Monthly Archives: Prosinec 2009
Láska a sebeláska
Rozdíl mezi láskou a sebeláskou je značný, třebaže mnohdy bývá nesnadno rozeznatelný.
O kráse a pravém umění se zřetelem k liturgické hudbě (3)
Krása
Dostáváme se k samotnému jádru definice umění, k požadavku, „aby se líbilo při samotném jeho poznávání“. Užití slovesa „líbit se“ může v někom budit dojem, že jde o nějaké hédonistické a subjektivistické pojetí, podle kterého je účelem umění prostá libost jako kupříkladu v případě sexu či jídla a tato libost je zcela závislá na tom, kdo si této libosti užívá (každému se líbí něco jiného).
Kněžství a manželství
Porovnání těchto dvou životních závazků není pro svobodného laika, navíc katechumena, ničím jednoduchým… Srovnáváme zde dvě věci významově nesouměřitelné i věcně odlišné.
Potratářův trik první: Odlidštění
Vzpomínám si na klientku, která vždycky tvrdila, že to, čeho se zbavila, byl jen „shluk buněk“. Nikdy jí nepřišlo na mysl, že i ona, ve svých pětadvaceti letech, je stále jen shlukem buněk, pouze o trochu větším, a že bude shlukem buněk i v den své smrti. Ve skutečnosti je „shluk buněk“ skvělou definicí lidských bytostí všeobecně. – Jim Forest: E-maily z pekla; 8. dopis Tasemníka Umaštěnkovi
Třetí rozhlédnutí adventní
Uplynula třetí neděle adventní a svět je stále v pohybu. Tak si na něj posvítíme.
Takoví jsme
Václav Renč (28. listopadu 1911 Vodochody – 30. dubna 1973 Brno) v básni Jitřní ze sbírky Podoben větru upozorňuje na křehkost člověka a jeho bezmocnost v boji proti pokušením, pokud by se rozhodl jít do boje sám za sebe a neopřít se ze všeho nejdřív o Krista Pána a Nejsvětější Pannu Marii. Obecnou charakteristiku lidských duší, mezi kterými vynikají ty, jež si volí úděl nejméně pohodlný a z lidského hlediska nejméně slavný, nám znázorňuje báseň Ivana Diviše (18. září 1924 Praha – 7. dubna 1999 Praha).
Pro-life román dle prof. Tošovského
„(Post)moderní doba“ plodí mnoho nepěkných vymožeností, mimo jiné interrupce a euthanasii coby státem oficiálně schvalovaná/akceptovaná řešení. Ty jevy zde nové nejsou, co je nové, je právě to schvalování, ta akceptance určitých typů vraždění. Odpor proti tomuto vedl ke zrodu hnutí pro-life. A společně se zrodem hnutí pro-life vyvolal i vznik pro-life kultury a pro-life umění.
K čemu jsou nám proroctví?
Lidé rádi naslouchají proroctvím. Nelze se jim divit, jsou zvědavi na budoucnost. Přiznejme si však, že doslova se vyplnilo příliš málo proroctví. Bůh před lidmi budoucnost skrývá a dobře tak činí.
Ateismus a teismus. (2), Aneb Profil nese těžší břemeno
V této části nepůjde o argumenty vyvracející ateismus a potvrzující teismus, ale o podporu tvrzení, že pokud hypotéza Boha objektivně neověřitelná (což si nemyslím) a platnost teze je jen pravděpodobností, pak existuje důvod, proč dát přednost teismu před ateismem, a tímto důvodem je to, co nazývám „větší bezpečností“[1].
Ateismus a teismus. (1), Aneb kdo nese břemeno – Profil nebo Duše a hvězdy?
V 1. čísle Profilu, elektronického časopisu Katedry filozofie Masarykovy univerzity, z roku 2008 mne zaujal článek Radka Bělohrada Ateismus, teismus a justifikace privátní evidence, ve kterém se autor prostředky analytické filosofie snaží dokázat, že subjektivní evidence Boží existence nemají objektivní vypovídací hodnotu právě pro svoji subjektivitu – tedy bytostnou nesdělitelnost.
