Roku 2007 vydalo Karmelitánské nakladatelství opět výběr z anglické duchovní poesie Démant a slza.[1] Autorem překladů je Mons. Josef Hrdlička, světící biskup olomoucký a titulární biskup thunudrumský. Jedná se o vynikající přetlumočení anglické duchovní lyriky několika staletí; vedle antologie překladů Ivana Slavíka Lampa útěchy považuji tuto knížečku za nejpozoruhodnější překladatelský počin posledních let. Hrdlička dokázal z anglické duchovní poesie vybrat vskutku skvosty; rozhodujícím kritériem výběru mu není konfesijní přináležitost ke katolictví (ta byla v určitém období anglických dějin prakticky vyloučena), ale kvalita textu. Ze starších básníků vynikají především převody geniálních sonetů anglikánského duchovního Johna Donna:

To na mne plijte, židé, s krutostí,
mou zbičujte a ukřižujte bídu,
to já zhřešil, já nemám dojít klidu,
ne On, jenž zmírá prost všech neřestí…

Z básníků 19. věku vybírá už překladatel většinou texty katolických konvertitů; vedle kardinála Newmana bych upozornil především na skladbu Nebeský ohař F. Thomsona. Hrdlička je skutečně velkým básníkem; svědčí o tom, že se dokázal stejně dobře vypořádat jak s experimentální náročnou poesií katolického kněze G. M. Hopkinse, tak i s rozvernými, nonsensem inspirovanými, zpěvnými slokami Chestertonovými:[2]

Strýček Noe farmu měl a na ní pštrosy pěstoval,
vejce snídal z kbelíku a lopatou je porcoval,
k obědu měl sloní vývar, pak velrybu spořádal,
to vše zapil skvělým vínem, které do archy si vzal.
A náš Noe říkal ženě, dřív než začal obědvat:
„Proti vodě nemám nic, jen ve víně ji nemám rád.“

Vtom nastala průtrž mračen a pro zemi děsný šok,
hvězdy jako mydlinky chce spláchnout vzteklý veletok,
sedm nebes hostí zem a čepuje jí z pekla mok,
Noe praví: „Poprchává, na to si dám vína lok!
Matterhorn je pod hladinou, to je konec světa snad,
proti vodě nemám nic, jen ve víně ji nemám rád.“
Noe se však opil a my také, teď nás přešel smích,
strašidelný Abstinent přišel jak metla na náš hřích,
není vína u básníků, v projevech či kázáních,
voda stoupá výš a výš, Bůh novou potopou nás stih.
Sahá k stolům biskupů a filosofů ředí řád,
mně však voda nevadí, jen ve víně ji nemám rád.

Vůbec poprvé překladatel nabízí českým čtenářům pozoruhodnou dramatickou skladbu předního angloamerického modernisty T. S. Eliota Skála, kterou autor doslovu – znalec české katolické literatury a její neúnavný editor Mojmír Trávníček – přirovnává k naléhavému Znamení moci Jana Zahradníčka. Českému, angličtiny neznalému, čtenáři jsou tak zpřístupněny kupříkladu takovéto sloky:

Slovo PÁNA ozvalo se ve mně:
Ó ubohá města úspěšných podnikatelů,
ó zkažené pokolení osvícenců,
ztracené v bludišti vlastního důmyslu,
prodané za výnosy z vlastních vynálezů:
Dal jsem vám ruce, a vy je nespínáte,
dal jsem vám řeč pro nekonečné žvanění,
dal jsem vám svůj zákon, a vy zřizujete komise,
dal jsem vám rty pro výlevy družných citů,
dal jsem vám srdce pro oboustrannou nedůvěru.
Dal jsem vám právo volby, a vy jen těkáte
mezi nicotným hloubáním a nerozvážným činem.
Mnozí se živí psaním a vydáváním knih,
mnozí touží číst svá jména v novinách,
mnozí nečtou, než jen výsledky dostihů.
Mnoho čtete, ne však Slovo Boží.
Mnoho stavíte, ale ne Dům Boží.
Postavíte mi dům s fasádou, s prohýbanou
krytinou, aby se v něm nakupil neřád
nedělních novin?

Ve vzpomínkové předmluvě píše P. František Lízna SJ: „Přestože poezii čte jen malý okruh lidí, kdyby pomohla jen několika z nich na cestě k Bohu, nebyla vydána nadarmo.“ Věřím, že nadarmo kniha Démant a slza vydána nebyla.

Všem, kdo se na ní podíleli, Pán Bůh zaplať!

[1] První vydání vyšlo tamtéž r. 1999.
[2] Josef Hrdlička vydal výbor z poesie obou básníků i v samostatných publikacích: G. K. Chesterton: Souzvuk barev, Olomouc 2004. G. M. Hopkins: Svíce uvnitř, Velehrad 2002.