Co by mělo být důležité pro katolického voliče
Již za měsíc a týden proběhnou v České republice parlamentní volby, které rozhodnou o směřování země na další čtyři roky. To je velice důležitá věc, která by nás neměla nechat klidnými. Většina z nás má volební právo a je naší povinností s ním naložit moudře, ku prospěchu všech. Duše a hvězdy vám v příštích dnech plánují poskytnout sérii článků, v nichž se jednak rozliční autoři budou zamýšlet nad tím, jaké povinnosti a úkoly klade na voliče katolická víra, jednak vám bude poskytnut přehled kandidujících stran a toho, co nabízejí. Dnes se nad povinnostmi, které klade na voliče katolická víra, zamyslí šéfredaktor.
Teoreticky to je jednoduché. Katolík by měl vzít svůj hlas a využít ho ku prospěchu všech tím, že dá hlas straně, která respektuje katolické vidění světa, jejíž program je v souladu s katolickou morálkou a povede zemi k prosperitě. Bohužel to má takový malý háček: žádná taková strana v České republice není. Dobře tedy, pak najít stranu, která se té ideální výše zmíněné straně co nejvíc podobá. Jenže opět problém. Jak poznat, které odchylky jsou důležité, jak si určit tu prosperitu a jak vlastně poznám, že se programovému prohlášení strany dá alespoň částečně věřit? To je to, oč tu běží. Já bych zde stručně poukázal na oblasti, které by měl katolík považovat za důležité, když vybírá, koho bude volit.
1. Ekonomické a hospodářské otázky
Tohle se zpravidla v kampani nejvíce vyzdvihuje, jako základ programu, jako to nejdůležitější. Podle mne to není pravda, tyto otázky nejsou zas až tak důležité. Pomineme-li tu stránku, že jakýkoliv volič by měl mít za samozřejmé, že nedá hlas straně šílenců, jejíž program evidentně postrádá smysl pro realitu a přivedl by zemi ke kolapsu, zůstává zde víceméně pouze otázka morální akceptovatelnosti tohoto programu.
Nepochybně lze říci, že je amorální a s katolicismem neslučitelný takový program, který je „asociální“, tj. příliš necitlivý k potřebám lidí, příliš upřednostňující nějaký pochybný model prosperity na úkor zajištění základních životních potřeb byť i jen části obyvatelstva. S tímto problémem se dnes setkáváme jen zřídka.
Druhým modelem, neslučitelným s katolicismem a morálkou obecně, je přehnané přerozdělování a přehnaná podpora povalečů na úkor těch, co pracují. To je nejen celkově demotivující, ale především se v podstatě nejedná o nic jiného, než o státem posvěcenou krádež. Tady je kandidátů na vyloučení na základě tohoto kritéria zpravidla celá kopa.
Třetím zdrojem problémů jsou společenské přesahy této sféry, kdy některá konkrétní schémata (výběru daní, přidělování sociální podpory a podobně) zásadním způsobem negativně ovlivňují jiné otázky. To je třeba mít na paměti.
2. Lidský život
Zde je to naprosto zásadní a nejdůležitější těžiště programu z pohledu katolíka. Jsem pevně a upřímně přesvědčen, že otázky ochrany života by měly mít pro katolického voliče absolutní prioritu a že je povinen vyloučit ze své volby všechny strany, které oficiálně podporují tzv. právo na potrat, euthanasii a podobná zvěrsva. Ideální by samozřejmě zvolit stranu, která oficiálně deklaruje snahu o přísný legislativní zákaz. Pokud ale přijatelná strana tohoto typu neexistuje, patrně mu nezbyde, než volit stranu, která v tomto dává svým lidem „volnou ruku“, a vybírat pomocí preferenčních hlasů ty správné jedince. Stran, které by měly okamžitě vypadnout z hledáčku katolíka při zvážení hlediska ochrany života, je celá řada.
3. Vzdělávání, výchova a ideologie
Ocitáme se čím dál více v nebezpečném světě, v němž je institucionalizované vzdělávání zcela vědomě a cíleně používáno jako zbraň proti křesťanství a jeho hodnotám. Katolický volič by se měl zajímat o to, jaké vzdělávání a jakou výchovu k hodnotám prosazují strany, mezi nimiž by si chtěl vybírat: zda neprosazují zvrácené a antikřesťanské ideje a pakliže ano, jak moc agresívně je prosazují ve státních školách či dokonce mimo ně. Plusem by měla být podpora domácího vyučování a autonomního postavení církevních škol, podpora rodiny a mateřství, podpora matek zůstávajících s dětmi déle, podpora svépomocných školek. Mínusem snaha o vnucování gender a LGBT ideologie, sekularismu, liberalismu a volnomyšlenkářsky koncipované sexuální výchovy a její vnucování církevním školám, podpora co nejrychlejšího odkládání dětí, potlačování práva rodičů vychovávat a učit své děti a podpora „alternativních modelů soužití“.
4. Náboženská svoboda
Asi není nutné vysvětlovat, že by bylo absurdní, aby katolík volil či podporoval zjevně antikatolické a antikřesťanské strany, které omezují jeho náboženskou svobodu a poškozují jeho církev, ať už okrádáním Církve, neospravedlnitelným omezováním její činnosti, potíráním výhrady svědomí, nebo případně ještě nějakou brutálnější formou.
Ještě k důvěryhodnosti
Na úrovni jednotlivců by se měl katolický volič zamyslet, koho volí, i z hlediska osobnostního. Důvěryhodnost a čest jsou devizy mezi politiky vzácné. S tím se asi musíme smířit. Ale manifestovaná nečestnost a nedůvěryhodnost, která se u nás šíří, to už je opravdu moc, nemyslíte? Zde bychom v první řadě měli oprášit své křesťanské hodnoty a nemilosrdně kroužkovat a kroužkovat a kroužkovat.
Vracím se ke svému staršímu článku Katoličtí voliči a Topolánkův rozvod. O článku se diskutovalo na Duších a hvězdách i na iDnes.cz. V článku a v diskusích pod nimi jsem načrtl teze, na kterých trvám, které jsem si obhájil a které podle mne budou slušet každému katolickému voliči:
1) Je mým právem požadovat po kandidátech, které volím, aby dodržovali určité morální zásady a to i ve svém soukromém životě. Je zcela legitimní a naprosto správné odmítat politika, který je záletník, bigamista nebo praktikující homosexuál jen z těchto „osobních důvodů“. Mám právo, a řekl bych, že i povinnost, chtít a volit si slušného a reprezentativního zástupce.
2) Speciálně k rodiným aférám Topolánkova typu: Politik je naprosto cizí člověk, který se uchází o moji důvěru. V branži, která je porušováním slibů pověstná. Jestliže mu ale nemůže věřit ani vlastní manželka, nejbližší bytost, jíž se zavázal sliby daleko posvátnějšími, pevnějšími a vážnějšími, jak velkým pablbem bych musel být, abych mu byť i jen na okamžik věřil? Nevolit „chlapáky“ Topolánkova typu je povinnost, kterou diktuje nejen katolická víra, ale i pouhopouhý zdravý rozum, vírou nedotčený.
Dovolím si citaci z nejnovějšího letáčku FSSPX (P. Stritzko) a katolických principech účasti ve volbách:
Připomínka katolických principů:
1.Pokud kandiduje ve volbách strana, který¨á zastává v politice katolické principy, je ve svědomí každý katolík vázán účastí ve volbách a volbou této strany
2. Pokud taková strana nekandiduje, tak volíme menší zlo – tedy stranu, která hájí alespoň elementární mravní principy přirozené morálky, umožňuje svobodné působení Církve a garantuje stabilitu a rozvoj státu. a i pokud neexistuje strana, která v plnosti zastává všechny tyto zásady, snažíme se volit stranu, která alespoň co nejvíce ty nejpodstatnější zásady hájí. Je to otázka zvážení a nelze vždy jednoznačně říci, která strana tyto požadavky nejlépe splňuje. Volba menšího zla je možná i v případě, pokud případná katolická strana nemá žádnou naději na úspěch. Ani o volbě menšího zla nelze říci, že by člověk touto volbou ve svědomí vázán nebyl.
3.Strany postavené přímo na proticírkevních ideologiích (marxismus, nacismus etc.) je zakázáno katolíkovi volit pod těžkým hříchem, byť by pro něj bylo vítězství takové strany nějakým způsobem výhodné (zvýšení důchodu, sociální dávky etc.).
Zdá se, že říká totéž, co já… 🙂
http://www.stjoseph.cz/g013.html
Jo, na to jsem taky vzpomněl.
Volba jakéhokoliv zla je zcela mimo katolickou nauku. Volí se vždy větší dobro, ne menší zlo.
V tomhle pater Stritzko tedy nezabodoval.
Bratři a sestry, čas plyne jak voda, a tak se pomalu blíží událost, která napoví o tom, jakým směrem se naše krásná vlast bude v nadcházejícím období ubírat. V měsíci květnu – 28. a 29. května 2010 (pátek a sobota) – se budou konat volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Ještě před minulými parlamentními volbami, které se konaly v roce 2006, jsem byl plný naděje a optimismu, že výsledky voleb mohou něco podstatného ovlivnit a rozhodnout. Po čtyřech letech však naděje a optimismus vzaly za své. Uplynulé čtyři roky nás čím dál tím více přesvědčují o tom, že nelze důvěřovat žádné stávající parlamentní straně. Všechny strany, zastoupené v parlamentu, se v předvolební kampani předháněly v lákavých volebních programech, slibech, heslech a co možná nejpestřejších (a pochopitelně náležitě drahých) billboardech. Když však po volbách mělo dojít na konkrétní splnění programů, slibů a hesel, zůstaly voličům jen oči pro pláč. Jak se lidově říká, „skutek utek“. Politickou scénu neuvěřitelným způsobem ovládla arogance povýšená na mravní princip, korupce, rozkrádání ve velkém, vulgarita, hnus, špína a pošlapání těch nejzákladnějších mravních norem. Vše jakoby bylo převráceno naruby. Řečeno jasně, srozumitelně a bez vytáček – NENÍ KOHO VOLIT!
Proto vyvstává otázka, zda má vůbec smysl jít k volbám. A pokud ano, je naprosto nesnadné říci, komu vlastně dát ve volbách hlas. Jedno řešení by tu snad přece jen bylo. Existuje celá řada mimoparlamentních politických stran, které mají rozumný volební program. Tam bych viděl určitou možnost volby. Pokud jde o mne osobně, jsem sympatizantem (samozřejmě jako kněz nemohu být řádným členem) Koruny České – monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska. Jedná se o stranu občanskou, interkonfesijní, otevřenou všem spoluobčanům obdobného smýšlení. Tato strana vyznává tradiční hodnoty vzešlé z našich křesťanských kořenů a staví se jak proti socialismu, tak proti jeho souputníku – liberalismu. Jak vyplývá z názvu této strany, Koruna Česká požaduje obnovení českého státu jako Koruny české, svazku historických zemí Království českého, Markrabství moravského a Vévodství slezského s králem, korunovaným korunou svatováclavskou podle starobylých korunovačních zvyklostí. Více informací naleznete na webových stránkách Koruny České: http://www.korunaceska.cz .
Možná si řeknete, zda má smysl takové straně dát svůj hlas. Jedná se samozřejmě o mimoparlamentní stranu, a tak si jistě případný volič položí otázku, zda jeho hlas jaksi automaticky nepřijde vniveč. Co k tomu říci? Je mi líto každého, kdo takto smýšlí, neboť lze důvodně předpokládat, že jsou buď oběťmi masivně a cíleně šířených dezinformací stávajících velkých parlamentních stran, nebo se řádně neseznámili s volebními zákony, či jim vůbec nedochází, že takovýmto přístupem k věci je každá změna v našem státě předem odsouzena k neúspěchu.
Právě proto, milí bratři a sestry, je zcela jasně a radikálně zapotřebí opustit zaběhnuté schéma volby mezi dvěma (resp. třemi) „velkými“ politickými stranami. Bohužel právě toto schéma nám vytrvale a důsledně podsouvají naše masmédia – doslova nám tento model volby vnucují „pod kůži“, jako kdyby neexistovaly žádné jiné politické strany! A tak jsou nám cílevědomě podsouvány otázky: Máme volit ODS nebo ČSSD? Nebo snad lidovce? To jsou ty dvě (resp. tři) „velké“ strany. O zbývajících dvou parlamentních stranách – komunistech, jejichž volba pro věřícího člověka nepřichází v úvahu, a o zelených, kteří se rozpadli na různé frakce – raději ani nemluvě. A to jsou ty zbývající politické strany zastoupené v parlamentu… Takže raději, milý voliči, zkusíš volit nové uskupení na naší politické scéně – zbrusu „novou“ stranu TOP 09, složenou ze zbrusu „starých“ politiků, kteří přeběhli z jiných politických stran? — Ne ne, milí bratři a sestry! Tudy opravdu cesta nevede, alespoň pro mne zcela jistě NE.
A tak namísto nějakého „zaručeného receptu“, koho volit, vám chci nabídnout modlitbu za ty, kteří nám vládnou. K letošním volbám nechystají čeští a moravští biskupové žádný pastýřský list, jak tomu bylo před čtyřmi roky. Místo toho vyzývají věřící právě k této modlitbě:
Všemohoucí věčný Bože,
na přímluvu svatého Václava,
dědice české země,
přijmi naše prosby za ty,
kteří nám vládnou: dej jim
ducha moudrosti a prozíravosti;
ať respektují Tvůj spravedlivý řád,
hájí lidskou důstojnost
a život každého člověka
od početí až do přirozené smrti;
ať podporují zdravou rodinu
založenou na celoživotním
věrném svazku muže a ženy;
ať poctivě spravují svěřený majetek
a svým jednáním dávají
dobrý příklad celé společnosti;
ať jsou zodpovědní vůči dalším generacím,
probouzejí touhu po dětech
a jejich dobré výchově.
Nás pak naplňuj Svatým Duchem
a veď ke svědomitosti,
abychom svým životem přispívali
ke šťastné budoucnosti národa
a zodpovědně rozhodovali.
O to prosíme skrze Krista,
našeho Pána.
A m e n .
Váš služebník a duchovní otec P. Jan Špaček
Vážený a milý Otče,
velice vám děkuji za váš krásný, výstižný a srozumitelný příspěvek k volbám. Jsem úplně stejného názoru jako Vy. Byl jsem rozhodnutý nejít k volbám a podobně jako Vy jsem nevěděl koho bych měl volit. Váš příspěvek mi otevřel oči. O Koruně České jsem moc neslyšel, ale na základě Vámi uvedeného odkazu jsem si prohlédl jejich stránky, a určitě budu tuto stranu volit. Jsem také pro to abychom měli opět svého krále a aby bylo obnoveno Království české. Ještě jednou díky za váš příspěvek a budu se modlit tu modlitbu, kterou uvádíte. Snad Pán Bůh osvítí svým Svatým duchem ty, kteří nám vládnou.
Krále?
A koho? Zednáře Ottu? Pumprdlíka jako Balduina, nebo velkovévodu Henriho?
I já jsem pro království, ale reálně nám ho Koruna Česká nezajistí.
Autor správně píše, že katolík je „povinen vyloučit ze své volby všechny strany, které oficiálně podporují tzv. právo na potrat, euthanasii a podobná zvěrsva“.
Myslím, že stejně silná slova je třeba volit i u stran vykazujících snahu „o vnucování gender a LGBT ideologie, sekularismu, liberalismu a volnomyšlenkářsky koncipované sexuální výchovy a její vnucování církevním školám, podpora co nejrychlejšího odkládání dětí, potlačování práva rodičů vychovávat a učit své děti a podpora alternativních modelů soužití.“ Mám za to, že psát o tom jen jako o „mínusu“ je příliš slabé vyjádření. Jde tu o zločin, na který lze aplikovat Ježíšova slova z Mat 18,6: Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny. Tedy bychom měli upřednostňovat stranu, která by byla připravena tyto věci přísně trestat.
„je povinen vyloučit ze své volby všechny strany, které oficiálně podporují tzv. právo na potrat, euthanasii a podobná zvěrsva. Ideální by samozřejmě zvolit stranu, která oficiálně deklaruje snahu o přísný legislativní zákaz.“
A já tvrdím, že toto by rozhodně ideální nebylo! Autor článku se na věc dívá pouze z pohledu katolíka a nechápe, že ostatní lidé (většina lidí) tento pohled nemá a nikdy ho nepřijme. Zákazem něčeho pouze dáváte prostor pro rozvoj nelegálních praktik, černé ekonomiky…
Myslíte si, že když něco zákonem zakážete, všichni lidé to přijmou za své? Nikoli! Budou vyhledávat cesty a kličky, jak toto obejít, budou vznikat skupiny lidí, kteří ve snaze zbohatnout budou tomuto napomáhat. Však se podívejte na prostituci, drogy a hazard! Tím, že stát něco zakáže, přestane mít nad situací kontrolu a dává prostor rozvoji černého trhu a mafiím. V důsledku to pak přináší mnohem více neštěstí a problémů, než v případě jisté „legality“.
Názor „něco zakažme a bude od toho pokoj“ mi připadá velmi primitivní a bez domyšlených skutečných dopadů na danou situaci.
Vaše argumentace je nesmyslná. Nemluvíme zde o hazardu či prodeji alkoholu, ale o vraždách. Ty je třeba zakázat a všemožně potírat. Přestože ne všichni to vezmou za své. Zákaz potratů, protože hned několika cestami vede k poklesu jejich počtu a protože si to žádá spravedlnost, neboť potrat není nic jiného, než mimořádně odporná a sprostá vražda. Na tohle téma jsem ostatně psal už jinde:
http://aktualityhvezd.wordpress.com/2010/03/27/proc-potraty-musi-byt-zakazany/
„Argumenty“ stugenta se da zpochybnit existence jakehokoliv zakona.
Existuje objektivni pravda, ktera je zcela nezavisla na vuli kohokoliv, tim mene vetsiny.
Je to jen vykrik cloveka, jemuz dela problem logicky uvazovat.
Takže podle Vás všechno nelegální povolit, aby se to nedělalo načerno? Ale jděte. Přece tím, že něco povolím, se daná věc nestane správnou. Hazard je špatný, ať je legální, či nelegální, zdaněný, či nezdaněný. Je špatný sám o sobě, protože vizte principy a výsledky hazardu.
Stejně tak potraty, eutanazie a sodomské sňatky jsou špatné, ať už o nich stát rozhodne jakkoliv. Pokud je povoleno zákonem nějakého státu zabít zárodek dítěte do třetího měsíce těhotenství, neznamená, že to je správné. Existují pro to objektivní důvody, které se získávají z poznatků smyslů a rozumu, tedy pozorováním a úsudky, ze kterých se tvoří závěry. Tak například víme, že plod od početí obsahuje již kompletní genetický kód, a že vývoj tohoto zárodku se uskutečňuje podle sebe, aniž by přijímal další informace zevnějšku. K vývinu, rep. růstu, je sice zapotřebí vhodné prostředí (děloha) a prostředky (výživa), ale ty musí mít dospělý člověk také (určitý tlak, vzduch, teplo, světlo, vodu, potravu, pomoc od lidí, stát, atd.) Klíčové je, že se jedná, od početí až do své smrti, o jeden určitý subjekt, a ten musí být respektován jako plnohodnotný lidský jedinec po celou dobu své existence. Toto je závěr vědeckého poznání, nikoliv výmysly, nebo neurčité spekulace, ale jisté poznání, které musí být uznáno za pravdivé, podobně jako tvrzení, že 2+2 se v desítkové soustavě rovná čtyřem, nebo že zelené rostliny provádějí za slunečního záření fotosyntézu.
Dalším zdrojem poznání je svatá víra zjevená Bohem skrze Církev, a ta přitakává a utvrzuje v tom, co bylo pozorováním a úsudky získáno výše.
Takovým závěrům musí být podřízen každý zákon, pokud má být spravedlivý. V tak vážné věci jako je lidský život nelze dělat žádné kompromisy.
Otázka praxe je také důležitá, ale nemá na řešení výše uvedeného vliv. První krok je nazývat věci pravými jmény, až potom se s tím dá něco dělat.
[…] Co by mělo být důležité pro katolického voliče […]
[…] taky není dobrá vizitka. Navíc, strana za senátory dostává příspěvek. Můj článek „Co by mělo být důležité pro katolického voliče“ je aktuální i pro tyto […]
[…] z deklarativně křesťanské strany docela drzost (k tématu rozvedených politiků viz závěr tohoto článku). Číslo 4 je Eduard Hulicius, o němž téměř nic nevím. Jelikož je to poradce Zuzany […]
[…] Co by mělo být důležité pro katolického voliče […]