Jakub Deml a svatý Robert Southwell (1561 –1595) přinášejí verše o jediném dítěti na světě,  které dokáže proměnit lidská srdce nadpřirozeným způsobem. Vítejme Krále Lásky, Jeho dobrou Matku a pěstouna svatého Josefa také ve svých vnějších i vnitřních domovech.

(Z předmluvy Betlémského poutníka)

*

V této chvíli provalují se hráze světla

a proti jeho proudu  – nevidíš?

nesčíslné množství hlasů, očí a rukou

žene se v opojení. Vlna teplá

*

z nozder zvířat Betlémských

vždy dál a výš

zachvacují prostor

V  zlatý smích

nebešťanů křídla tlukou.

Gloria in excelsis.

HOŘÍCÍ DÍTĚ

Když jedné  zimní noci v mrazu, sněhu jsem se třás,

žasl jsem nad žárem,  jenž v srdci roznítil mi jas;

po ohni  obrátil jsem svoje oči v zděšení,

ve vzduchu zřel jsem krásné Dítě v jednom  plameni,

jež, žárem vyprahlé, slz celý příval ronilo,

že by to plamen, z něhož vzešly, málem zhasilo:

Žel (řeklo), sotva zrozené, se málem usmažím,

však nikdo nepřijde si ohřát srdce ohněm mým.

Výhní je moje čistá hruď a dřívím kruté trní:

láska je oheň, vzduch je dým a popel ponížení.

Přikládá spravedlnost, dmýchá milosrdenství,

nečisté duše kovem jsou, jenž se tu vytaví.

Pro jejich dobro dnes mé tělo celé v ohni stojí –

tak také jednou přijdu všechny omýt krví svojí.

To dořeklo a zmizelo pryč jako zázrakem,

a že je Štědrý den, hned ve své mysli poznal jsem.

*

Zdroj: SOUTHWELL, Robert sv. Metafyzičtí básníci. Překlad Zdeněk Hron. BBART: Praha,  2001. ISBN: 80-7257-626-7.