Jak se projevuje láska k Bohu? Lidé mají nejrůznější představy o tom, čím Bohu nejlépe slouží a jaké zásluhy jsou Mu nejmilejší. Pro mě vždy zůstane nejspolehlivějším příkladem toho, kdo zná odpověď na tuto otázku, Nejsvětější Matka Boží. Vyvíjet úsilí a shromažďovat zásluhy rozmanitými chvályhodnými skutky je Bohu jistě milé, ale umět říci FIAT, a to ne jen tehdy, když se mi chce a cítím odvahu, to už dokáže malokdo. Jaké odměny se Panně Marii za její FIAT dostalo nám ukazuje báseň druhá v pořadí od Bohuslava Reynka. První báseň napsala Nea Marie Brkičová.

FIAT

Když na své zvonce zavěšuješ tíseň

jsou marná všechna okna slov

tvůj stín tvá druhá hlava padá

unavená, sazí pokrytá

***

Bůh řekl – ty máš zůstat uzavřená

jsi studna,  kterou zpečeťuji  sám

Však jitro cvrkotem svým tence volá

zpěv sirén vichr pozvedá

***

Komu předat blýskající střípky

zkamenělé slzy andělů?

Zlatý písek tekoucí do sýpky

vím dobře, musí zůstat nepoznán

NA NEBE VZETÍ PANNY MARIE

Maria na nebe vzata

jako večerní mha zlatá

vznesla se do červánků

do oliv a smokvoňů vánku.

Andělé stříbrně šedí

s kšticemi z ohnivé mědi

vnesli ji Otci a Králi,

v závoje slávy ji halí.

Země štká tvrda a sucha,

nemá již krve ni ducha,

křišťály slz jen a sněhu

z lesů a polí a břehů

srší a krutě se lesknou.

Ach, země lodí je tesknou,

po věky pluje svou poutí,

pluje, a neví kam plouti…

V surovém, studeném vání

buď její kotvou, ó Paní,

do srdce Synova vrytou

přepevnou ranou a lítou!

*

Zdroj: REYNEK, Bohuslav. Básnické spisy. Archa: Zlín, 1995.