S příchodem víry do života člověka se svět stává dvojí. Už  nejsme uvězněni v evidentní realitě našich všedních dnů. Odehrávají se zcela jiné skutečnosti, než jen ty přístupné zraku a vnímání smysly lidí. V tomto dvojím světě hraje významnou roli kontakt a sdílení. Najednou nezodpovídáme pouze za to, co jsme učinili dobrého či špatného z hlediska soudů světa, ale také za to, co je ve skrytosti našich srdcí. Někdy může být toto hodnocení dokonce v rozporu – za poctivost vůči sféře niterné můžeme být postihováni od sféry vnější. Každý rozhoduje sám, co je důležitější. Básně napsal Klement Bochořák.

Hlas

Podle svého úzkostného dechu

soudí do budoucna duše má

o závratném přítomnosti spěchu

z nespravedlnosti tmy do neznáma

že se připozdívá v světa stanu,

vojsko davů bez pastýře úpí,

z nitra žalmů v nadpozemskou stranu

letí našich vyčkávání supi.

Víra

S kříže života jen malou třísku štěstí.

a uvidíš, jak promění se obzor můj.

Vše zapomenuté a lidmi nevšímané

ohněm své jsoucnosti

se pro mě rozhoří

jak hvězdy boží.

Vstříc půjdu čistým  jitrům milosti,

vírou, že čelu muže vzrůsti dáš

jak klenbě chrámu odolné a krásné.

Nechť v skrytu jenom sobě zapláče

a jemné síly sémě

větrem duše své ať zemi rozdává.

*

Zdroj: BOCHOŘÁK, Klement. Jasy. Václav Petr: Praha, 1940.