Ateismus a teismus. (2), Aneb Profil nese těžší břemeno
V této části nepůjde o argumenty vyvracející ateismus a potvrzující teismus, ale o podporu tvrzení, že pokud hypotéza Boha objektivně neověřitelná (což si nemyslím) a platnost teze je jen pravděpodobností, pak existuje důvod, proč dát přednost teismu před ateismem, a tímto důvodem je to, co nazývám „větší bezpečností“[1]. Teze, která má „menší míru bezpečnosti“ než teze opačná, je pak přijatelná jen tehdy, je-li objektivně prokazatelná. Platí to samozřejmě pouze u metafyzických koncepcí, mezi nimiž je kontradiktorní vztah.
Míra bezpečnosti plyne z různých důsledků daných tezí. Ateismus v případě, že je pravdivý má aplikován do praxe následky dosti tristní, v případě, že je mylný má důsledky naprosto katastrofální. Teismus v případě své pravdivosti přináší dobré ovoce pro časné i věčné blaho, v případě toho, že je mylný přináší alespoň blaho časné.[2] Dobro spojené s teismem je přímo uměrné tomu, nakolik je teismus správně aplikován, zlo je nepřímo úměrné jeho nesprávné aplikaci. U ateismu platí pravý opak – umožňuje dobro, je-li nesprávně aplikován, šíří zlo, když je aplikován důsledně.
Větší míra bezpečnosti teismu před ateismem je přímo úměrná schopnosti teismu a neschopnosti ateismu zaručit morálku. Teismus je totiž garantem morálky a morálka je předpokladem životaschopnosti jedince a celé společnosti. Ateismus není schopen zaručit morálku, jakkoliv se o to snaží. Výsledná ateistická morálka, je buď jakýmsi odleskem morálky teistické (současná sekulární Evropa ještě ze setrvačnosti sem tam zachovává principy křesťanské morálky), což je nedůsledná aplikace ateismu, a je tedy spíše teistická než ateistická, nebo jde o morálku ryze ateistickou, která je spíše hlásáním toho, co tradiční morálka považuje za amorálnost.
Proč tomu tak je? Protože není-li mravní řád zaručen Stvořitelem, pak je de facto pouhou iluzí, která nejen že nemá univerzální platnost, ale dokonce je škodlivá[3]. Navíc ateismus implikuje materialismus či naopak a materialismus vylučuje lidskou svobodu a odpovědnost[4]. Proto je s ateisty a ateistickými režimy spojen boj proti teistické morálce, která se projevuje podporou promiskuity, bojem proti tradičnímu pojetí rodiny, odtabuizováním nedotknutelnosti lidského života atd.[5]
Nejde však jen o blaho ryze společenské. Ateismus a s ním spojený materialismus redukuje dobro na smyslové potěšení jedince, zákony pak uznává jen proto, aby zaručily nerušený a snad trochu regulovaný hedonismus. V takovém pojetí však ztrácí život jednotlivce smysl ve chvíli, kdy přestává být smyslového potěšení schopen. Životní překážky jsou však s lidským životem neodmyslitelně spjaty, člověk, který doufá ve vyšší cíl než smyslovou rozkoš, je obvykle připraven se s nimi utkat. Boj za smyslové potěšení je možný, nicméně je vzdáván jakmile dochází k přesycení či nenávratné ztrátě (kupříkladu kvůli nemoci) schopnosti si užívat. To vede k depresím, neschopnosti konat a dokonce k sebevraždám[6], které jsou v jistých zemích dokonce podporovány státem.
Všechny tyto jevy však přispívají k neživotaschopnosti lidské společnosti, neschopnosti čelit překážkám, přinášet oběti či bojovat za její zachování.[7]
A to jsme jen u zjevných důsledků, které pozorujeme, aniž bysme rozhodovali o pravdivosti či nepravdivosti ateismu a teismu.
Když budeme předpokládat pravdivost ateismu a nepravdivost teismu, zjistíme, že ateismus je pravdou, která není pro člověka dobrá, a že teismus je sice nepravda, která však člověku něco přináší. Pokud však platí ateismus, pak není morálka, proto lež teismu můžeme přijmout s klidným srdcem – není žádný důvod „hledat pravdu“.
Když budeme předpokládat pravý opak, pak si musíme uvědomit, že ateismus je ta nejhorší a nejnebezpečnější lež, která člověka zcela staví mimo jeho konečný cíl.
Fungování v praxi sice pragmatičtí filosofové považují za potvrzení pravdivosti, já to jako zastánce korespondenční teorie pravdy budu považovat jen za důvod, proč jednu myšlenku přijmout, je-li jen pravděpodobná, zatímco druhou jen, je-li objektivně prokazatelná. Teismus funguje, ateismus nikoliv. Proto se zdá zjevné, že přijmout ateismus navzdory tomu, co je pozorovatelné v dějinách a v praxi, vyžaduje skutečně objektivní důkazy. Omyl může znamenat obrovskou tragédii (nakonec jde i o vnitřní spor, neboť hledající pravdu nalézá pravdu v systému, pro který je hledání pravdy zcela irelevantní lidské úsilí). Naproti tomu teismus je prověřený praxí a možnost omylu nepředstavuje žádné větší nebezpečí.
Nyní si zkusíme toto tvrzení formalizovat. Důsledky teismu a ateismu, ať už reálné či hypotetické, označuji jako „míru bezpečnosti dané teze“. Jak už bylo řečeno, míra bezpečnosti je argument ve chvíli, kdy obě teze jsou pravděpodobné a objektivně nerozhodnutelné. Méně bezpečné tezi před bezpečnou je možno dát přednost jen tehdy, je-li objektivně dokazatelná (objektivní evidence přebíjí bezpečnost).
(1) Méně bezpečnou metafyzickou tezi, k níž existuje kontradiktorní bezpečnější teze, je možné přijmout, jen když je objektivně dokazatelná.
(2) Avšak ateismus je méně bezpečná teze než teismus.
(Z =1)Tedy ateismus je možné přijmout jen, je-li objektivně dokazatelný.
(2) Avšak ateismus není objektivně dokazatelný.
(Z) Tedy ateismus není možné přijmout.
A jinak:
(1) Pokud existuje pouhá pravděpodobnost dvou kontradiktorních metafyzických tezí, pak je třeba přijmout tezi bezpečnějsí.
(2) Avšak teismus je bezpečnější než ateismus a pro ateismus není objektivní evidence..
(Z) Tedy je třeba přijmout teismus.
Závěr
Články měly dva cíle: 1) ukázat iluzornost neexistence břemena u pozice tzv. „skeptického ateisty“, 2) prokázat, že argumentační břemeno ateismu je těžší než břemeno teismu.
První cíl byl splněn prostřednictvím poukázání na to, že skeptický ateista disponuje stejným počtem pozitivních tezí o první příčině světa jako teista.
Druhým cílem bylo ukázat, že ateismus je přijatelný, jen když je objektivně potvrditelný, zatímco je třeba teismus předpokládat a ateismus odmítnout, jsou-li obě hypotézy jen pravděpodobné.
Vzhledem k tomu, že většina účastníků diskuze apriorně přijímá pozitivismus analytické filosofie, přistoupil jsem na jejich předpoklad, že rozhodnutí pro ateismus či teismus je objektivně nerozhodnutelné a existuje jen větší či menší míra pravděpodobnosti.[8] V takovém případě dle mého názoru je třeba vztít v potaz různé důsledky daných tezí a dát přednost takové tezi, která oplývá větší mírou „bezpečnosti“. Domnívám se, že za takové situace musí být ateismus odmítnut a teismus může být předpokládán alespoň do té doby, než ateisté přinesou objektivní důkazy pro svou hypotézu.
Jiří Stodola
Poznámky
[1] Nepochybně jde o variantu Pascalova testu.
[2] Skutečně bych se nerad pouštěl do srovnávání „zločinů“ Katolické církve se zločiny ateistických totalitních režimů. Je to opravdu nesrovnatelné. O zločinech Katolické církve se sice učí ve škole, přičemž většinou jde o polopravdy a lži, nicméně z hlediska statistického i oněch strašných zločinů (obrovská organizace během tisíce let!) je překvapivě málo. Režimy otevřeně se hlásící k ateismu toho mají na svědomí nesrovnatelně více.
[3] „Není-li Bůh, je všechno dovoleno“. (Dostojevskij, F. M. Bratři Karamazovi).
[4] „S rostoucí znalostí mozku např. sílí pokušení vykládat svobodné činy myslících bytostí „zdola“, redukcí na elektro-chemické reakce neuronů. Porozumění odpovědnosti se tím znesnadňuje a smysl pro její životní význam v tomto teoretickém rámci také slábne. Výkladový přesun těžiště lidského života k jeho hmotným podmínkám totiž činí z člověka pasivní objekt organických změn; život se mu spíše děje. Osobní zodpovědnost se tak stává dost nesrozumitelnou. Jeví se jako tradovaná z nižších stupňů vědeckého vývoje, ne-li z jeho předvědecké fáze.“ (Fuchs, J. Materialismus nebo mravnost I)
[5] „Většina současných ateistů se od křesťanství distancuje kvůli sexu… Když ateista složitě obhajuje, že Bůh neexistuje a tradiční morálka je iluze, nejspíš u toho myslí na své pohlavní ústrojí. Nebýt onoho jediného přikázání ‚nesesmilníš‘, byl by Západ možná stále křesťanský… Dnešní sekulární svátostí je orgasmus… Jestliže se sex vymkne ze svých starých morálních mezí, přijdou nechtěná těhotenství. Tím se dostáváme k druhé ateistické svátosti, totiž k potratu… Ateismus není primárně revoltou intelektuální, ale morální. Bůh pro ateisty není ani tak neviditelný, jako nežádoucí.“ (D’SOUZA, Dinesh. Křesťanství a ateismus úplně jinak, s. 232-34.)
[6] T. G. Masaryk spatřuje mezi sebevražedností a nižší religiozitou nepřímou úměru.
[7] Ateismus je trochu jako homosexualita – není jisté, jak zapadá do teorie přirozeného výběru“ (D’SOUZA, D. Křesťanství a ateismus úplně jinak, s. 24). Tuto myšlenku je třeba brát se značnou nadsázkou, nicméně faktem je, že jedinci nevěřící v Boha se příliš nerozmnožují a že státům, kde je religiozita velmi slabá hrozí demografická katastrofa.
[8] Sám jsem naopak přesvědčen, že hypotéza teismu je apodikticky ověřitelná prostřednictvím kosmologického důkazu Boží existence, zatímco hypotéza ateismu je vyvratitelná poukázáním na rozpornost koncepce sebezapřičiňujícího se světa (to však předem vyžaduje potvrzení principu kauzality jako platného, což se nejlépe provede převedením opačné teze na spor).
Použitá literatura
DOSTOJEVSKIJ, Fedor Michajlovič. Bratři Karamazovi. Vyd. v tomto překladu 5. Voznice : Leda, 2009. 751 s. ISBN 9788073352080.
D’SOUZA, Dinesh. Křesťanství a ateismus úplně jinak : skvělé křesťanství aneb co je na křesťanství tak úžasného?. Vyd. 1. Praha : Ideál, 2009. 313 s. ISBN 9788086995113.
FUCHS, Jiří. Materialismus nebo mravnost – Díl 1. Distance [online], 2006, č. 2, [cit. 2009-12-07]. Dostupné z WWW: http://www.distance.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=6&idc=43&Itemid=57
Ještě jednou dík.
Ze článku plyne, že člověk může být hodný jenom když se bojí.
To ne, Tlapko. Z článku neplyne, že člověk může být hodný, jen když se bojí. Z článku plyne, že člověk, pokud nechce být hodný z lásky, měl by být hodný alespoň ze strachu. Strach, pokud je přirozený, je přece velmi užitečná emoce – pomáhá člověku přežít.
Tlapko existuje staré rčení: jen ať nenávidí, jen když se bojí. Pokud jde tedy o přirozenost, znamená to, že strach pomáhá přežít těm kdo jej šíří.
To se musím znovu zamyslet. Zatím v tom jasno nemám. Strach mám jenom z vlastních chyb.
když budu mít strach přeběhnout napříč frekventovanou silnicí mimo přechod s funkčním semaforem- bude můj strach chyba, které je třeba se zbavit?
Nebude, strach mě chrání.
Vím, že diskuze s katolíky je marná a končí první argumentací bohem (což přijde většinou dost brzo) a tak si na nějakou diskuzi zde nedělám nárok. Vaše otírání se o ateisty ale odpověď zasluhuje.
Odpověď je to subjektivní a politicky nekorektní, ale jejím smyslem není urážet něčí vyznání. Boha budu psát zásadně s malým písmenem, protože v žádné bohy nevěřím a tedy jim nebudu prokazovat úctu.
Nemůžu mluvit za všechny ateisty, protože nemáme žádné spolky ani řídící centrum. Můžu popsat pouze to, jak to cítím já: žádný bůh ani jiné nadpřirozené bytosti nejsou, neprokáže-li se opak.
Opak se zatím neprokázal a moje dosavadní zkušenosti neexistenci nadpřirozena potvrzují. Nejpádnějším důkazem o neexistenci křesťanského boha je pro mě osud Židů v minulém století.
Bible je plná zázraků a božích intervencí, ale když je bohem milovaný a vyvolený národ vybíjen po milionech, nestane se vůbec nic. Dál to myslím netřeba rozebírat, jenom bych rád připomenul,
že se nejednalo o „ateistické běsnění“, jak se v křesťanských kruzích s oblibou traduje. V Mein Kampf zmiňuje Hitler boha na desítkách míst, což pro ateistu není zrovna typické.
Hitler nebyl nikdy vyobcován z katolické církve a existuje záznam jeho řeči, kde hovoří o tom, že vyhlazováním Židů koná boží dílo.
Wehrmacht šel do války s heslem „Gott mit uns“ na opascích, což také zrovna nevykazuje vysokou míru ateismu.
Všechny tzv. filosofické důkazy existence boha jsou komplikované, upachtěné a nevěrohodné, podobně jako Váš … ehm … důkaz, že důkazní břemeno je na nevěřících.
Pokud věříte vlastním závěrům, Vyberte si prosím libovolného boha, v kterého nevěříte, a proveďte jasný důkaz jeho neexistence. Pak možná ve vašeho boha uvěřím.
Je s podivem, jak jsou si všechny totalitní ideologie podobné.
Staví se tak, že
1. mají patent na rozum
2. mají patent na morálku
3. jsou nadřazené všemu ostatnímu
V obecné rovině mluvíte velmi pohrdavě o morálce ateistů, ale nedáváte jediný příklad, v čem ta amorálnost spočívá. Něco dává tušit Vaše poznámka [5]: ano, sex.
Posedlost katolické církve sexem je příznačná. Sexualita je totiž přirozená věc a pokud se ji podaří tabuizovat, dojde k masové výrobě tzv. hříchu.
Hřích rovná se pocit provinění rovná se strach z trestu rovná se poslušnost.
Staletí strkání frňáku do cizích ložnic skončilo a to katolické církvi pochopitelně vadí. Ovečky prostě už tak neposlouchají a citelně jich ubývá.
Lidi se rozvádějí, chodí na potraty a, jaká hrůza, souloží za účelem vlastního potěšení a ne kvůli řádnému plození potomků. To je tak vše, v čem spatřujete amorálnost ateistů.
Že je společnost prolezlá korupcí a zlodějnou, že v politice se lže a nikdo už se ani nesnaží maskovat, že do ní leze kvůli moci a penězům, to katolíky nechává chladnými, protože to stejně tak dělala jejich církev po dlouhá staletí.
Stačí se podívat na některé vejlupky, kteří se v katolické hierarchii dostali až na post nejvyšší. Církev je primárně organizace na hromadění moci a peněz, takže vás podobné úkazy ve společnosti nijak moc neberou.
Nosné téma je pro vás ale Topolánkův rozvod, tam se totiž podle vás páše největší amorálnost. Podle mě nemáte nárok se pasovat do role morálních arbitrů, protože jste v tomto ohledu vemi selektivní a hlavně posedlí regulací sexu.
Když už je řeč o morálce: pro křesťana je normální, že věřící a kající se masový vrah bude spasen a bezúhonný ateista na věky zatracen. Podle mého cítění je toto už nejen amorální, ale přímo zvrácené. Ale to je prostě ta ateistická morálka, že.
Bědování nad sekularizací Západu si tak můžete odpustit, protože jste sami jeho příčinou. Doba se mění a církve stojící na staletých dogmatech dokážou lidem nabídnout leda středověk.
Pokud se rozhlédnu po svém okolí, vidím většinou ateisty, žijící spořádaný ateistický život. Jsou si věrní, nerozvádí se, starají se o děti, nepodvádí, nekradou a ani moc nelžou.
Znám ale i pár křesťanů. Pokud jsou protestanti, uveřili v dospělém věku, pokud jsou to katolíci, jsou jako katolíci vychováni odmala.
Není to reprezentativní vzorek, ale usuji z toho, že pokud člověk začne používat rozum, katolíkem se už nestane a naopak, je-li na něm proveden v dětství katolický brainwashing, není pro něj cesta jinam.
Že ateista je „něco jako“ homosexuál? V USA to tak prostě berou, ža ateista je něco ještě horšího, než homosexuál. Dawkinsově ostrému slovníku se proto nelze divit.
Já jsem zase postupem času došel k závěru, že katolík je „něco jako“ psychiatrická diagnóza.
A vůbec – slovo „homosexuál“ bych na katolických stránkách raději nezmiňoval, neboť vzhledem k pedofilně homosexuálním aférám vašeho kléru jsou to řeči o provaze v domě oběšencově.
Pro začátek bych jen podotkl, že monoteistický Bůh se píše s velkým B, protože v monoteistických náboženstvích se jedná zároveň o jméno. Vaše argumentace o úctě, kterou nechete prokazovat, tak pouze ukazuje Vaši nevzdělanost a neznalost českého pravopisu. Bohužel stejně tak ji projevujete v historických exkurzích. Věřil-li Hitler v nějaká božstva, byla blíže Valhale, než Bibli. SS sice měly „Gott mit uns“ na opasku, ale po kandidátech členství požadovaly vystoupení z církve… Atd. Mohl bych rozebrat celý Váš text větu po větě, ale nemyslím, že mi to stojí za tu námahu…
Trochu se dovzdělejte, ten nápis nosil Wehrmacht, nikoliv SS.
Předeslal jsem, že si nedělám nárok na diskusi, takže jsem nějaké rozbory ani nečekal. Co bych chtěl ale vědět, v čem spočívá má ateistická amorálnost.
???
Uznávám, Wehrmacht to nosil, ale ten nebyl nacistickou organizací. Tak nechápu, proč to spojujete s Hitlerem. Ten nápis je symbol německého válečnictví 20. století.
Pokud jde o Vaši ateistickou amorálnost – o té budete vědět více Vy, než já.
Wehrmacht podléhal nacistickému velení.
O Hitlerově víře se můžem jenom dohadovat, ale pokud věřil v nějaké germánské bohy, ateista nebyl.
Jinak ohledně morálky pěkná odpověď. Takový slizký úkrok stranou, řekl bych. Děkuji.
# jjstodola říká:
26/01/2010 v 10:36
„Objektivně vaše amorálnost spočívá v tom, že odmítate dodržovat základní pravidlo přirozeného zákona, které je vyjádřeno v Desateru prvním přikázáním.
Abyste mohl takto hřešit, dopouštíte se hříchu klamání sebe samého a snahy stále se utvrzovat ve svém mylném stanovisku.“
Už je mi to jasné. Amorálnost nevěřících spočívá v tom, že nevěří. To jste mě uklidnil.
Pochybovat je víc, než věřit.
Díky.
Pochybovat je víc, než věřit? Tato teze má nějaké rozumné zdůvodnění? Já bych řekl, že se jedná o typický projev sebeklamu.
Náboženská víra není slepé věření nějaké pitomosti. Pro náboženskou víru existují vnější kritéria, na jejichž základě mohu ověřit její správnost.
Navíc existence Boží je spolehlivě dokazatelná přirozeným rozumem a vlastnosti Boží jsou částečně poznatelné.
Být nevěřící je za těchto podmínek docela silný defekt.
To není jako hra „věřte – nevěřte“.
„Věřte – nevěřte“ není hra, ale televizní seriál o paranormálních příbězích různých lidí (většinou ze záhrobí), který dokáže člověka vyděsit k smrti. Beyond Belief: Fact or Fiction. Je to i na YouTube.
Opravdu neexistuje hra, která by se dala nazvat „Věřte – nevěřte“? A není tento seriál zároveň také hra? Pokud vím předvádí smyšlené a „reálné“ příběhy a dává divákovi prostor, aby hádal, který příběh je smyšlený a který ne. Ergo: skrývá v sobě prvky hry.
Jo to je fakt. Je to spíš taková loterie. Já jsem si to pouštěl, když jsem byl po večerech sám doma, abych se pak bál.
Ani Marx nebyl ateista, protože věřil ve věčnost a sebevývoj hmoty. Byl tedy panteista.
Adolf Hitler byl něco mezi deistou a panteistou. Ovšem jeho odpor ke křesťanství je dostatečně známý. http://stodola.blog.idnes.cz/c/96708/Hitleruv-katolicismus.html
Každý ateismus v sobě skrývá „zbošťování“ něčeho. Hmoty, přírodních zákonů, evoluce.
Rozumějme raději ateismem popírání existence osobního Boha, který není totožný se světem.
Mýlíte se, že je Bůh je prokázáno naprosto spolehlivě. Více netřeba psát…
Já nic takového nepsal, to se snad mýlíte Vy, ne?
Dobrá. Zkusím to jinak.
MÝLÍTE SE. žE JE BŮH, JE PROKÁZÁNO NAPROSTO SPOLEHLIVĚ.
Tenhle pán si toho pamatuje hodně ze školy, což je ovšem chyba. Každý, kdo mne trochu zná, tak ví, že P. Tomáš Halíka nemusím, nicméně v jednou se s ním shoduji: „český ateismus“ není ateismus, ale naprostý náboženský analfabetismus, naprostá náboženská tupost a neznalost základních věcí.
Možná jsem tupý a nedovzdělaný, ostatně kdo o sobě může tvrdit opak? Vy třeba v mém textu vidíte věci, které jsem tam nenapsal a ještě na ně odpovídáte. To mě u tak brilantního myslitele dost překvapuje …
Nicméně jsem se stále nedozvěděl, v čem spočívá má amorálnost.
Jaké věci, které jste nenapsal, vidím?
Objektivně vaše amorálnost spočívá v tom, že odmítate dodržovat základní pravidlo přirozeného zákona, které je vyjádřeno v Desateru prvním přikázáním.
Abyste mohl takto hřešit, dopouštíte se hříchu klamání sebe samého a snahy stále se utvrzovat ve svém mylném stanovisku.
Snad se jen pozastavím nad s oblibou zmiňovaným holokaustem (šoa). Já jsem si Bibli otevřel a ať čtu jak čtu, starý zákon je takových věcí plný – židi jsou biti jak žito, zotročeni a pak opět zachráněni a dovedeni do své země. Hrome, proč mám pocit, že se to v 20. století opakovalo?
Krom toho – bezúhonný ateista (podle kterého práva bezúhonný?) spasený být může také, je jen Vaše neznalost, že si myslíte, že ne..
PS: Jsem protestant 😉
Bezúhonný ateista je samozřejmě protimluv. Ono první přikázání není nadarmo první, že ano?
Jsem rád, že tu máme protestanta, tedy zástupce těch, co s gustem pálili čarodějnice a s gustem mlčí, když je to házeno na katolíky.
Johane, kdo tady píše o čarodějnicích? Nevidím to pod tímto článkem.. Papo
Že by náš bezúhoný ateista zapomněl na čarodějnice? Ale jinak tam má všechno, ne?
Kdepak, je to slabší výkon.. pouze „kdyby Bůh byl, tak by nedopustil..“, poté „Bohem se ohánějí magoři jako např. Hitler“ a v závěru „zkostnatělost Církve lze snadno dokázat na jejím přístupu k sexu“. Čekal bych více invence od člověka, co se tak rozepíše 🙂
Někdo ať dělá, co dělá, není schopen věřit v Boha. Jak se k takovým staví teoretici?
Někde asi bude chyba. A evidentně ne na straně Boha.
Byl bych opatrnější, vždyť víra je dar..
Jako že by Bůh někomu nechtěl víru dát?
Pardon, ale jako katolík věřím, že člověk má dostatečnou milost ke spáse (de fide), Bůh chce spasit každého člověka (de fide), bez víry není spása možná (de fide).
Z toho usuzuji, že Bůh každému dává šanci, aby uvěřil (tomu, kdo se nesetká s Evangeliem alespoň zavinutě).
Přemýšlel jsem nad tím – Bůh dává šanci skrze lidi, takže je to především o našem přístupu k nevěřícím a způsobech evangelizace, které volíme. Pozvánka na přípravu s kontaktem na kněze, který umí hovořit „jazykem nevěřících“ jistě vykoná více než suchopádné konstatování „Boží milosti je tu pro všechny dost“.
jjstodola 27/01/2010 v 13:43
:-))) Halík nikdy nezklame. Ještě že si nevidí do pusy, to by pak byla nuda.
Hele, Papo nepleť teorii s praxí. A nedoporučuj tu Halíka, stačí, že se doporučuje sám. Nejnověji tady: http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=3383
„Například teolog, který má co říci a dokáže komunikovat s médii, má podle Halíka na veřejnost daleko větší vliv než celá biskupská konference dohromady.“
To si vyprošuji! Halíka jsem nedoporučoval, jeho díla jsem nikdy nečetl. Jinak jsi asi odhalil problém – teorie a praxe.. K čemu je kvalitní teorie, když praxe s ní není v souladu?
Papo, nedělej blbýho, všichni přece víme, že jediný kněz, který umí mluvit „jazykem nevěřících“ v ČR je Halík. Pokud tedy požaduješ, aby nevěřící dostali kontakt na kněze, který umí mluvit „jazykem nevěřících“, tak je doporučuješ do péče Tomáše Halíka.
Johan: Vy katolíci možná víte, že máte jediného schopného kněze, co se umí modlit s Budhistama, já myslím, že kněží, co umí prakticky zaujmout je více..
Jak píšete Nevěřit je defekt, ale stává se, že názory které se vyvinou nelze silou vůle potlačit. Nějak se zde předpokládá že „stačí se rozhodnout“. Je to skutečně možné?
Názory, které se vyvinou, se nevyvinou pro nic za nic, člověku mohou být stěží imputovány zvnějšku bez jeho vědomí a souhlasu. Pokud tedy někdo silně věří bludu, pak zřejmě jde také o něčí chybu.
Víte pane Stodolo, já jsem vyrostl za bolševiků. Na nich jsem se naučil jednu věc a poté ji mnohokrát ověřil: Káže-li někdo Jedinou Správnou Pravdu, je třeba mít se na pozoru. Říkejte tomu třeba defekt.
Tohle je váš web a já tu nechci otravovat. Co jsem chtěl, to jsem napsal, co jsem chtěl vědět, vím.
Děkuji.
Tak to mne těší, že jste tak sebekritický, a varujete sám před sebou.
Pane Stodolo a co byste někomu poradil kdyby chtěl více věřit v Boha?
Aby prosil Boha o více víry.
To byl báječný seriál, jeden z nejlepších.
Jeden moudrý muž,tuším,Sokrates,řekl na konci svého života:“Vím, že nic nevím“.Tam bychom měli začít a,kdo ví, možná i skončit.Hledání,nalézání,pochybování,hledání,nalézání,pochybování…Spíš bych se ptala, co mohu s Bohem ztratit, co získat a stejně tak,co bez Boha.Co jsem ochotna udělat pro to,abych Ho poznala(třeba Bible, údajné Boží slovo-prý je tam všechno,kolik z nás ji aspoň přečetlo,i když to k promlouvání obsahu zdaleka nestačí)…A co takhle smířit se s tím,že některé otázky zůstanou nezodpovězeny…Teď jsem četla závěr zkoumání nějakého evolučního psychologa,že čím inteligentnější lidé,tím menší pravděbodobnost toho,že by byli věřící a naopak.Aha,v tom případě mnoho vědců a nositelů Nobelovy ceny muselo mít IQ tykve….
K tomu poslednímu mám vysvětlení, které by se panu evolučnímu psychologovi nelíbilo – vysoká inteligence podporuje pýchu a sebestřednost. Dva hlavní zdroje ateismu.
Co se myslí „přirozený rozum“ existuje taky nepřirozený rozum? Kdo to má právo rozeznat?
Já ve všem souhlasím s Pilotem Pirxem.