Krása jakým přívlastkem bytce?

Každý bytec, kterýmžto slovem se označuje obecně to, co jest, těší se z bytností, t. j. z toho, skrze co jest bytec bytcem, právě takovým, jakým jest. Z bytnosti bytce vy­plývají přívlastky, jež nejsou od bytce různy, ale jsou ur­čitějšími projevy jeho, a jež se zovou přesažnými, odná­šejíce se ku všem rodům bytců, všecky rody přesahujíce, samy však rodem nejsouce. Přívlastky jsou čtyřy. První přísluší bytci, o sobě uváženému: jednota, nerozdělenost; ostatní tři odnášejí se ku mohutnostem nadsmyslným, a sice ku mohutnosti poznávací: pravda, ke snaživé : dobrota, ku poznávací a snaživé pospolu: krása.

Krása jest nevyhnutelný doplněk přívlastků bytce. Neboť 1. pravda a dobrota bytce vyžadují, aby něčím byly spo­jeny, jelikož se odnášejí ona ku mohutnosti poznávací, tato ku mohutnosti snaživé téže bytosti. Pravdivo jest, čehož poznání ukájí mohutnost poznávací; dobré jest, čehož do­sažení ukájí mohutnost snaživou. Pojítkem jest krásno, to, čehož poznání ukájí mohutnost snaživou. 2. První přívlastek bytce, jednota, musí býti spojen s druhým a třetím přívlast­kem téhož bytce, pravdou a dobrotou. Pojítkem jest krásno, t. j. jedno poznané a zálibu plodící.

Je tedy krása, čtvrtý přívlastek, jednota bytce poznaná a zálibu plodící.

Z tohoto prvního výměru krásy vyvinou se další výměry věcné.

Objektivna  stránka krásy. V čem záleží krása základně ?

Základ krásy, jenž jest v bytci samém, je tento :

1.  Bytec jest specificky a individuálně dokonalý, t. j. má svou bytnost příslušnou,

2.  Bytec jest ve své bytnosti jednotný, buď jednoduchý anebo tak složený, že jeho části jsou mezi sebou souladny a  tvoří jednotný celek.

3.  Bytec jest pravdivý, t. j. schopný, aby v bytosti, rozumem obdařené, přispěl ku vzniku myšlenky o své byt­nosti  a   jednotě.

4.  Bytec jest sám v sobě vniterně dobrý, t. j. schopný, aby v bytosti, nadsmyslnou snaživostí obdařené, onu my­šlenku vytvořivší, přispěl ku vzniku nezištné a nesobecké záliby na poznané bytnosti a jednotě samé.

K nevyhnutelné objektivnosti přistupuje nevyhnutelná subjektivnost.

Subjektivná  stránka  krásy.  V čem záleží krása formálně ?

Krása, v bytci základně obsažená, dokonává se for­málně v bytosti, rozumem a vůlí obdařené, nikoli ve zví­řeti, jež toliko smyslně poznává, toliko smyslně se snaží, jež poznává toliko zjevy, ne bytnost samu, jež směřuje k tomu, co jest jemu prospěšno k zachování sebe, ne k do­brotě samé o sobě.

Rozumem se chápe bytnost bytce sama, bytnost vni­terná; toto poznání samo působí ve vůlí čisté nesobecké zalíbení. V tomto zalíbení záleží požívání krásy, v bytci objektivně, základně obsažené. Poznání jest příčinou, za­líbení účinkem; vniterná bytnost jednotná, k vůli se odná­šející, tedy vniterná dobrota určuje cenu čili hodnotu po­žívání krásy.

Krása tedy každému bytci příslušná, krása všeobecná, jest vniterná dobrota, skrze kterou bytec probuzuje ve vůli rozumné bytosti, jí rozumem poznavší, čisté zalíbení.

Tento výměr budiž ve svých jednotlivých částech blíže vysvětlen a dokázán.