspíše dojdeme k tomuto závěru: protože je tak málo křesťanů ve filmovém a televizním průmyslu. Jsou to, jak známo, vody plné dravých žraloků a jedovatých chobotnic. Říše nátlaků, intrik a hříchu, kde těžko obstojí člověk, který chce dodržovat zásady Desatera. Je tedy nepochybné, že dochází k jevu, kdy menšina producentů, režisérů, scénáristů a všech dalších, kteří se tu naopak cítí jako ryby ve vodě a jdou tvrdě za ziskem, ovlivňuje zbývající diváckou většinu. O tom, že film je mocným nástrojem implantace určitých myšlenek a názorů, nemůže být pochyb. Vždyť i Lenin se o filmu vyjádřil jako o mocné zbrani revoluce.
Ovšem, nebylo tomu tak vždy, že o produkci filmů rozhodovaly jen peníze či totalitní ideologie. Dnes si asi už málokdo dokáže představit, že o filmové produkci rozhodovala křesťanská morálka, ba že sami producenti byli cenzory!
Přibližně v polovině 60. let 20. století se naplno provalila hráz morálních zábran nejen ve filmu, ale celkově v euro-americké společnosti. Zatímco v Evropě se cenzura ve filmu velmi lišila situace dle režimů a zastoupení křesťanů v jednotlivých státech, v USA byly vypracovány tzv. normy slušnosti a byl zde od roku 1930 uplatňován Produkční kodex, zvaný též Haysův kodex (Production code či Hays code). Za jeho autory jsou považování katolický kněz a spisovatel P. Daniel A. Lord (1888-1955) a presbyterián Bude H. Hays (+1954), povoláním poštmistr. Po výčtu několika zásad kodexu pochopíme, proč se nám dnes zdají ty „staré americké filmy tak pozitivní“. Pomineme-li různou kvalitu uměleckou i myšlenkovou (ne všechna díla jsou samozřejmě velkým uměním), pak z hlediska morálního jde vesměs o filmy, kde dobro v závěru zůstává. Je tu naznačena správná cesta a volba a hlavní postavy dávají divákovi dobrý příklad. Dobro vítězí a zlo je potrestáno. Uveďme si tedy několik zásad, kterými se řídila tehdejší produkce:
– žádný film nesmí vést sympatie diváků ke zločinu, hříchu a zlu
– je zakázáno zobrazování nahých těl
– je zakázáno zesměšňovat náboženství
– je zakázáno ukazovat metody trestné činnosti (návody ke zločinu)
– je zakázáno ukazovat sexuální zvrácenosti, homosexualitu, pohlavní choroby
– je zakázáno používat urážlivá a sprostá slova, klení
– je zakázáno ukazovat vraždy v detailech
– je zakázáno ukazovat nízké formy sexuálních vztahů jako samozřejmost
– je zakázáno ukazovat cizoložství jako atraktivní možnost
– film musí akceptovat posvátnost manželství a domova
– rozvod se má ukazovat jako nelegální a špatná možnost
– trest smrti, krutost vůči dětem, prostituce, chirurgické zákroky mají být prezentovány citlivě…
Od Haysova kodexu bylo upuštěno ve 2. polovině 60. let 20. let, shodou okolností právě v době kdy se naplno začal prosazovat „duch“ 2. vatikánského koncilu a kdy se ve Francii vzbouřili mladí, vyžadující sexuální nevázanost. Pro historika novodobých dějin, včetně dějin církevních, budou 60. léta jistě důležitým mezníkem, který snad lze označit i za jakýsi bod zlomu, kdy se dosud pevný morální řád začíná totálně hroutit (v zemích komunistického bloku byl tento pád paradoxně v mnoha ohledech přibržděn, a došlo k němu v plné míře až po roce 1989). O tom, že za těch 40 let jsme už úplně v jiné situaci, totiž v situaci, kdy jsme si již na násilí a nemravnosti zvykli jako na něco nezbytného, nemůže být pochyb. Morální úpadek už je naprosto zřejmý i v americkém filmu posledních 20 let (ve filmu evropském nastal dříve). Komerční úspěch, který bývá zpravidla hlavním kritériem producentů, si totiž lze pojistit právě zařazováním šokujících pasáží. Zlo tu má široké pole působnosti.
Pod heslem svobody uměleckého projevu je dnes prakticky možné ukazovat cokoliv: rouhání, klení, promiskuita, obscénnosti, úchyláctví, násilí, krutosti, morbidnosti, urážky Boha, zesměšňování víry. Lidu je neustále opakováno, že je tu přece svoboda projevu a tak nelze nic zakazovat. Jakákoliv kritika je odmítána jako projev netolerance a nepochopení demokratických principů. Mnoho lidí této tisíckrát opakované lži uvěří. Jen málokdo si všimne, že zákon „svobody a tolerance“ má výjimky. Přestává platit, pokud je film (či jakýkoliv jiný výtvor či názoru na historii) označen (i neprávem) jako antisemitský. V takovém případě svoboda projevu končí a občanu je jasně dáno najevo, co si má jedině správně myslet, a to pod hrozbou kriminalizace.
Tím více vyniká nekonformní tvorba, která se dokáže vymknout tomuto bezbožeckému paradigmatu a je prostoupena duchem pravdy a lásky. Tedy filmy, jejichž námět je pojat z křesťanského hlediska. Díky rychlému rozvoji audiovizuální techniky dnes naštěstí již nejsme odkázáni na program televize či kina a nemusíme čekat, až nám redakce vysílání na Velikonoce pustí jeden tzv. „náboženský film pro věřící“. Dnes si můžeme sami vybírat a dostatečně se zásobovat kvalitní produkcí.
Tímto bych chtěl vyzvat přátele a sympatizanty stránek Duše a hvězdy, aby v diskuzi napsali, které filmy považují z hlediska katolického a uměleckého za nejlepší a které patří k jejich nejoblíbenějším. Je známo, že Vatikán vydal ke 100. výročí filmu v roce 1996 seznam hodnotných děl, ale od té doby přece jen uplynulo mnoho času a navíc nelze považovat tento výčet za úplně reprezentativní.
Jiří Černý
Poznámka: Jak jste si jistě všimli, založili jsme na Aktualitách Duší a hvězd stránku Filmy, která má sloužit jako seznam hodnotných filmů, které se vyplatí shlédnout. Vaše příspěvky mohou napomoci jejímu doplnění. Stránky byla později přemístěna na Katopedii.
Velke ticho
Denik venkovskeho farare
Možná by to ještě chtělo napsat alespoň stručně, o čem to je a případně i čím je to skvělé…
Rad, ale přes telefon (BB) je to o zanet slach na prstech 🙂
K Deniku jsem psal obsah na CSFD, tak ho klidne muzes pouzit.
O Tichu něco napisu, az se dostanu k PC. Pokud to nekdo neudela za me.
Já osobně za „nejkatoličtější“ filmy považuji „Deník venkovského faráře“ a Gibsonovo „Umučení Krista“. Ale velmi se mi líbila např. též Babettina hostina, Farář od sv. Dominika, Marie Goretti, Fatima z r. 1958 aj.
Oprava: Fatima z roku 1952
http://www.csfd.cz/film/98747-miracle-of-our-lady-of-fatima-the/
Já bych doporučil Exorcism of Emily Rose – V moci ďábla
Jinak, k tématu je myslím zajímavá třeba tato stránka:
http://www.decentfilms.com/
Veliké ticho je absolutní nuda. Na to bych doporučil jít jedině do kina, kde jsou pohodlné postýlky. Chtít po někom, aby vydržel ty tři hodiny ničeho na tvrdé dřevěné sedačce je nelidské. Úplně vidím ten zvrhlý sadisticý výraz na tváři režiséra, když tu věc stříhal a představoval si ubohé diváky, jak se na to dívají. A říkal si „A ještě tento dlouhý nehybný záběr tam dáme. A ještě tento. A ještě tu ten…“
Videl jsem to na jeden zatah nekolikrat a nudne mi to rozhodne nepripadalo.
Spis naopak.
Tak to muselo být těmi sedačkami. Od půlky jsem se modlil, aby už byl konec. Ten film má dva vrcholy: jak tam ten starej mnich dává kočkám a jak se bratři kloužou na sněhu. Celkem tak 5 minut. Jinak fakt, pro mě osobní tragédie. 🙂
Jo, to chapu, ze nekoho muze nudit, nebo nebavit.
Ostatne, ne kazdy je povolan byt kartuzianem nebo cisterciakem 🙂
Ten film hezky ukazuje dusi Cirkve, naplnuje klidem a pokojem, nuti premyslet o zebricku hodnot.
Proste plyne. Prijde mi velmi moudra cast, kde bratri rozmlouvaji o smyslu myti rukou a zavesenem platnu.
Jo, přesně. A když už se tam náhodou mluvilo, tak jazykem, kterým nevládnu. Hrůza.
Za gorbačovovského socialismu byl doslova zjevením britský film „Mise“, který jse spíše žánrem historickým. Ale jsou v něm i velmi silné okamžiky dotýkající se víry – zvláště otázka viny, odpuštění, poslušnosti a pokání. Po stránce umělecké jde o špičkové dílo – dokonalé sepětí vizuální složky s podmanivým hudebním doprovodem Ennio Morriconeho.
Misonářským námětem i otázkou víry byl i podobný film „Černé roucho“ z roku 1991, který v našich kinech dávali po převratu. http://www.csfd.cz/film/657-cerne-roucho/
1. Sám sebe se ptám, zda to není v protikladu: film a duchovno. A zda není zákonité, že to skončilo v těchto vodách. Snad historické filmy pro prostou veřejnost o dobrých mezních událostech.
2. Váš článek je podnětný, ale chybí v něm analýza příčin, proč se to tak zvrtlo. To jsem v něm až do konce marně hledal.
3. Proč mají špatné filmy takovou návštěvnost třeba v té „zbožné“ – jak píšete – Americe.
4. Myslím, že v knihách se to nezvrtlo, i když dobrá kniha je mediálně i finančně, a proto často i čtenářsky, bita.
5. Já osobně film i televizi už prakticky od převratu naprpsto bojkotuji. Jedinými filmy za celý rok jsou pro mě dvojí přímý přenos Urbi et orbi – s papežskou absolucí.
Ano, ta analýza příčin, proč se to tak zvrtlo, by byla velmi zajímavá. Mohu se zeptat, co si o tom myslíte Vy, Felixi? Proč se to tak ve filmu (a nejen tam) zvrtlo?
Přesně na toto téma jsem tu chtěl otevřít diskuzi. Určitě je to na hlubší rozbor, ale snad tu zaznějí alespoň některá fakta a podnětné názory…
On pan Hamish mě zase zpéruje, ale myslím si, že to ve filmu probíhá stejně jako jinde. V Americe hůř. Především je tu vědomí svobody. A ta se nerozlišuje na svobodu etickou a politickou. Takže i v etické oblasti se zvětšuje svoboda (já jí říkám cochcárna – dělej, co se ti zachce). A přitom je tu vědomí, že se dělá něco nepřístojného. Nebrzdí se to přirozenou mravností, ale i zde se stanovují positivní předpisy (jako byl ten zmiňovaný kodex). A jede se podle těch předpisů, přirozená mravnost je odsunuta na vedlejší kolej. Jsou chvíle, kdy si zúčastnění řeknou, co se to jen děje, kde to jsme, ale positivní přepis to drží. Ten positivní předpis se upravuje (i dnes jsou i v ČT takové předpisy, v Americe jakbysmet), stále změkčuje. Není z toho východiska, že by někdo mohl podle přirozenéh práva říct: stop. Jede se podle práva positivního. Stejný proces je pozorovatelný i v soudnictví. „Není důležité, že to, co jste udělal, bylo dobré. Podstatné je, že to odporuje zákonu.“ To je, podle mého, vlastně princip rozkladu západní civlizace. A není možné ji zachránt, protože vše – i ty pokusy o dílčí nápravu – se dějí podle positivních předpisů. Velice stručně: „Západní civlizace zemřela v důsledků primátu litery nad smyslem.“ Všimněte si šerifa na Divokém Západě. Ten rozhodl bez ohledu na cokoliv psaného. A ono taky nic psaného nebylo. Dnes jsme naopak svědky legislativní smršti. Já říkávám: S každým novým zákonem, s každou novou vyláškou je a bude hůř. Snad jedině kdyby lidé přijali metapravidlo, že kařdý rok odbourají řekněme desetinu zákonů. A tak to budou dělat tak dlouho, až žádné psané zákony nebudou. Řídili by to zsae šerifové pedle svého, tj. podle přirozeného práva. A když by něco zpackali, tak by někdo šerifa zastřlil. Ono to taky souvisí s všeobecným volebním právem, ale to bychom se dostali od filmu trochu daleko.
PS.: Ono to napravit nejde už taky kvůli tomu, že na soudnictví se přiživuje rozsáhlá a vlivná vrstva příživníků – advokátů, soudců, prokurátorů, kteří tyjí právě z těch hnidopich v zákonech. Oni se svého nevzají. Ironicky: Jedině kdyby přišel primitivní národ z Výchdu a vystřílel je. Ale nezačal by ten národ znovu jít po cestě, po níž jsme spadli do hnoje?
PPS.: Ale to nejsou jen předešlí vyžírci. Vezměte si učitele. Učitel už neučí, on postupuje podle rámcových učebních plánů. Domácího učitele např. v dnešním neonacistickém Německu zakazují a nutně bude ještě hůř. Ironicky: Volnost mají jen homosexuáloové při svých pochodech, ale i ty se časem budou řídit předpisy. „Lote, polaškujeme.“ Toto je, dle mě ta pravá příčina smrti západu. A pokud Západ válčí na Výcodě, pak jen proto, že Východ má těch předpisů nesrovnateně méně, je tudíž životaschopnější a Západ je jím ohrožován ve svém hnití.
Film je horké médium http://cs.wikipedia.org/wiki/Hork%C3%A1_a_chladn%C3%A1_m%C3%A9dia
Vyžaduje velmi nízkou tvořivost ze strany diváka a zároveň strhává na sebe chtě nechtě pozornost. Tím je přímo předurčen k tomu, aby se jeho prostřednictvím hřešilo zrakem.
Kniha je médium chladné. Vyžaduje velkou představivost a pozornost jí naopak musí věnovat čtenář. Proto se jejím prostřednictvím hůře hřeší, ačkoliv možná rafinovaněji.
Kniha jednoznačně umožňuje daleko větší spolupráci čtenáře než film divákovi. Ten to obvykle servíruje hotové, i když možnosti nechat nějakou aktivitu na divákovi jsou tu také, ale jen u těch opravdu vynikajících filmů.
za prvé: Naučme se správně psát slova scenárista (nikoli scénárista) a zhlédnout film (nikoli shlédnout, pokud ho nevidíme z balkonu).
za druhé: „Morální úpadek už je naprosto zřejmý i v americkém filmu posledních 20 let (ve filmu evropském nastal dříve).“
To vzal autor kde? Myslím, že násilné a erotické filmy 50. a především 60. let právě vedly k přehodnocení cenzurního systému. Exploatační tendence 70. let jsou dnešními filmaři napodobovány, ale přesto se jim dnešní hollywoodské filmy nepřibližují. Hollywoodská produkce 90. let a prvních let 21. století je podle mne mírnější než filmy 60. a 70. let. Byť určitá témata (např. homosexualita, promiskuita, nevěra) v důsledku společenských změn pozbyla ze své šokantnosti a jsou tak často zakomponována jako vedlejší motiv do nejrůznějšího typu filmů.
Zánik Hayesova kodexu v 60. letech (včetně mnohdy absurdních nařízení typu: „Když muž a žena jsou spolu na posteli, musí mí alespoň jednu nohu na zemi“) následoval okamžitě vznik ratingového systému (přípustnost od XY let), který funguje dodnes, i když jeho kritéria jsou postupem času modifikována (svého času měl nejtvrdší rating X film „Půlnoční kovboj“, který dostal v roce 1969 oscara za nejlepší film – dnes by byl zřejmě ohodnocen mírněji).
I ratingový systém má své slabiny, čehož umí využít např. Matt Stone a Trey Parker – tvůrci animovaného Městečka South Park.
Můj tip na méně známé a zmiňované křesťanské filmy:
Slovo (r. Carl Theodor Dreyer, Dánsko, 1955)
Zpovídám se (r. Alfred Hitchcock, USA, 1953)
Strom na dřeváky (r. Ermanno Olmi, Itálie/Francie, 1978)
Jedni druhých břemena neste (r. Lothar Warneke, NDR, 1988)
Ježíš z Montrealu (r. Denys Arcand, Kanada/Francie, 1989)
Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou (r. Krysztof Zanussi, Polsko, 2000)
+ cokoliv od Andreje Tarkovského
ne film přímo křesťanský, ale tématu se dotýkající:
Dané slovo (r. Anselmo Duarte, Brazílie, 1962)
Exploatační tendence… To se hned pozná odborník. Musím si vygůglovat, co to znamená.:-)
Jak se to snažil dohnat český porevoluční film:
http://www.cinepur.cz/article.php?article=1831
Ale no tak, takové vznešené spojení, abyste řekl, že to chtěli dobře prodat, to nemuselo být…
Ona to původně nebyla komerční záležitost. Exploatační filmy byly uváděny v amerických autokinech (drive-in kinech) pro specifické publikum (teenagery a hororové fanoušky). Vstupné bylo levnější než v klasickém kině a filmy byly obvykle promítány po dvou.
Americká tvorba má tradici morální zásadovosti a americký divák byl zvyklý na šťastný konec nebo prostě na to, že právo a spravedlnost vítězí. Stačí porovnat americký a evropský western. To jsou dva různé světy. Ten první je obvykle vážným životním příběhem, v němž je jasný princip zákona a morálních zásad; ten druhý je jen pro zábavu (u italowesternů je hlavním hrdinou velmi často sympatický gauner). V 60. letech se však oba typy k sobě začínají přibližovat.
Hm, já (a asi i spousta jiných lidí) to vidím spíše opačně: americké westerny jsou postaveny na naivním předpokládaném a nepříliš věrohodném schématu, živost do nich vnáší snad jen cizí podněty (Sedm statečných podle Kurosawových Sedmi samurajů), kdežto spagetti westerny jsou mnohem hlubší existenciální příběhy, jako Tenkrát na západě.
Morální úpadek americké produkce je snad nejzřetelněji vidět v seriálu Simpsonovi, jímž je v mnoha a mnoha reprízách zřejmě zahlcena televize ve většině evropských zemí.
Snad nejvýmluvnějším dokladem posunu hodnot je seriál Simpsonovi, vysílaný od roku 1989 opakovaně den co den ve vysílacím čase, aby se na něj mohly dívat i děti. Snad vždy, když namátkou nachytám děti, že se na něj v podvečer dívají v televizi, zachytím nějaké rouhání, narážky na křesťanskou víru či zesměšnění věřících.
Seriál Simpsonovi je koncipován jako rafinovaná karikatura, jako destilát lidské slabosti a ubohosti. Tvůrci nemilosrdně zesměšňují úplně všechno, nic jim není svaté. I to, co je dobré, tedy pravé lidské hodnoty, je tu viděno pokřiveným zrcadlem, takže vše je pokroucené a nakonec směšné. Jedinou hodnotou, která ještě není zpochybňována, je rodina. Ale to už je opravdu žalostně málo, protože i ta se ve skutečnost rozpadá, když jsou dokonale podryty její základy.
Uměleckou úroveň a vtip ovšem nelze tomuto seriálu upřít.Postavičky jsou výborně odpozorované i hlášky jsou vtipné, takže divákům se to líbí a jsou zvědavi stále na další a další příběhy.
Myslíte si, že tohle by v USA mohlo uspět (vzniknout) např. již v 70. letech?
V 70. letech by lidi v USA spíš nepřijali, že je to animované, ale ten drsný humor by uspět mohl. On i v seriálu M*A*S*H je docela drsný humor. V UK jeli v té době Monty Pythoni a těm se máloco vyrovná doteď 🙂
Drsnější než Simpsonovi je Městečno South Park nebo Griffinovi (Family Guy), ale o něco méně vtipné.
Až na to, že seriál Simpsonovi je určen pro celou rodinu a možná je cíleně právě zaměřen na děti. Svědčí o tom vysílací čas a určité sekvence, které mají zaujmout děti.
A ještě k té Kohoutkově argumentaci, že by to diváci USA nepřijali, protože je to animované. Proč? Vždyť USA produkovala největší animované hity už dávno před tím (Sněhurka aj.).
Jmenujte mi ekvivalent k Texasky masakr motorovou pilou ze 70 let. Se stejnou mirou brutality.
A treba konkretne kdyz srovnam Hory mají oci v puvodni verzi a v novejsi, opet nachazim daleko brutalnejsi pribeh, detailneji ukazane vrazdeni, oddelovani koncetin, znasilneni, atd.
A tak bych mohl pokracovat.
Rozhodne v poslednich dvaceti letech se da pozorovat jen stale vetsi nastup samotneho Lucifera do filmoveho prumyslu.
Ano, vznikaji i filmy hodnotnne, ale pokud se podivam na vetsinovou produkcia, pak Pan Buh s nami.
To odpovídá mé teorii.
Že by byl zlomovým rok 1966 (tři šestky)?
Jmenujte mi ekvivalent k Texasky masakr motorovou pilou ze 70 let. Se stejnou mirou brutality.
To je jednoduché 🙂 Možná kdybychom to brali přesně na počet minut, ve kterých je vidět krev, tak 90. léta zvítězí, ale brutalita horšího typu je v 70. letech.
http://www.csfd.cz/film/4501-texasky-masakr-motorovou-pilou/
http://www.csfd.cz/film/1757-last-house-on-the-left-the/
http://www.csfd.cz/film/10078-i-spit-on-your-grave/
Tohle už je 1980: http://www.csfd.cz/film/22922-kanibalove/
http://www.csfd.cz/film/5847-zeny-od-hluboke-reky/
Ona, aby byla brutalita šokující a skutečně úderná (brutální), nesmí ji být příliš. Například hororová série Saw ( já viděl jen první díl) je údajně už tak přehnaně brutální, až vyvolává jen smích.
„pokud se podivam na vetsinovou produkcia“
„humor“ levných komedií je hrubý (fekální apod.), ale filmové kasovní trháky jsou oproti 70. letům více umírněné.
„Rozhodne v poslednich dvaceti letech se da pozorovat jen stale vetsi nastup samotneho Lucifera do filmoveho prumyslu.“
🙂 Tak ten do filmoveho prumyslu podle některých nastoupil už se vznikem tohoto média. Stejně jako v případě divadla či fotografie.
Kohoutkovi k poslednímu odstavci: Ale takovým volným působištěm Zla film v 1/2 20. století zdaleka ještě nebyl.
Jasne. Ty jsem tak trochu cekal.
Presto je zajimave, ze dnes vytvarene predelavky techto starsich filmu jdou v mire zobrazene brutality jeste dal. Mozna je to uz k smichu. Jenze proc? Protoze lidé uz jsou natolik otrli, ze to s nimi nehne.
Ja nezapomenu, jak jsem se jako 10 lety kluk nemohl divat na Vetrelce. Dneska uz mi nevadi skoro nic.
Ale nejde jen o nasili. Explicita sexuality a smilstva je napriklad v serialech, ktere bezi odpoledne pro me sokujici. Proto jsem televizi vyhodil.
reakci jsem odeslal a nic
Když se člověk zamyslí, zda Česko (Československo) vyprodukovalo nějaké filmy, které jsou prodchnuy katolickou vírou, pak je jich opravdu hodně málo. K těm výjimkám patří dvě díla, vzniklá za protektorátu: „Babička“ a „Jan Cimbura“ (kuriózně označovaný za antisemitský). V obou případech podle literárních předloh. Po převratu by možná někdo řadil do této skupiny „Zapomenuté světlo“, ale mně tento (jinak dobrý) film připadá spíše jako ilustrace komunistického režimu. stejně jako např. (jinak též dobrý) televizní film o faráři Toufarovi „In nomine patris“…
Katolický filmový teoretik Vladimír Suchánek považuje „Marketu Lazarovou“ za film prodchnutý vírou.
Za Rakouska (???) vzniknul film Svaty Vaclav. Ale je jeste nemy.
Kdepak za Rakouska, za první republiky k miléniu roku 1929.
Mimochodem, co LOTR trilogie?
Ano/ne?
Ackoliv se mi zpracovani nezda nejlepsim, presto by se doporucit dalo, myslim.
No, já bych to do tvorby, prodchnuté katolickou vírou, nezařadil. A přiznám se, že nejsem schopen se na LOTR dodívat až dokonce.
Je pravda, ze narozdil od knih, je ve filmech zakladni poselstvi dost potlaceno.
LOTR je zvláštní případ. Nevím, co si o tom myslet. Autor je sice tradiční katolík, ale celé to svádí vyloženě ve stylu fantasy, do cizího světa. Ujížděl jsem na tom v době, kdy jsem o Bohu neměl ani pomyšlení. Bylo to v podstatě modlářství. A nebyl jsem zdaleka ojedinělý případ v této věci. Tolkien to podle mě moc přehnal, když si vymyslel ten propracovaný svět, celé dějiny, postavy, řeči, písma… Mám dojem, že ty křesťanské prvky se spíš ztrácí, je to celé ve výsledku blíž takovému severskému pohanství.
Ano, na mne to také tak působí.
Ne všechno, co se ti libi, a neni to Pan Buh, je hned modla.
Jiste, pokud nekdo zacne verit na Iluvatara, je to spatne.
Mne osobne ty knihy na ceste k Cirkvi dost pomohly. Alegorie na zakladni krestanske ctnosti mi prisla v retrospektive okata a bylo to prijemne zjisteni.
Rozhodne bych si nedovolil stareho pana soudit, nakolik to prehnal a nakolik neprehnal. Vytvoril dokonaly imaginarni svet, kde sebeobetovani, pratelstvi, odvaha a laska vitezi.
Proc ne?
Nejen věřil na Ilúvatara, ale i na Morgotha (ještě dodnes se, myslím, můj druhý počítač jmenuje Melkor), elfy, trpaslíky, kouzelníky, magii, elixíry, dlouhověkost, kouzelné předměty, učil jsem se tengwar, rodokmeny slavných elfů a Númenorejců a dělal imaginární výlety do prvního a druhého věku.
Zvláštní, že žádné křesťanské hodnoty mě na tom nelákaly a doteď by mě přitahovala spíš ta fantazie.
Asi jsem moc zkažený…
Ne, Jashara, Ty jsi jen už tehdy vykazoval známky předurčení studenta FFUK 😀
Kde se neobětuje pravému Bohu, obětuje se démonům, a to ve všech rozličných podobách. Fantasy se propadá všude, nejen na FF UK. Nebo máš na svém ústavu zkušenosti s nadměrným výskytem těchto magorů?
Ale ne, jen mi následující pasáž
„můj druhý počítač jmenuje Melkor), elfy, trpaslíky, kouzelníky, magii, elixíry, dlouhověkost, kouzelné předměty, učil jsem se tengwar, rodokmeny slavných elfů a Númenorejců a dělal imaginární výlety do prvního a druhého věku.“
připomněla chování některých lidí, kteří na FF studují, nemusí se jednat o fantasy. Mohou takovým způsobem zacházet s jinými podivnostmi.
Ne každý uctívač „démonů“ dělá imaginární výlety a pojmenovává počítač. To dělají spíš určité typy studentů.
Každý počítač, který je v síti, by měl mít jméno. To není pouze záležitostí magorů 🙂
Nad tímhle jsem taky přemýšlel. Na jednu stranu prý plno alegorie na křesťanství (třeba trojí Kristův úřad: kněžský (Frodo), královský (Aragorn), prorocký (Gandalf)), na druhou stranu je LOTR a Silmarillion oblíbeným tématem okultních a satanistických kapel…
Dobré dílo to podle mě je, ale je zarážející, jak moc je populární mezi okultisty.
Osobně si myslím, že ohledně křesťanství v LOTR je trochu přání otcem myšlenky. Po ovoci je poznáte. Stačí se podívat, jaké lidi ta sága především zaujímá. Křesťanské prvky tam najdete jenom tehdy, když je najít chcete. Ačkoliv jsem katolík a myslím, že katolickou nauku znám poměrně dobře, tak jsem při sledování oněch filmů nezaznamenal vůbec nic, co by mi něco z katolické nauky připomnělo. Protože to tam je takhle ukryté, že to nepozná člověk, který to přímo nehledá, může to snadno zaujímat masy nevěrců a klidně i satanistů, protože to působí tajemně, nadpřirozeně… Filmů, které těží z tohoto tajemna je spousta a LOTR je jenom jeden z nich. Nedivím se tak, že to okultisty tak baví. Koneckonců když se tady mluví o tom, že tam je třeba znázorněn trojí úřad Kristův, tak to je věc, kterou tam objevit nelze a už vůbec ji neobjeví někdo, kdo o nějakém úřadu Kristově či Kristu samotném nemá ani ponětí.
LOTR je dle mého názoru výplod choré mysli, i když třeba křesťanské a hluboce věřící. Nicméně vlastním dětem bych takové knihy vhodil do kamen. Ohledně těch filmů – neskutečně dlouhé (nudné) a směšné. Staré pohádky jsou zábavnější, poučnější a hezčí.
Obdobne jako Pismo bez vysvetlivek, ze?
Údolí včel
Tezky pribeh.
Jako ostatne vse od pana Koernera
Víte, co by mne zajímalo? Filmová produkce katolických zemí v době Salazarova nebo Francova režimu. Vzniklo tam prý spousta dobrých filmů, ale u nás jsou naprosto neznámé a nedostupné. Stejně tak by mne zajímala irská tvorba 60.-70. let, ale k tomu se člověk těžko dostane. Prostě, zajímá mne fenomén „katolického filmu“. U nás je nejdostupnější film polský, který byl do značné míry duchovní dokonce i v období komunistické totality. Nicméně, sehnal jsem si mohutnou knihu Swiatowa Encyklopedia Filmu religijnego z roku 2007, ale byl jsem poněkud zklámán, neboť tu jsou jako náboženské filmy uváděny i takové, které k tomu mají dost daleko.
Asi Pokání.
Jo, pak taky ten stary film s Martinem Sheenem – Katolici.
Ano, ten tne do živého.
Nemůžu ho sehnat,ten film.
Výběr dobrých filmů, dotýkajících se křesťanské víry:
Babettina hostina (1987) http://www.csfd.cz/film/89464-babettina-hostina/
Ben Hur (1959) http://www.csfd.cz/film/9876-ben-hur/
Deník venkovského faráře (1951)http://www.csfd.cz/film/35294-denik-venkovskeho-farare/
Desatero přikázání (1956) http://www.csfd.cz/film/18875-desatero-prikazani/
Dodatek (2002) http://www.csfd.cz/film/43573-dodatek/
Farář u sv. Dominika (1944) http://www.csfd.cz/film/43573-dodatek/
Filip Neri (State buoni…, 1983) http://www.csfd.cz/film/39501-state-buoni-se-potete/
František, prosťáček Boží (1950) http://www.csfd.cz/film/7868-frantisek-prostacek-bozi/
Katolíci (1973) http://www.csfd.cz/film/21237-katolici/
Klíče království (1944) http://www.csfd.cz/film/26166-keys-of-the-kingdom-the/
Král králů (1961) http://www.csfd.cz/film/34688-kral-kralu/
Maria Goretti (2003) http://www.csfd.cz/film/205167-maria-goretti/
Mise (1986) http://www.csfd.cz/film/4863-mise/
Monsignor Quixote (1985) http://www.csfd.cz/film/14819-monsignor-quixote/
Ostrov (2006) http://www.csfd.cz/film/228701-ostrov/
Pan Harvey zapaluje svíčku (2005) http://www.csfd.cz/film/218326-pan-harvey-zapaluje-svicku/
Píseň o Bernadettě (1943) http://www.csfd.cz/film/26519-song-of-bernadette-the/
Polní lilie (1963) http://www.csfd.cz/film/20756-polni-lilie/
Quo vadis? (1951) http://www.csfd.cz/film/27022-quo-vadis/
Umučení Krista (2004) http://www.csfd.cz/film/70199-umuceni-krista/
Zázrak Naší Paní ve Fatimě (1952) http://www.csfd.cz/film/98747-miracle-of-our-lady-of-fatima-the/
Zvony od svaté Marie (1945) http://www.csfd.cz/film/23711-zvony-od-svate-marie/
Poznámka: Záměrně jsem vybíral filmy s katolickou spiritualitou (vyjma filmu ruského filmu Ostrov, který je jednoznačně prodchnut pravoslavím, ale je velmi dobrý) a zcela schválně jsem opominul (tolik vychvalované)filmy Bergmanových bezvěreckých kontemplací. Jde opravdu jen o malý výběr, úplně jsem pominul starší i novější biblické filmy, kterých je velmi mnoho…
Ano, poslední Bergmanův film, který jsem viděla, byl Hosté večeře Páně. Byla to hrozná nuda a skepse, víra žádná, příběh průhledně prvoplánový, prostě mělký jezírko.
Odporúčam ešte ďalšie dva filmy:
Strom na dreváky (1978) http://www.csfd.cz/film/129224-strom-na-drevaky/
Muž do každého počasia (1988) http://www.csfd.cz/film/12910-man-for-all-seasons-a/
A co třeba
http://mustwatch.hztz.cz/film/muz-ktery-sazel-stromy/
Tyto filmy bych moc ráda viděla, nejlépe v nějakém „klubovém “ kině, ale nevím, zda se dočkám.
Ostrov je velice působivý film. Doporučuji ke shlédnutí. Chtěl jsem ho napsat, ale koukám, že to není potřeba 😉
Vrátím se k článku: Ano, Vatikán vydal seznam hodnotných děl, leč nejsem si jist, zda je kompatibilní s představami autora, neboť jde o neobyčejné filmy, které si zaslouží uznání, což je asi trochu jiné vymezení. Připojuji odkaz na článek o tomto seznamu
http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=4737
a zároveň jsem našel i samotný seznam v češtině
http://zona.bloudil.cz/index.php?id=2507
http://zona.bloudil.cz/index.php?id=2518
http://zona.bloudil.cz/index.php?id=2534
Díky Maftíkovi – http://video.google.com/videoplay?docid=5440301727035551154&q=Catholics&ei=yrZJSNHaII-8igKs5MjLDA#
Sám jsem to bohužel ještě neviděl 🙂
Vždycky jsem si myslel, že ptákoviny jako zobrazování nahých těl, cizoložství nebo vraždy v detailech mohou řešit jen útlocitní evangelikálové, ale že se toho dočkám na stránkách, které se alespoň názvem hlásí ke katolicismu, toho jsem se nenadál. Baroko na vás!
Jak souvisí baroko s erotickými filmy a horory?
Myslím že až na „naturalistické“ vyobrazování násilí a nahoty toho společného moc nemají. Proč? Protože ten podstatný rozdíl není dle mého ve formě, ale v obsahu. …a ten lze dost špatně předepsat v nějakém „kodexu“. Podobné lpění na formálnostech považuji za nekatolické (typičtější pro americký protestantismus) a vlastně i nekřesťanské („farizejské“).
Mimochodem i to Gibsonovo Umučení Krista (zde některými doporučované) je jen hodně detailním zobrazením jedné vraždy.
Myslim, ze adso nepochopil, co je tu pranyrovano.
Prave Umuceni Krista je filmem doporuceni hodnym.
Naopak film Nekdo tam dole me ma rad, zminovane Hory mají oci a dalsi horory, jsou neprijatelne. Na tom se shodnem, predpokladam.
Ale k zobrazeni cizolozstvi dokonale postacuje hrabe objimajici guvernantku v parku (Denik venkovskeho farare), neni nutne ukazovat postelove sceny.
To co mě „pohoršuje“ – a na čem se asi shodneme – jsou „teenagerské komedie“, které mají třeba jen jednu „postelovou scénu“, ale celý děj je jen dvojsmyslná vata, která ji obaluje. Na horory („vyvražďovačky“) se nekoukám, takže nevím o čem mluvíte. Nevím také, zda jsem pochopil, co je zde pranýřováno. Vymezoval jsem se proti Haysovu kodexu, který považuji za „farizejský“. A pokud si autor stěžuje, že „pod heslem svobody uměleckého projevu je dnes prakticky možné ukazovat cokoliv“ – pak je třeba říci, že doufám, že snad ani největší fanoušek teenagerských komedií nebo vyvražďovaček je nepovažuje za umění.
To co mě naopak „nepohoršuje“ jsou např. filmy Alejandra Gonzáleze Iñárritua (21 gramů, Amores perros – drsné, nějaké postelové scény – ve výsledku celkem zajímavé psychologické filmy o vině – a je na divákovi jak si to přebere) a pokud tu byla řeč o fantasy pak Guillermo del Toro (Faunův labyrint, Hellboy – nic pro obdivovatele Franca a jedince, které pohoršuje už fakt, že hlavní postava má rohy, byť se nakonec chová celkem „křesťansky“ 🙂 ).
Rozhodne nejsem utlocitny a s mrtvolami jsem se setkal, na rozdil od vetsiny sem pisicich, i v realu – pri havarce na silnici, neboztiky v rakvi.
Ale zobrazovani zla a hrichu ve filmu je pro katolika neprijatelne – deje-li se tak zpusobem zvracenym, detailnim a bezbozeckym. A tak se tomu deje ve velke vetsine dnesni filmove produkce.
Adso by měl otevrit Mravouku.
A co tohle?
http://www.csfd.cz/film/6683-zapomenute-svetlo/
To už tu bylo zmiňováno 😉
Aha. 🙂 Mně se líbí, má skvělou atmosféru.
Stejně mám nejraději toto:
http://www.csfd.cz/film/1644-kmotr/
Jenze to je ono. Ucel nesveti prostredky. V dilu, ktery bych nevahal doporucit katolikovi, zlo musi byt zobrazeno jako zlo a dobro jako dobro.
Snaha o „umeni“ proste nelegalizuje cunarny, nasili, rouhani, atd. A sorry, ale „Laska je kurva“ opravdu neni film pro vericiho cloveka.
Pozor, osobne povazuji uz renesanci za zhusta bezbozeckou a postupne degenerujici lidskou spolecnost od Christianitas k dnesnimu hedonistickemu ateismus, modernismu, apostazi.
Vzdycky si tak rikam, jestli by se treba svaty Bernard na ten ktery film podival.
Je to smesne? Nemyslim.
Já se před obrácením taky dívala na nějaké ty postmoderní umělecké filmy. Ale teď mi připadá, že bych tím podporovala úplně jiný svět, než je svět následovníků Pána Ježíše Krista. Podle mě by se totiž sv. Bernard věnoval naprosto jiným činnostem a na takový film by nešel. Nejde jen o nějaké scény, ale o celkový vnitřní postoj a mentalitu lidí, kteří tyto filmy točí i sledují, a o myšlenky, které tyto filmy předávají. Vždy se ptám, zda je to, co dělám, kompatibilní s následováním Krista. Zde mi to nevychází.
Proč mi to nevychází? Protože čtu Nový Zákon a sleduji, jak se chovali Kristovi učedníci a co ve svém životě volili za aktivity, a také to, jak se k různým věcem vyjadřoval Pán Ježíš.
Ano, renesanci je možné považovat za v mnohém „degenerující“, zatímco reformace na ni reaguje úplným odmítnutím, katolická kultura naopak v mnohém ještě více tlačí na pilu – a znovu se dostáváme k baroku.
Hádám, že ten film jste neviděl, a soudíte ho jen podle názvu, no nic, já vám ho nutit nebudu.
Není náhodou základní myšlenkou křesťanství, že zrno musí padnout do země a zemřít aby přineslo užitek? Tak i někdy na první pohled „hrozné“ věci mohou vést k něčemu dobrému. (Se svěcením prostředků to nemá moc společného.)
Pokud jde o rouhání, pak nevím jak svatý Bernard, ale Kristus za něj byl ukřižován – tedy ze to, co tehdejší „farizeové“ za rouhání považovali. Tak daleko jsem se ještě nedostal…
Ten film jsem samozřejmě viděl.
Stejně, jako je úpadková renesance, baroko se marně snaží zachytit čistotu tak, jak ji zachytila gotika.
Základní myšlenkou je, že kdo se s žádostí podívá na ženu, hřeší. Váš výklad příběhu s pšeničným zrnem legalisuje sledování a zobrazování nemravností?
Znovu vám opakuji, že nedostatky v katolické morálce máte větší než malé. Pro své vlastní dobro otevřete Mravouku a něco dělejte, protože –
Kdo by jednoho z těchto maličkých, kteří věří, svedl ke hříchu, pro toho by bylo lépe, aby mu byl pověšen na krk mlýnský kámen a aby byl hozen do moře. Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, usekni ji! Lépe je pro tebe, abys vešel do života bez ruky, než s oběma rukama přišel do pekla, do neuhasitelného ohně. Svádí-li tě k hříchu tvá noha, usekni ji! Lépe je pro tebe, abys vešel do života bez nohy, než s oběma nohama byl hozen do pekla. Svádí-li tě k hříchu tvé oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys s oběma očima byl hozen do pekla, kde červ nehyne a oheň nehasne.
Poslední odstavec je zdatná demagogie, takže odpusťte, ale komentovat nebudu. Pokud nevidíte rozdíl, pak tedy Bůh vám buď milostiv.
Jo a maličkost, zdánlivě, je Pán Ježíš Kristus, hovado!
Příběh o zrnu nic nelegalisuje… nicméně si stojím za tím že „žádostivost“ vychází z diváka a není přímo úměrná odhalení, brutalitě či zobrazené nemravnosti – to platí pro barokních obrazy i film. A pokud někdo po shlédnutí Amores Perros zatoužil např. po psích zápasech, proč by ten samý člověk neměl po návštěvě kostela dostat chuť na napichování lidí na rožeň?
Poslední odstavec byl samozřejmě nadsázka a ani jsem nečekal že na něj budete reagovat.
Myslím, že co jsem chtěl sdělit, jsem sdělil a dále bych se jen opakoval.
Tak mě napadá, můj rodný otec říká, zda by se Ježíš na to díval. On by se samozřejmě nedíval, nemarnil by čas koukáním na Film/Televizi. Ale kdyby přece, líbilo by se mu to, že se díváme my?
Mám doma tento film: http://www.csfd.cz/film/91381-bible-novy-zakon-apokalypsa/
Neprávem zapomenutý film – Řád (1994).
Guy Petersovi: Film Řád jsem viděl až dnes a rozhodně bych ho nekladl mezi nejlepší české filmy, které se dotýkají víry. Připadá mi i do značné míry škodlivý a – jak jinak – i zde je kněz postavou spíše negativní.
Doporučuji:http://www.youtube.com/watch?v=90davCkZlZU
K mým oblíbeným patří kromě mnohých zmiňovaných filmy s Donem Camillem.
Co se mi moc líbí je Božský Evan. Jdi a postav archu…..Tahle komedie má tu výhodu že se na ní ráda podívá i spousta ateistů kteří by se nikdy nepodívali na vážný náboženský film a získává jejich sympatie.
[…] Zlého: Dobré příběhy bez Boha Pan Černý se zde ve svém článku Dobré filmy, cenzura a křesťané zabýval špatnými filmy a cenzurou ve filmu. Špatných filmů a knih jsou samozřejmě spousty a […]
Aká zaujímavá diskusia! Škoda, že skončila.
Může zase pokračovat 🙂
Doplnila bych dokument „Láska je volba“ o sv. Gianně Beretta Molla. Sama jsem ještě neměla možnost ho vidět, ale mají ho např. Paulínky v Praze.
Dá se vidět na Gloria.tv
http://cs.gloria.tv/?media=106688
Přidal jsem ho na seznam
Dobrý večer, váš výčet Haysových zásad mne zaujal a tak sem si ho doslovně opsal do dokumentu swriter. Sám řeším,které filmy jsou vhodné a které ne a tak mi tyto zásady mohou pomoci. Nejsem si, ale jistý jestli doslovným opsáním těchto slov neporušuji autorská práva a tak vás o tom informuji. Autorský zákon je natolik složitý, že člověku může leccos ujít. Ty informace chci využít pouze pro svoji potřebu apřipomenutí, kdybych na vaše stránky už nenarazil. Jako hodnotný film, nebo spíše filmy bych doporučoval trilogii Pán prstenů, která pojednává o velkých myšlenkách, vítězství dobra nad zlema jistě patří do zlaého fondu světové kinematografie. M.
Za překlepy v předchozím příspěvku se omlouvám.
Filmy pro křesťany: http://abiograf.wordpress.com/
[…] Černý: Dobré filmy, cenzura a křesťané (2274 […]
[…] Dobré filmy, cenzura a křesťané […]