10. února tomu bude 65 let, co v koncentračním táboře v Dachau zemřel mučedník a génius boje proti holokaustu, Giovanni Palatucci (1909-1945). Že jste o něm nic neslyšeli? Ano, je to tak, zatímco o sporném hrdinovi Oskaru Schindlerovi (1908-1974) máme velkofilm, Palatucci, který zachránil pětkrát více Židů a svoji lidskost a odvahu zaplatil životem, zůstává téměř neznámý. Nu, alespoň dnes si o něm něco povězme.

Giovanni Palatucci (1909-1945)

Giovanni Palatucci se narodil 31. května 1909 v Montelle, v rodině, která byla tradičně pevnou oporou katolické církve. Byl hluboce zbožný a velmi nadaný, vystudoval práva na Turínské univerzitě a po čtyřech letech právnické praxe se stal policejním úředníkem. Po krátkém působení v Janově byl přidělen do města Fiume (dnes Rijeka v Chorvatsku). Zde se záhy stal šéfem cizineckého oddělení a později dokonce šéfem policie.

V roce 1938 vyhlásila Itálie pod tlakem Německa a navzdory ostrému nesouhlasu Svatého stolce rasové zákony. Postavení Židů se začalo zhoršovat, navíc po propuknutí války se začali shromažďovat židovští uprchlíci v utečeneckých táborech rozesetých okolo Fiume. Itálie sice na jedné straně odolávala tlaku Německa na to, aby mu předala své židovské obyvatele, nicméně zpravidla souhlasila s tím, že utečenci ze zemí kontrolovaných Němci mají být Třetí říši vydáváni. Palatucci byl z titulu svých funkcí zodpovědný mimo jiné i za dohled nad utečeneckými tábory, registrací uprchlíků a registrací židovského obyvatelstva v oblasti .

Říci, že se Palatuccimu do registrace Židů nechtělo, by bylo až příliš eufemické. Nenáviděl rasové zákony a hnusilo se mu pomyšlení, že by měl pomáhat zvěrstvům na Židech páchaných. Měl o své práci úplně jinou představu a jelikož byl člověkem odvážným a geniálním, dokázal ji uskutečnit. Spolu se svými dvěma strýci, Giuseppem Mariou, biskupem z Campagna, a Alfonsem, provinciálem františkánů v Apulii, vytvořil velkolepý rodinný podnik, který v průběhu druhé světové války zachránil tisíce Židů.

Palatucci využil své pozice a několika podobně naladěných podřízených, aby začal evidenci uprchlíků a židovských obyvatel „kreativně zpracovávat“. Pod jeho rukama se z občanů okupovaných zemí stávali občané zemích neutrálních, Židé se měnili v čistokrevné árijce. Zároveň začal shromažďovat dokumenty evidující židovskou část obyvatelstva v oblasti. Oficiálně aby byly připraveny, až bude potřeba, ve skutečnosti je ovšem okamžitě likvidoval. V některých případech dokonce zfalšoval celé transporty uprchlíků: nechal je oficiálně deportovat do Německa, ovšem ve skutečnosti jejich cesta končila ve střední Itálii, kde je v uprchlických táborech a úkrytech, dozorovaných strýci a spřátelenými úředníky, evidovali pod falešnými doklady. O celé akci Palatucciů vědělo jen málo lidí, nicméně jedním z nich byl nepochybně papež Pius XII., který ji pomáhal financovat.

Giuseppe Maria Palatucci (1892-1961)

Palatucci si později jako šéf policie také do své gesce vyhradil dohled nad akcemi proti Židům a později si zařídil, aby byl s předstihem informován o všech větších podnicích německého velení i fašistických bojůvek. Není třeba zdůrazňovat, že se poctivě staral o to, aby byl jejich výsledek co nejhubenější. Jeho vrcholným kouskem bylo, když nacistům přímo pod nosem vyfoukl loď s cca 800 židovskými uprchlíky, které pak namísto odeslání do Říše rovněž obratem bezpečně uklidil do střední Itálie.

Když v roce 1944, kdy už prakticky veškerou moc ve Fiume převzali němečtí okupanti, nabídl Palatuccimu jeho přítel, švýcarský konzul, vízum bez vyplněného jména a poradil mu, aby urychleně zmizel, protože jeho zatčení je otázkou dní (gestapo Palatucciho už nepokrytě sledovalo a dokonce prohledávalo jeho dům a kancelář), Palatucci odmítl s tím, že ještě může pár lidem pomoci. Vízum ale s díky přijal a předal je své židovské snoubence.

Giovanni Palatucci, který svou činností vyfoukl gestapu přes 5 tisíc Židů, byl zatčen v září 1944 a odsouzen k smrti. Rozsudek byl posléze na nátlak jeho přátel a známých z vysokých vrstev italské společnosti a církevních a diplomatických kruhů změněn na deportaci do koncentračního tábora v Dachau, kde jako vězeň č. 117 826 zemřel 10. února 1945, krátce před svobozením tábora. Téměř jistě měl v dokladech připsáno RU i ABC („návrat nežádoucí“ a „zastřelit při přiblížení fronty“), podle různých zdrojů zemřel buďto na podvýživu, nebo byl zastřelen dozorci. V roce 1990 byl Palatucci prohlášen spravedlivým mezi národy, v roce 2002 byl otevřen proces jeho svatořečení.

Když se dívám na Palatucciho, můj obdiv se upíná ke dvěma základním vlastnostem jeho skvělé osobnosti, jejichž kombinace byla přesně tím, co mu umožnilo za pomoci několika málo spřízněných duší dosáhnout onoho neuvěřitelného úspěchu. Tou první byla jeho genialita, schopnost produkování neuvěřitelných bleskových improvizací i hluboce promyšlených plánů, s nimiž dokázal až na samou hranu využít svých pravomocí a styků, jakož i předností a nedostatků italského úředního aparátu. Tou druhou vlastností byla jeho hluboká víra a s ní spojené výstupy: smysl pro spravedlnost, láska k bližnímu a absolutní nesobeckost a odvaha.

Palatucciho velikost stojí na tom, že on zcela dobrovolně vstoupil na „cestu smrti“, když veškeré své úsilí a veškerého svého génia podřídil pomoci druhým, to vše při jasném vědomí toho, že nakonec nejspíše sám smrti neunikne. Toto „smíření s osudem“, rozhodnutí neznepokojovat se svým neodvratitelným koncem, neplýtvat silami na zajištění vlastní bezpečnosti a prostě „dělat správnou věc“ a „zachránit co nejvíce lidí bez ohledu na následky“, mu umožnilo dělat věci, které by se nikdo, kdo by zohledňoval své vlastní bezpečí, neodvážil dělat, minimálně ne tak dlouho a v takovém rozsahu.

Ignác Pospíšil

Poznámka:

Fotografie Giovanni Palatucciho, šéfa policie ve Fiume, i jeho strýce Giuseppe Maria Palatucciho, biskupa z Campagna, byly převzaty z italské Wikipedie (zde a zde), která tvrdí, že dle italských zákonů u nich ochrana autorských práv již vypršela.