1. ročník ankety Rytíři života je za námi, výsledky byly vyhlášeny, zbývá soutěž zhodnotit. Smyslem soutěže je rozšířit povědomí o osobnostech a organizacích české pro-life scény, vyjádřit jim podporu a ocenit jejich práci. To se do jisté míry podařilo, stránku navštívily stovky lidí, i když, přiznám se, jsem očekával ještě více.

Účast

V jistém smyslu jsem zklamán, ačkoliv stránku navštívily stovky lidí, hlasovalo jich pouze 32. Na druhé straně je to dvojnásobný počet oproti počtu lidí, kteří hlasovali v anketě O nejlepší blog katolicismu. Takže optimisticky věřím, že příští rok bude o blozích hlasovat už alespoň 64 lidí a o pro-life osobnostech alespoň 128 lidí. Koneckonců, mnohé pro-life podniky, které dnes mají statisíce účastníků, začínaly na ještě menších počtech. Vzhledem k tomu, že první ročník ankety, pokud vím, nevzbudil pozornost žádného významnějšího periodika, není se moc co divit.

Výsledky

V kategorii Organizace výsledky nepřekvapily (tedy alespoň mne; jeden z prvních hlasujících navrhoval vyškrtnout Katolickou církev, která je inspirací pro všechny ostatní v soutěži zúčastněné, takže by měla automaticky vyhrát), drtivě zvítězilo Hnutí Pro život ČR (19 hlasů z 28 udělených), které zde rozhodně není třeba představovat.

Myslím, že toto nijak zvláštní interpretaci nepotřebuje, i když se nabízí otázka, proč nefungoval výše v závorce zmíněná úvaha. Nemohlo by to být tím, že dle mínění hlasujících dnes nedělá Katolická církev (minimálně u nás) v této věci dost?

Možná by byla soutěž zajímavější, kdyby soutěžilo zvlášť HPŽ ČR a poradna Aqua vitae, byl by to jistě zajímavý souboj, leč o to zajímavější bude příští ročník, neboť v kategorii Organizace vítěz další dva ročníky absentuje, než se může vydat pro další vavříny, což přesune pozornost i na další zajímavé organizace a hnutí.

Kategorie Osobnosti pro mne skončila poměrně překvapením, čekal jsem totiž poměrně hladké vítězství Zdeňky Rybové či manželů Ucháčových, hlasující ale zvolili jinak a mně to rozhodně nevadí, protože i dvě osoby, které se pro mne neočekávaně vyšvihly do čela, si ocenění nepochybně zaslouží.

Nejvíce hlasů (15) získal český velvyslanec v Bělorusku, JUDr. Jiří Karas, u něhož můžeme mluvit o ocenění za celoživotní dílo. Dlouholetý lidovecký poslanec (1990-2006) je jedním z mála politiků, kterým lze bez váhání dát nálepku „pro-life politik“, či (v tomto případě velmi případně) „rytíř života“, aniž by se člověk musel bát, že ji už zítra nějak zesměšní a znectí. Po celou svoji poslaneckou kariéru byl politikem, na kterého bylo možné se spolehnout nejen v tom, že nepodpoří všeliká neřádstva ohrožující život a jeho důstojnost, ale i v tom, že bude aktivně vystupovat ve prospěch těch věcí dobrých.

Nebál se předložit Parlamentu návrh na zákaz interrupcí, s čímž sice neuspěl, ale alespoň vyvolal diskusi a připomněl této zemi, že nějaké pro-life hnutí a problém s potraty vůbec existují. Málo co mne ohledně politiky mrzelo tolik, jako když mu v posledních volbách mandát o pár hlasů utekl. Dnes totiž poslance jeho formátu v Parlamentu nevidím a to je velká, velká škoda. Nu, snad jsem poměrně jasně vysvětlil, zač pan Karas své hlasy dostal.

Jen o hlas méně získal pravoslavný kněz Libor Halík, který se proslavil svými vytrvalými protipotratovými protesty, modlitbami a zpěvy žalmů před porodnicí na Obilním trhu. Hlasující oceňovali jeho odvahu a nezlomnou vytrvalost, neustupující ani před drsnými konfrontacemi, k nimž může před klinikou dojít.

Třetí místo obsadili s 11 hlasy manželé Ucháčovi, kteří stojí v čele Hnutí Pro život ČR. Představovat myslím netřeba.

Jak interpretovat tyto výsledky? Řekl bych, že je to poměrně jasné. Psali to ostatně poměrně často i hlasující, že obzvlášť oceňují odvahu a ochotu jednat a jít s kůží na trh i navzdory osobním potížím. Ať už mají podobu konfrontace s rozzuřenými kolemjdoucími u otce Halíka, či boje ve Sněmovně a ztráty šance získat hlasy mainstreamových voličů. Uvidíme, jak dopadne příští ročník.

Ignác Pospíšil