Dnes postupně sílí hlasy těch, kteří začínají vnímat katastrofální situaci evropské společnosti a upozorňují na populační depresi tradičních Evropanů a imigraci a vysokou porodnost muslimů. Až příliš často se ale ukazuje, že nepochopili podstatu problému, když se omezují na otázku muslimů a zastavení jejich imigrace.

Je třeba si uvědomit jednu zásadní věc: evropskou (resp. západní) civilizaci stvořilo křesťanství. Nejen tím, že poskytlo filosofické podklady a prostředí pro vznik moderní vědy, nejenom tím, že církev byla po staletí uchovávatelem a šiřitelem vědeckého a technologického pokroku: křesťanství poskytlo i systém hodnot, který hnal společnost vpřed. Systém práv a povinností člověka ke společnosti a společnosti k člověku, systém hodnot pro život a pro ocenění kultur. A tady se dostáváme k jádru pudla…

Křesťanství nestálo pouze u zrodu západní civilizace, jak neochotně přiznává ta vzdělanější a slušnější část současné společnosti (primitivní militantní ateisté se nestydí popřít ani to), ono stále je její nedílnou součástí, její duší a krví (což už přizná málokdo). Potenciální konec evropské civilizace lze hledat v osvícenství, ve francouzské revoluci a ve vzniku socialistického a komunistického hnutí, které vyhlásilo křesťanství válku. Minimálně posledních 50 let nelze chápat jinak než jako sílící snahu evropské společnosti zničit či alespoň vykastrovat křesťanství a učinit jeho vliv marginálním. To pošetilé dílo se veskrze daří a s každým jeho úspěchem je Evropa blíže ke své smrti, protože duchovně krvácí, protože podřezává sama sebe.

Křesťanství dávalo životu Evropanů smysl a řád, které je vedly k růstu. Současná postkřesťanská ateistická společnost  toto stále více postrádá, protože její vlastní morálka a pravidla neobsahují ani smysl ani řád. Ti, kteří volají po zákazu imigrace (či konkrétně imigrace muslimů), si zpravidla neuvědomují, jak nedostatečný je to krok. Zásadní problém je, že Evropa vymírá, protože vymírat chce, protože už dlouho systematicky likviduje to, co ji dělalo velkou a živou, protože cíleně vymítá svou vůli k životu.

Nejde jen o to, že křesťanů ubývá a křesťanství ztrácí v západním světě vliv a je nahrazováno agnostickou a ateistickou pseudomorálkou, která téměř zcela postrádá smysl pro povinnost a zodpovědnost. Evropská společnost spolehlivě ovlivňuje a destruuje i křesťany. Nejvíc je to vidět u protestantů: inteligentní člověk, který se zajímá o dějiny křesťanství, prostě nemůže přehlédnout, že tzv. „liberální protestanti“ už dávno křesťané nejsou, protože popřeli už téměř vše, co křesťany dělá křesťany. Platí to ale i pro katolíky a katolickou církev. V ČR například se ke katolické církvi hlásí cca 28 % obyvatel. Ale jací jsou to katolíci? Katolík má, je-li to jen trochu možné, pravidelně každou neděli navštěvovat mši svatou. Tuto povinnost plní jen 6 % obyvatel. A pouze cca 1/4 z těchto 6 % věří základním katolickým dogmatům.

Velká část (patrně dokonce většina) dnešních katolíků provozuje sex před svatbou, užívá antikoncepci a rozvádí se (případně krkolomně získává absurdní rozhodnutí o zneplatnění manželství), potraty jsou pro ně nutným zlem, jehož legalizaci je třeba přijmout, a jiná vyznání jsou pro ně rovnocenná s katolickým. Co dříve bylo těžkým hříchem s velkým pokáním, je dnes záležitost jednoho otčenáše a tří zdrávasů, popřípadě nad tím leckterý kněz mávne rukou úplně. Co bylo povinností, je dnes naivitou. Věci, za které prvotní křesťané bojovali a umírali, jsou pro nás nezajímavé a bezcenné. Pochopení a „pastorační ohleduplnost“ se pěstují v takové míře, že pro některé „pastýře“ je problém nazvat hřích hříchem. Ekumenismus a mezináboženský dialog vyžadují tolik ohleduplnosti, že se už ani pomalu neodvažujeme na veřejnosti prohlásit, že pravá víra je víra katolická a naši vrcholní představitelé ve jménu dialogu ujišťují židy, že katolíci neusilují o jejich konverzi. Mnozí věřící i duchovní hledají smír se světem a uznání světa, a přitom ignorují, že je to svět Ďábla a že právě před tím Kristus tolikrát důrazně varoval.

Výsledek toho, že společnost je odkřesťanštělá a křesťanství do značné míry taky, je prostý. Sobectví, pohodlnost a nezodpovědnost, nespoutané křesťanskou morálkou, ovládají společnost, která zcela postrádá životaschopné nosné ideje. Šíří se dokonce legitimizace vraždění nepohodlných lidí – nechtěných a neplánovaných dětí (jak absurdní je to pojem z hlediska křesťanské morálky) a nemocných a přestárlých, kteří nejsou přínosem a jejichž život není „dost kvalitní“. Společnost popírá mateřství jako plnohodnotný životní úkol a devalvuje a relativizuje povinnosti rodičů k dětem a dětí k rodičům. A tak čím dál více lidí už nežije pro děti a pro svou komunitu, ale pouze pro sebe.

A to je důvod, proč vymíráme, proč islám musí v Evropě zvítězit, nestane-li se něco zcela zásadního, ať už další imigraci muslimů zastavíme, či nikoliv. My totiž žijeme ve společnosti, která lidem vtiskla natolik zvrácené  a nefunkční vzory chování a morálky, že už ve většině případů nejsme schopni udělat to, co je nutné a správné. Jestliže nejsme schopní žít zodpovědně a pro druhé (ctnosti, které křesťanství podporuje a současná postkřesťanská společnost relativizuje), pak nejenže nakonec žít nebudeme, ale ani na to nemáme právo. Někteří mi na tohle říkají, že je přece slíbeno, že církev nikdy nepodlehne. S tím souhlasím. Ale nebylo slíbeno, že se nemůže nějakou dobu ploužit v blátě ve stavu nevalném (už se jí to taky párkrát stalo a minimálně v Evropě se tak děje právě dnes) a nikdo netvrdí, že musí přežít právě v Evropě.