Před 60 lety, v noci z 13. na 14. dubna 1950, přepadli příslušníci StB, SNB a Lidových milicí kláštery a zařízení 7 nejpočetnějších řeholí v Československu. Touto tzv. Bartolomějskou či Barbarskou nocí začala „Akce K“ – likvidace klášterů a mužských řeholí.

Během celé Akce K, která zahrnovala ještě jednu velkou přepadovou akci v noci z 27. na 28. dubna, bylo v Československu zlikvidováno 219 řeholních domů a internováno 2376 řeholníků, fakticky byl zabaven movitý i nemovitý majetek řeholí (u nemovitého majetku k tomu formálně došlo až později). Byl to začátek kruté prezekuce.

Důsledkem celé akce byly mimo jiné obrovské škody na kulturním dědictví národa – mnohé klášterní stavby, které představovaly unikátní architektonické památky, byly ponechány chátrat či dokonce cíleně ničeny, byla zničena řada vzácných tisků a rozkraden cenný movitý majetek, jako starobylý nábytek, a podobně.

Pro církev ale bylo směrodatné především to, že byla nadále umlčena a internována její intelektuální elita, které bylo na dlouhou dobu znemožněno dále se normálně rozvíjet a pracovat. Ze škod, které jí tím byly způsobeny, se nevzpamatovala dodnes. Bylo by zbytečné, abych se zde dále rozepisoval o podrobnostech, které si můžete přečíst kdekoliv na internetu či v knihách, nebo vyslechnout v kulatých stolech na TV Noe.

Omezím se jen na jediné: chci zde vyjádřit poctu mučedníkům – péči komunistických bachařů v příštích letech nepřežili např. salesián Vojtěch Basovník (1912-1955),  jezuita Antonín Zgarbík (1913-1965) či redemptorista bl. Metoděj Dominik Trčka (1886-1959) – i ostatním týraným, kteří statečně snášeli internaci, věznění a ústrky.  Zaslouží si naši úctu a vzpomínky.

Ignác Pospíšil